Noční děsy

První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... (10.11.2009)

Vynikající retro, kdož nostalgicky vzpomínáte na/máte rádi 80's, smlsnete si. Místo činu Kalifornie. Čtyři příběhy. 1) Máma od dětí a zároveň náruživá nikotinistka to nevydrží a jede si v noci pro žvára bez ohledu na to, že v okolí řádí sériový vrah. 2) Další závislák, tentokrát na herních automatech, se dostane do virtuální digitální reality světa za zrc... za obrazovkou. Jistě vás nadchne dobová (dnes už kulervoucí) počítačová animace. 3) Kněz ztrativší víru (v roli můj veleoblíbený android Bishop z druhého Aliena) vyráží autem do pouště (jak symbolické), kde ho pokouší/chce zabít Ďábel v džípu. Kdo ale očekává nějakou existenciálně silnou ontologickou zápletku, nebo složité teologické disputace, bude možná zklamaný. Tahle povídka totiž ze všeho nejvíc připomene Špílbergovu prvotinu Duel (mch. jediný film, který od toho kýčařského prasopsa můžu). Každopádně kněz se připlazí zpátky pod kříž jako spráskaný pes a nejvíc mě pobavila zásoba svěcené vody na pití. 4) Lambertová z Aliena 1 je hysterická uječená husa, za muže má korunovaného pitomce a v baráku superinteligentní velekrysy. Jak tohle drama probůh skončí? Napovím, že o dvacet járů starší Hitchcockovi Ptáci jsou lepší. (26.01.2021)

Noční děsy představovaly už v době svého vzniku, když 80. léta vůbec nebyla skoupá na podobně koncipované povídkové hororové snímky, spíš podprůměr s výrazně televizní vizáží, které by se hodilo spíš rozkouskovat do nějakého hororového televizního seriálu. Konec konců na sebe nijak nenavazují a tématicky spadají každý do jiné hororové kategorie. Navíc se na tomhle filmu výrazně podepsal zub času, když především poslední povídka o obří pekelné kryse díky šíleným trikům působí jako nechtěná parodie. Z hlediska scénáře, režie ani hereckých výkonů nejde o dílko, které by dnes mohlo zaznamenat nějaký úspěch a jeho poměrně slušné hodnocení bude spíš souviset s nostalgií fanoušků, kteří jej viděli kdysi v minulosti. Celkový dojem: 30 %. (24.04.2010)

Čtyři hororové povídky s morálním ponaučením. Ve zkratce - nekuř, nehrej videohry, věř v Boha a nebuď kokot. První s nádechem slasheru oplývá slušnou atmosférou strachu, ale závěr ji zcela zabije. Druhá s nádechem puberty notně zastarala a její pointu jsem uhádl hned po vstupu do herny. Třetí s nádechem satana by mohla být vzhledem k tématu a hlavnímu představiteli (Lance Henriksen) tou nejlepší, bohužel je tomu přesně naopak. Pointa zcela nekomentovatelná. Čtvrtá s nádechem večerníčku byla až do zjevení přerostlého krysáka Edy, jehož řev byl bez jakýchkoliv pochyb inspirací pro Spielbergova tyranosaura o deset let později, téměř vynikající. Kolem a kolem, jakž takž koukatelný, ale zapomenutelný a slabý soubor. (06.08.2018)

První příběh mě hodně bavil. Co vám budu povídat, občas mám chuť prostě vypnout mozek a jen tak ze příjemně "zabát" u klasického příběhu masového vraha, co chodí po nocích a vraždí nevinné ženy.. Byl jsem příjemně naladěn, ale film měl bohužel klesající tendenci. Druhý příběh mi nepřipadal napínavý, ale pořád byl dobře vymyšlený a měl dobrou pointu. Třetí už neměl ani tu pointu a čtvrtý, ten byl vyloženě směšný. Když na to v té době triky nebyly, nemělo se to prostě točit. Tvůrci by si ušetřili hloupu tečku za jinak docela slušným filmem. (01.11.2009)