Kůň

Ano! zaujimavy slovensky scenar , konecne nieco nove kreativne od slovenskej tvorby.Prijemne sa nato pozeralo,netlacilo sa velmi na pilu. Zo vsetkeho troska- ci uz od absurdnutosti az po romantiku. A hlavnej hereckej postave davam palec hore-budem si ho viac vsimat. Za mna tato premiera na RTVS cez Stedry vecer vyborny tah! (25.12.2022)

Slovenská absurdní komedie Martina Šulíka o učitelovi, který o Vánocích najde ve svém obývacím pokoji živého koně. takže celý bytový dům má haló. Nemůžu tomu upřít odvážný nápad, technické a herecké kvality, ale mne ten hořký humor k zamyšlení nějak minul. Je to lepší než Šulíkův předchozí film Muž se zaječíma ušima (2020), intelektuální úchylárnu na kterou tady odkazuje posterem v obýváku. Výborný Daniel Fischer. (27.12.2022)

Jako, kdyby se Martin Šulík vracel tímto snímkem k poetice Zahrady. Šulík si nemohl vybrat příhodnější dobu pro „konání zázraků“, než tu vánoční. Vždyť to je čas velkého očekávání - příchod světla a naděje. Co ale v tom filmu dělá ten kůň? Vnímám jej jako symbol duše, která touží po svobodě. Kůň slouží hlavnímu hrdinovi jako zrcadlo – vidí v jeho očích cirkus, tvrdou drezuru, a přitom by byl nejraději, kdyby měl  volnost a mohl pobíhat v krajině. Dle jungiánského výkladu pohádek je kůň symbolem bytostného Já, které volá jedince k individuaci. ~ Teprve ve chvíli, kdy se vnitřní konflikt hlavního hrdiny zhmotní v podobě koně (už ho nemůže více přehlížet), získá odstup a možnost náhledu – pozoruje, jak se druzí ke koni vztahují. Uvědomí si, že vlastně neví, co cítí ke své současné partnerce - ta jej bude milovat, až se změní k jejímu obrazu. Zároveň mu vyčítá, že s ní nechce založit rodinu, byť má (jako učitel) k dětem kladný vztah. Následně se ukáže, že je jeho partnerka sama pro takovouto úlohu ještě nezralá, protože je stále „tátova holčička“. Je zjevné, že hlavní hrdina musí udělat při konfrontaci s jejím otcem něco jinak – vzepřít se, zabojovat, bouchnout do stolu … ukázat, kým skutečně je a co si přeje. Jakmile učiní tento rázný krok, přijde změna – do jeho života vstoupí nová žena, která ho přijímá takového, jaký je. A kůň? Ten dostane tolik vytouženou svobodu, i když vrhá svůj stín ... (08.01.2024)

U filmu Kůň jsem měl trochu pocit, že nápad předčil zpracování. Počáteční námět totiž zle nevypadá. Jenže pak jakoby tvůrci nevěděli jak dál. Nedozvíme se přesně, jak se zvíře do bytu v paneláku dostalo aniž by si toho kdokoli, dokonce majitel bytu všiml. Hlavní čtyřnohý hrdina se mezitím stravuje pouze s mrkví a nikdo mu nic jiného nepřinese. Stejně prazvláštně proběhne odvedení. Na zvláštním problému se ale ukazují lidské charaktery v domě. Dokonce přijde policie, ale nový majitel kopyta koni do hader nezabalí. Ovšem nikdo další si pak už nestěžuje. Taky mě překvapilo, že na Slovensku si krom Silvestra pouštějí ohňostroje i při Štědrém dnu. Snímek jako celek působí příjemně a dá se na něj v klidu koukat. Jak už to u podobných filmů bývá, nový přírůstek náhle u hrdiny vyřeší spousty dilemat a přivede ho k novým obzorům. Na druhé straně je plný nelogických a nevysvětlených záležitostí. Když je ale divák překoná a neřeší, je to celkem fajn film. (10.01.2024)

Šulík mě dokáže vždycky mile překvapit. Takhle od pohledu se to sice moc nezdá, ale vypadne z toho dobře napsaná a rozehraná hříčka, jejíž absurdní námět naštěstí vystačí na celou svoji stopáž a dokáže být zároveň jak vtipný, tak i vážný. Je to také tím, že se tu Šulík snažil promyslet každou situaci a každou postavu, takže jakmile se někdo objevil na scéně, hned mě začal zajímat jeho/její/jejich pohled na celou situaci, u které by si asi nikdy nikdo nepředstavil že ji zažije. Bavilo mě to všechno sledovat a zároveň mě potěšilo, že to celé došlo k dobré pointě, která sice je ovlivněná tím, že se to odehrává na Vánoce, ale příliš sentimentální mi rozhodně nepřišla, naopak, spíš jsem ji takovou a v téhle podobě ocenil. Ten scénář je prostě povedený a i na tom zdařilém vypointování je to znát. Jen mě překvapilo, že to celé působí spíš jako televizní film, který sice je skvěle natočený, ale svým zasazením převážně do jednoho bytu a málem Šulíkovy typické formy mi to nepřipadá jako zrovna kinofilm. Zajímavé ale je, že u nás se do kin dostal, zatímco Slováci to odvysílali na Štědrý večer v televizi, takže je to možná jakýsi hybrid mezi obojím? Netuším. Každopádně se mi to líbilo, je to velice příjemné na sledování a opět jsem si potvrdil, že Šulík rozhodně je nejlepším současným slovenským režisérem, na jehož každý další film se můžu těšit, ať už tu schytá jakékoli hodnocení. Jo, a btw, potěšil mě i ten plakát Muže se zaječíma ušima, který má Dušička v bytě :-) Slabé 4* (19.02.2023)