Kľúč svätého Petra
Režie:
Karel JanákScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
David SolařHrají:
Filip Březina, Berenika Kohoutová, Mark Kristián Hochman, Sára Korbelová, Sabina Remundová, David Novotný, Lukáš Příkazký, Petr Nárožný, Ivan Romančík st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Okrást svatého Petra není jen tak. Zvlášť, když chcete přijít do nebe! Do krádeže klíče svatého Petra jsou zapleteni tři lidé: zloděj Vilém, podvodnice Emílie a Tobiáš, který je v tom ale úplně nevinně. Při přetahování o uloupené věci skončí všichni tři v zámeckém rybníku u vodníka jako dušičky. Když se ocitnou před nebeskou bránou, svatý Petr je pošle zpátky na zem, aby ve stanovené lhůtě našli jeho klíč, jinak přijdou do pekla. Pátrání je zavede na zámek, kde je čeká kromě krásné princezny a dobrotivého krále setkání se zrádnými kancléři a jejich proradnými plány. Výpravnou koprodukční pohádku podle scénáře Petra Hudského natočil Karel Janák v krásném prostředí Zvíkova, na zámku Sychrov a ve Slavonicích. (Česká televize)
(více)Recenze (314)
/-/Tak, to by bylo. (4/10) ()
Asi takhle, kdyby Berenika Kohoutová začala v půlce valit svůj majstrštyk "Dělám stojky!", dávalo by to pořád asi větší smysl jako tohle. Ale česká produkce jde kompletně a nenávratně do... O to víc mě překvapuje, že Hanák, který kdysi natáčel solidní teenagerské komedie (v klidu se dnes dají označit za kultovní) natočí film, kde lidi v kostýmech běhají 3/4 času sem a tam a je to absolutně o ničem... a nepomůže tomu ani Jarda Kužel, ani Jarda Dušek (a tím myslím Nárožného). ()
Karel Janák za mě dokázal vyšperkovat řemeslo Štědrovečerní pohádky tím, že natočí něco levného, víceméně neurážlivého a hodně mdlého. Podívat se na Janákovo dílo jako tradici jednou za rok nesníží divákovo IQ jako například pohádky, které pro ČT točil Zděnek Zelenka, ale nezasloužíme si víc? Zvlášť když se pak divák podívá na klasiky jako Tři oříšky pro Popelku, Noc na Karlštejně, Anděla Páně nebo jiné Vánoční klasiky. Oceňuju Hudského snahu vždycky nějak zvrátit jedno malé pohádkové klišé, ale je pro mě otázkou jestli není čas na trochu větší změnu. Bohužel česká definice "pohádky" je velmi pro tvůrce svazující. Aspoň pro základ: 1) Nedělejte 3 pohádky ročně, stačí jedna. 2) Odprostěte se od dávno vytěžených témat princezen, čertů a pravé lásky a zkuste jiné prostředí nebo příběh. 3) Zkuste na to jít upřímně a ne tam jen strčit nesmyslné poselství, protože tam být musí. Stále máme, co říct. 4) Pokud není dobrý nebo kloudný nápad, pohádku vynechejte. Otázkou však jestli má cenu radit, jelikož Štědrovečerní pohádka je historickým relikem a možná už nikdo nechce žádnou změnu. Nezbývá nám tedy nic jiného než si sednout za televizi, poslouchat hašteření a hádky rodiny a dokoukat ŠTĚDROVEČERNÍ POHÁDKU ČÍSLO 32. ()
Jedna hvězdička za snahu, jinak je to hrozná hovadina. Král měl svou dcerušku podle všeho v úctyhodných 65 letech, ale v pánu je evintně královna... Účes Filipa Březiny by se hodil spíš Elienovi z Pelíšků. Proč mají jediní dva hlavní protagonisti (Tobiáš a zloděj) jiný účes než všichni ostatní (s výjimkou rádce)? Pes je taky trochu podivný - takový čistokrevný zámecký voříšek. A louže ve vodníkově příbytku vyvolávají otázku "proč?"... Nárožný je fajn herec, ale v roli (kterou si i tak podle Zajímavostí upravil) je vyloženě sešněrovaný. Vodník má v půlce scén mokré oblečení i když v reportáži o natáčení říkali, jak vymýšleli, aby byl suchý, když leze z vody. V Princezně ze mlejna to zvládli... ()
