Den díkůvzdání

Nie je to žiaden zázrak, ale je to veľmi fajn. Roth spravil totálne geekovskú spomínačku na staré dobré osemdesiate, z ktorých okrem klasík odkazuje najmä na menej známe (dokonca by som povedal že polozabudnuté) béčka, pohravajúce sa s mixom slasheru a paródie. Thanksgiving je zasadený do súčasnosti, ale Rothova réžia vytvára sústavný pocit krásneho žánrového retra. Mega fanúšikovské, atmosférické, na nič sa nehrajúce, poctivé, drsné, zábavné, hutné, mňam. (23.11.2023)

Před šestnácti lety hodil Eli do placu pár ingrediencí, aby nyní přišel s krocanem vykrmeným očekáváním a nádivkou složenou z toho, co dům žánru dal. Až ochutnáte koření postav a whodunit atmosféry (obojí docela plané), botulotoxin z tváře Gershon ala Courteney Cox a švestkovou omáčku Dempsey ala Arquette, dojde vám, že se klohnilo převážně z posledních produktů společnosti Scream. Porcuje se nápaditě a s gustem, ale ta chuť a způsob naservírování nejsou ničím výjimečné. Chef Roth nám nějak stagnuje.. (16.01.2024)

Eli Roth horory miluje a Den díkůvzdání je tomu důkazem. Ne snad proto, že by si jeho Den díkůvzdání mohl rovnat původnímu Halloweenu nebo Vřískotu. Jde pouze o důstojnou poctu slasheru, která se ani nebrání tomu, že jí točí někdo, kdo má nakoukáno a sází především na to. John Carver má ovšem styl, film se neštítí černého humoru a přiznání své směšnosti. Výsledek je i proto fajn a zatím nejlepší film režírovaný Rothem.... (08.12.2023)

Americký tvorca prišiel s old school slasherom, ktorý dáva poctu špinavým béčkovým kúskom. Čiže na jednu stranu sme dostali šťavnaté vraždy s črevami, cirkulárkou i s trhaním hláv. Dokonca natočené pomocou praktických efektov, ktoré ma okamžite teleportovali do osemdesiatych rokov. Dokonca nám naservíroval jednu vyložene skvelú scénu s večerou, z ktorej by sa dali vyžmýkať gore hody, no pri nej padlo najhoršie rozhodnutie filmu a to, predčasne a hlavne nezmyselne ju ukončiť. Na druhú stranu bolo vo filme strašne veľa hlúpych a prázdnych postáv, to by až tak nevadilo, kebyže padajú ako hrušky, ale boli nezraniteľné, pre dej nepodstatné a tým pádom úplne zbytočné. Hodné až úplného vyškrtnutia zo scenára. Nerozumiem, prečo práve oni neprichádzajú o vnútornosti, ale náhodní ľudia na okraji príbehu, ktorí tam vôbec nemuseli byť. Hlavná postava bola tradične nezraniteľná a nedokázala si získať žiadne sympatie, čiže žiadne prekvapenie. Dielu sa musí uznať, že má napätie a drive, ale aj kopec nezmyselných a úplne náhodných scén, ktorých cieľom bolo, aby sa postavy, aj keď nelogicky, mohli zachrániť. Eli Roth dostal do kín slasherovú zábavu v štýle old school béčka, čo poteší fanúšikov žánru, no zároveň ju naplnil kopou zbytočných postáv. Občas ušla logika, inde zase fungovalo napätie a drive, ale v konečnom dôsledku nejde o nič prevratné a ani do topiek roka sa zrejme nezapíše. (28.11.2023)

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80% (14.05.2024)