Krakonošovo tajemství

Na panské sídlo přijíždí noví majitelé: nabubřelý šlechtic Jakub Prachař a jeho skrznaskrz otravný bratr Jan Nedbal. Nejen poddaní v podhůří Krkonoš stále věří na pověry, především na tu o vousatém pánovi hor. Mezi nimi je i hodná (a pěkná) Leona Skleničková, která bude nakonec zajímat víc mužů. Místy to má atmosféru, jindy napětí, i nějaká komická scéna se objeví. Ovšem tím, že se Peter Bebjak prosadil drsnějšími příběhy, tak i tady vsadil na dospělejší tón a malé děti si úplně nezíská. Mnohé scény se táhnou, navíc furt podivně tápe ve vykreslení vztahu mezi mužem a ženou. Výsledkem je žánrově rozmanitá (asi)pohádka, o kterou byl prý ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti mezi diváky největší zájem. Po delší době jsem rád viděl i Dominiku Morávkovou-Zeleníkovou coby komtesu Blanku, která byla zatraceně odvážná a přesvědčivá v depresivním Pírku nebo rovněž nevlídném dramatu Špína. I když tady samozřejmě neměla prostor vyniknout. Mezi dvěma a třemi hvězdami. (31.12.2022)

No o Krakonošovi som sa dozvedel veľké ťavie vemäno. Mne to ani neprišlo ako rozprávka, veľa depresie, pochmúrnosti, neveselosti a prefarbených vlasov, prípadne parochní. Dominika Morávková dostala možno jedinú šancu hrať v živote niečo ako princeznú a oni jej tam dali účes v štýle veľkonočný košík. Záver sa už trochu dal, ale aj tak prevláda zmätenosť. Tá vznikla už po prečítaní obsahu, rozumel mu vôbec niekto? (26.12.2022)

Krakonošovo tajemství mě velmi mile překvapilo, nejen svým příběhem. Hlavně krásně použitou smyčcovou hudbou, žádné kompozice přes počítač. Ocenil jsem mimo jiné i jihomoravské lokace Býčí skálu, Josefovské údolí, vesničky Křtiny a Rudice, které byly opravdu pečlivě vybrané. Herci sice žádné extra výkony nepředvedli, ale nikdo mě tam vyloženě nevytáčel. Bál jsem se trochu Jakuba Prachaře, ale ten mě kupodivu hodně bavil, navíc byla super zmínka o jeho dědovi Trautenberkovi. Režisér Bebjak zkrátka umí točit jakýkoliv žánr, zde tomu dodal i trochu melancholie, což také kvituji. Jen bych ještě uvítal, kdyby lesy byly temnější, v mlhovinovém oparu a více zarostlé, něco jako v Panně a netvorovi od Juraje Herze, lépe by to zachytilo atmosféru Krakonošova království. (18.01.2023)

Je to tak mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Neurazí ani nenadchne. Musím ale lehce přihodit, anžto je to po dlouhé době pohádka bez trapného přehrávání, ze které by se mi vyloženě zvedal kufr. Zaplať křemík, že to konečně někdo trefil tak akorát. Jen ten příběh by mohl být ještě víc promyšlenější. Jen tak dál a více úsilí. 75% (31.12.2022)

Celkově vlastně docela koukatelný kousek, jehož plusy spočívají převážně v kvalitní výpravě, kameře a světlu. Jedna z mála "pohádek" za poslední roky, u který jsem neměl potřebu promočit si kamaše hanbou a trapností. Jenže! Samotný Krakonoš neukrývá žádná tajemství! Neboť (zdá se) je již několik století vnitřně zcela mrtev. Švehlíkův depresivní fousatec není ani náhodou strašlivý a nevypočitatelný vládce hor, který když se zlobí, lítají oblohou blesky z Medvědína až do Poniklý - kdepak, je to jakýsi zlomený jedinec bez náznaku emoce, co sedí doma a  vyřezává fajfky. Plahočí se filmem laxně, tiše, rezignovaně. Není v něm ani za mák tajemnosti, hrůzostrašnosti nebo nedej bože nějakého chlapáctví. Scéna, v níž Krakonoš přileze zkroušeně domů a řekne hlasem zpráskaný subiny: "Dobře jsi ty bramboráky upekla, Liduško", měla skončit tím že se po těch slovech sesune mrtev k zemi. A Liduška stejně prázdně a bez emoce prohlásí: "Chudák. Zemřel smutkem"... (27.12.2023)