Jedna hvězda za humor. ()
Na Štědrý den jsem stihla poslední čtvrtinu a po té diskusi tady jsem si dneska hezky udělala snídani s pohádkou, abych si utříbila dojmy. Nechci srovnávat, ale nedá mi to. Oproti minulé pohádce, Jak si nevzít princeznu, řekla bych, že měl Janák veliké štěstí na štáb a celkově řemeslně dobrá práce. Scény v tajemném přítmí interiéru doplňovaly kouřové efekty a velmi pěkné nasvícení scény dělalo pěknou atmosféru. Jo četla jsem i narážky na triky, ok zaujaly mne efekty létajících dušiček ve sluji vodníka, ty se mi velmi líbily, jenže pak je maličko zabil následující efekt, kdy stoupají do nebe, když vyletí z jezera. Devadesátkový efekt, který na druhou stranu je super kýč, ale dětem se jistě líbí, protože k pohádkám tak nějak patří a v mne vyvolaly vzpomínku na pohádky z dětství. K příběhu a režii - chyběla nám tam všem možná větší účast princezny, možná mohl být lepší důraz na dramaturgii i režii. Něžná, krásná, celkem chytrá princezna uměla hrát dokonce šachy a pilná studentka, co dokázala odhalit lest... Ale chce to větší živel, holku krev a mlíko, jako byla Popelka, naše ta česká. Naopak darebačka Berenika ta pobavila a její dějová linka mne velmi bavila. Sv. Petr hlavní postava byl sympaťák, a Ivanovi Romančíkovi bych přála lepší hodnocení, protože úkolu se chopil po herecké stránce hodně dobře. Možná tomu měli dát tvůrci víc času, aby něco ještě uzrálo, ale líbilo. ()
Jedním slovem nuda, tak jako většina novodobých pohádek. Nulové herecké výkony, hloupý scénář, naprosto nevěrohodné kostýmy i exteriéry. Jako pohádka, tedy klasický boj dobra se zlem to taky selhává na plné čáře. Je zbytečný podobný věci točit, máme tak rozsáhlý fond pohádek, že o nic nepřijdeme, když podobné slátaniny nebudou vznikat. ()
Tak nakonec to taková katastrofa nebyla... Začátek nic moc, všechno už tu bylo - král, princezna, vodník, podvodníci, i ten tradiční příběh o chudákovi, který se do té princezny zamiluje - ale je tu celkem zajímavý (byť jak říkám tradiční pohádkový příběh). A jak se zjistí, že Petrův klíč otvírá všechny zámky na světě, začne to být zajímavější, a taky naštěstí nakonec i ty efekty nejsou vůbec špatné. Samozřejmě ke klasických pohádkám to má daleko, ale je to přinejhorším koukatelné - myslím, že se povedl i casting na neokoukané herce, takže legendární ne, klasická nejspíš taky ne, ale za mě solidní lehký nadprůměr...60% ()
Nepamatuji se, že bych kdy v polovině štědrovečerní pohádky přemýšlel, zda ji vůbec dokoukám. Nudné, bez nápadu a navíc mám pocit, že ten nápad se ztraceným klíčem na Zemi, byl Strachův nápad pro případné pokračování Anděla Páně III. ()
Bezpečně natočená pohádka, která prošuměla dalšími Vánocmi stejně jako spousta bramborového salátu v našich zažívacích traktech a poté v našich záchodech, někteří i několikrát. Pohádka, která nepobaví a nenadchne nějakým zajímavějším scénářem. Pan Nárožný si do smrti už od králů neodpočine a tvůrcům už ani není blbé vedle něho stavět mladší a mladší dcerušky. Sára Korbelová je bohužel slabším článkem. Nevýrazná, ukuňkaná, vybledlá jak prošlapanej koberec spolu s tím umělým, uculeným šklebem. Však nemusím psát spoiler, když prozradím, že všechno dobře dopadne najde si fešáka, o kterém to tušíte od první minuty a dá šanci navrtat si potomka na trůn dříve nežli to tehdy zvládl její tatínek. Svatý Ivan Romančík je vcelku charakterní až na ten zažloutlej knír od vajglů. Trochu vzduchu do toho dává pitoreskní dvojka Novotný-Remundová, kteří s kouzelným klíčem nejsou líní na krok, obejdou celé městečko a po třech zlaťácích oberou poddané a abych jen nehanil, snad nejsympatičtější postavy jsou vodník a podvodnice Berenika Kohoutová, která teprve umí vykouzlit ten správný, přitažlivý úsměv.. takže vlastně, když to tak vemu. Největší lízanec z dortu shrábne Hochman. :) 45% ()
