Vesnice

Škoda, přeškoda nevyužité šance, která se Shyamalanovi naskýtala. Téma bylo totiž poměrně zajímavé, ale on je nedokázal uchopit tak, jako se mu to povedlo v předešlých případech a výsledkem je jeho dosud nejkontroverznější a asi také nejslabší dílo, byť se stále jedná o nadprůměr. Nejvíce tak zaujme jen Bryce Dallas Howardová, i když ani ona mě nedokázala přes jisté charisma přesvědčit o opravdovosti své postavy. Jedna či dvě lekačky pak celkový dojem rozhodně nemohou zachránit. (01.02.2005)

Shyamalan si na sebe sám upletl nelítostný bič. Teď ale pozná jak chutná jeho mylně vzývaná genialita (hlavně v případě "pouze" nadprůměrných Znamení a Šestého smyslu) z druhé strany. Vesnici čeká odevšad nelítostná kritika. Podle mého názoru neprávem, protože přes všechny technické nedostatky (tragická kamera Rogera Deakinse, nefunkční zvuky) natočil Shyamalan zajímavý film. velká škoda, že v podstatě komorní, posmutnělé drama je prodáváno jako další Shyamalanovský thriller se šokující pointou - jako takový totiž ani trochu nefunguje. Neděsí a pointa vypadá jak špatný vtip. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy se na toto škoující odhalení pokusíte podívat z "druhé strany", jako na ústřední motiv celého filmu, získají dosud malátné postavy životnost, prázdný příběh se zpětně naplní nečekaným obsahem a rázem je o čem přemýšlet (a u čeho se bavit, tak jak o tom ve svém komentáři mluví Gimli). Samozřejmě že nic neobhájí nudnou první polovinu, leckdy nejistou režii Shyamalana a fakt, že se Vesnice vydává za něco čím není. Ale nemá cenu ji absolutně zatracovat, když se leccos zajímavého i podnětného mezi jejími obyvateli skrývá. Přinejmenším něžná hudba Johna Newtona Howarda. (09.08.2004)

Vesnice se v mnoha ohledech liší od předchozí Shyamalanovy tvorby. Řekl bych, že ta nejzásadnější změna je v postavách, které žijí v uzavřené komunitě, kde platí jasná pravidla. Konkrétní odlišnost je v motivaci. Tentokrát je to láska, která určuje jejich chování. V předchozích filmech se ta pravidla, podle nichž žít, snažili hrdinové najít, kdežto tady se je alespoň podvědomě snaží rozebrat nebo přinejmenším změnit. Shyamalan v podstatě do jisté míry natočil opak toho, co točil dříve, což v jeho osobitém podání dává vznik velice zajímavému a hodně, opravdu hodně jinému filmu. Pokud si potrpíte na pointy, tak ty jsou tady v podstatě dvě. Každopádně druhá z nich je důvodem, proč Vesnici považuju za nejsmutnější (v tom dobrém slova smyslu) Shyamalanův film. Vyzdvihovat Howardovu hudbu je nošení sov do Atén, ale neodpustím si to, protože dokonale vystihuje feeling filmu. Pokud se vám zdá, že feeling soundtracku je jiný než feeling traileru, nedivte se. Trailer lže a to je tak jediné, co můžu mít tvůrcům za zlé. (05.08.2004)

-"To, co neuděláme, neuděláme proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme." ♥ I když Shyamalan asi regulérně je blázen, tak pro Znamení a Vesnici mám speciální místo v srdíčku, a pro Vesnici ještě o trochu víc než pro Znamení. Jak praví tagy k tomuto filmu, které na mě mrkají z postranního panelu: "láska, smrt, monstra, strach, slepota". Co by mohl člověk chtít víc. Plus je tento film domovem jedné z mých nejoblíbenějších filmových scén všech dob: "Jsou různé druhy lásky." (02.02.2015)

Ne Vesnici jsem se znovu podíval s více než ročním odstupem a musím svoje hodnocení opravit na maximum. Teprve se znalostí pointy si člověk Shyamalanův film pořádně užije, teprve teď chápe motivace jednotlivých postav, teprve teď skutečně prožívá jejich drama. Filmařsky mi přijde Vesnice ze všech režisérových filmů (od Šestého smyslu včetně) nejprostší, emocionálně však zdaleka nejsilnější a myšlenkově nejbohatší. (15.01.2006)