Den díkůvzdání

Filmařská křivka dříve nápadité, svěže brutální a mrazivě atmosférické Tarantýnovy přísavky Eliáše Hnítha pomalu, ale jistě bez jakýchkoliv amplitud padá k nule a exaktně vyjádřeno matematickou terminologií „limitně konverguje k prdeli“. Induktivním důkazem tohoto zmaru budiž i tato zcela neinventivní, nudná, kýčovitá až pohlupavá pásová sračka pro lobotomy, plná krajně nesympatických a strašlivě prkenných postpubertálních ochotníků, jejíž intelektuální děsivost jen podtrhuje neherecký štěk hrůzně zbotoxované dřívější totální barakundy Džíny a leklé pózování Dempsyho, kterému patrně došly řádně placené role, kde by ještě ve svém věku mohl seladónsky pózovat v tangách. A těch pár poslabších masáren, nad kterými tu zdejší neurovegetativní řezničtí učňové jako obvykle s funěním vyhonili, načež to poplatně svému yntelechtu zase mohutně přebušili, to rozhodně nijak nevytrhlo. Vzdal bych rozhodně vřelé díky tomu, kdyby ses už na to vysral, Eliáši! (16.01.2024)

Já bych fakt chtěla vědět a pochopit, jak někdo tenhle film bere vážně a dá mu pět hvězd. Mně Thanksgiving připadalo jak scéna ze Scary Movie, hlavně teda hned ta z obchoďáku mi přišla jak ze špatné parodie na horor a celkově to, jak ten film působí lacině a ultra americky. Vlastně jsem ten film nebyla napoprvé schopná dokoukat a vrátila se k němu snad až po měsíci. Už jen tenhle fakt nucení se do toho to dokukat mi brání vůbec přemýšlet nad tím dát tomu víc než dvě. Já tam necítila atmosféru, napětí, vůbec ten zájem dozvědět se, kdo je vrah, soucítit aspoň s jednou postavou. Hodně mi to připomnělo nové Vřískoty, jenomže tam jsou alespoň ty vraždy brutálnější a zvládnuté efektivněji. Tady mi přišlo téměř vše směšné. Asi je něco špatně se mnou, nevím. (17.04.2024)

[75%] Vcelku zdařilý slasher, který mě po slabším rozjedu filmu začal bavit, a to především těmi dobrými vyvražďovačky. Jak říkám, první třetina byla taková méně záživná a nemohl jsem se ani moc soustředit na vlnu postav. Jenže pak se vše začalo vylepšovat a šlo to hezkým tempem nahoru. U večeře díkuvzdání to bylo správně nechutné a krvavé. Závěrečná pointa nebyla až tak nečekaná, ale docela fungovala, takže to lehce připomnělo například všelijaké rozuzlení série Scream. Eli Roth prostě vraždící kousky umí. Takže se těším už na případné pokračování. (01.02.2024)

Fajn hororový výplach. Pamatuji si trailery, které byly u Grindhouse, a ten na Díkůvzdání byl hodně přepálený a zábavný. Teď o pár let později tu máme samostatný film. Režisér Eli Roth umí točit, když se mu chce. Jeho největší problém jsou scénáře, které sice splňují hororové pravidla, ale místy jsou hloupé. Roth sice dává do filmů fanouškovské srdíčko, bohužel by to místy chtělo lepší práci s příběhem a s postavami. U Dne Díkůvzdání si to všechno naštěstí sedlo lépe, než jsem čekal. Roth má velmi sympatickou režii, scénář není vůbec marný, jen ty postavy nejsou vůbec sympatický. Takže svým způsobem divák docela fandí hlavnímu záporákovi, který si své vraždy užívá a umí být kreativní. Film má dobré tempo, dvě tři dobré lekačky a pár napínavých scén. Škoda, že hlavní postavy jsou nesympatický a chovají se hodně moc hloupě. Den Díkůvzdání je povedený a zábavný hororový výplach. (19.01.2024)

Úvodní hon za vaflovači je přesně důvod proč nakupuji výhradně online. Tento snímek splňuje všechny aspekty komedie. S hororem nemá nic společného. Extrémně necharismatické a nesympatické herecké obsazení s nulovým hereckým talentem dává již v úvodu tušit problém. Naštěstí se záhy ukáže, že tvůrci tento film rozhodně nemíní myslet vážně a působí velmi sebeparodizujícím dojmem. Jednotlivé vraždičky jsou nápadité, vtipné a hlavně jich je hodně. Děj je naprostá slasher klasika, která vás v průběhu ani jednou ničím nepřekvapí. Je zde cítit, že děj je v podstatě jen slepencem nejrůznějších hororových krádeží a jako celek moc nefunguje. Zaujme spíše jen v rámci jednotlivých nápaditých a hodně přestřelených vraždiček. [60 %] (08.05.2024)