Berenika s Filipem sympaťáci, Sára krásná, Příkazský jako vodník je bezva postava, dva záporáci srandovní. Nárožný neuvěřitelný. Prostředí Zvíkova pěkné. Film plus minus průměrný... ()
zas úplná katastrofa to ale nebyla ()
Ja nechápu, proč tohle někdo točí. Stálo to asi dost peněz a vyhodili je do luftu. ()
Rovněž z nové pohádky nejsem na věty. Pravda až na pár výjimek neokoukané tváře, díky za pana Nárožného, několik docela slušných hlodů, Slavonice a Zvíkov, ale to jsou asi všechny klady. Táhlo se to jak med. Škoda. ()
Já vlastně nevím, co si mám o této pohádce myslet. Postavy jsou veskrze sympatické (hlavně ústřední trojice hledačů klíče) je velmi příjemná, princezna ujde, i když vlastně moc prostoru hrát nedostala, záporáci jsou pitoreskní jelita, král je mírně dementní a vodník je zamilovaný snílek. Problém není ani tak v samotném příběhu, byť se divák nedoví, proč se svatý Petr potuluje po světě po hospodách a ukazuje se lidem se svatozáří na hlavě, jako v jeho podání. Navíc vyhodí od nebeské brány poctivého Tobiáše, aniž by si v knize hříchů ověřil, zda je hodný či, ne. Takže spíše reprezentuje otráveného ouřadu, než svatého. Celé je to takové nedotažené, místy se to vleče a divák se nudí. Docela škoda, protože za mne stačilo mít lepší scénář a mohlo jít o docela dobrou pohádku. takto dávám slabší průměr. ()
To utopení mělo působit uvěřitelně?! Od toho momentu už to celkem šlo, ale současně bylo těžké to brát jakkoliv vážně... A svatí choděj na pivo od kdy? Už tomu chyběl jenom nějaký parádní product placement. Nemohl se jmenovat třeba Sv. Urquell? 😂 ()
Názorná ukázka toho, proč Strach nepůjde do Anděla Páně 3 bez vypiplaného scénáře a dostatečného produkčního zázemí. Tady se to zase nějak uspěchalo a výsledek je navzdory slušnému námětu přinejlepším polovičatý, což se Janákovi děje často. A tak se hned od začátku filmu vrší takové nelogičnosti a zvláštnosti, že to ani pohádka neutáhne a pomalu se sype. Namátkou: 1) Proč vůbec svatý Petr chodí jen tak po světě v převleku, když má být u brány? Vůbec se s tím nepracuje a přitom u toho přijde o ten klíč. Proč se pak zase zjevuje kdy chce a i když ten klíč děsně potřebuje a zřejmě má možnost si ho sám vzít, stejně to nechá na té trojce (dokonce i když ví kde je). To už nejsou drobnosti, ale věci, na kterých příběh stojí a přitom nedávají smysl (ještě to může být i dílo střihačovo). A navíc se na konci před ostatními lidmi odhalí jako svatý a nikoho to netankuje, nechápu. 2) Vodník je vykreslený jako naprostý flegmatik a přitom se na konci nejdřív rozhodne milovanou utopit a pak zas najednou ne, následně je za hodného... 3) Proč skoro úplně absentoval humor, když máte tandem Nárožný a Novotný? 4) To jsme si měli vystačit se šablonami stokrát viděných pohádkových postav s minimem přidané hodnoty? To mělo u princezny stačit, že se bokem naučila něco navíc a pak už to není tandem senilní král bez manželky a mladá aktivní princezna s dlouhými filmovými kořeny? A když už uděláte standardní dvojici groteskních zlých rádců senilního panovníka, mohli by říkat i něco vtipného a ne se jen přehnaně pitvořit? Jejich šedesátkové předobrazy aspoň třeba geniálně obětovaly obě křídla. Zajímavým vývojem tu prošla snad jen postava Hochmanova blonďatého zlodějíčka. // Přitom řada věcí se povedla. Pěkná kamera, většinou slušné triky, některé scénky typu požáru kovárny a u příběhu mě zajímalo jak to dopadne. Jenže se to holt nedopeklo, ke konci už je to dost zmatené a ten casting teda taky nebyl žádný šlágr. Dávám tři hvězdičky slabé jako vývar z veganské klobásy. // Pokud si to shrneme, tak Janák, jako momentálně nejplodnější žánrový tvůrce, stvořil osm pohádek, z toho dvě už pohádkové klasiky (Dvanáct měsíčků, Korunní princ) a další dvě pohádky mohly být klasikou, kdyby byly více vypiplané - Princezna a půl království a Vánoční hvězda. Ostatní jsou takový víceméně lepší průměr (až na podprůměrnou Jak si nevzít princeznu). A Klíč svatého Petra patří někam k čistému průměru, bohužel. ()
Průměrná pohádka, která se sice nevyrovná nejlepším pohádkám Karla Janáka (Korunní princ, Jak si nevzít princeznu), ale rozhodně se nejedná o žádný průšvih (O vánoční hvězdě). ()
Vizuálně hezké, zajímá i kombinace Zvíkova, Žleb a Sychrova, bohužel však plytký děj bez zápletek a nápadů. ()
Působivost a obliba lidových pohádek spočívá v tom, že tyto reflektují určité obsahy kolektivního nevědomí. Když se taková pohádka citlivě filmově zpracuje, bývá výsledek velmi dobrý. Ani tehdy, vyprodukuje-li se nějaká parafráze pohádkového tématu nebo dokonce umělá pohádka, nemusí to být špatné, jestliže jsou tvůrci obeznámeni s mechanikou a dynamikou kolektivního nevědomí. Když se však bez hlubšího porozumění vytvoří myšlenkově nekonzistentní slepenec různých pohádkových motivů, může to být umělecké fiasko, což je právě případ tohoto filmu. V podstatě to tady už vyjádřili jiní uživatelé: Bozvav, UhLee, melica, Radek99, flanker.27, sportovec, salahadin, mchnk, Snorlax, MightyHal, gekon, ghatos, gonga, Devadesát Dva, spiritus, mira007, Twat a mnozí další. Je toho hodně, co by se tomuto filmovému dílu dalo vytknout, ale já se zaměřím pouze na postavu vodníka. V lidovém podání nebývá vodník příliš pozitivní bytostí. Topí lidi, občas s nimi sice dokáže vyjít, ale je snadné ho naštvat, kromě toho se pojí s jakýmsi druhem ponuré erotiky – viz známou Erbenovu baladu. Zde je však vodník vysloveně kladnou a morálně silnou postavou, což se ukazuje hlavně v závěru filmu, když vodník v rozporu se svou přirozeností princeznu neutopí. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu, v němž figuruje postava vodníka, jež má k příslušnému archetypu podstatně blíže. - - - Sen o vodníkovi (v noci ze 7. na 8. září 2017) - - - Jsem spolu s Jitkou a dalšími posluchači na přednášce o magii. Všichni přednášející jsou profesoři a přednáška vypadá tak, jak je obvyklé, když přednášejí akademikové. Člověk se dozví různé historické zajímavosti a občas i nějaké cenné informace, k nimž by se jinak nedostal, protože nemá přístup k pramenům, ba ani příslušné prameny nezná nebo by si je pro neznalost jazyků nedokázal přečíst. Jako poslední se chopí slova jeden akademik poněkud excentrického zjevu. Je to asi padesátiletý muž spíše menší, ale podsadité postavy, má šedé vlasy, které mu sahají až skoro k ramenům, a jeho nepříliš sympatickému obličeji dominují nápadně široká ústa. Je to jediný přírodovědec mezi kolegy z humanitních oborů. Řekne, že teorie jsme už slyšeli dost, takže je na čase přistoupit k praxi. Chtěl by někdo z posluchačů zkusit vyvolat undiny? Protože ostatní se k ničemu nemají, přihlásím se já s Jitkou. Evokace elementálů máme poměrně slušně zmáknuté. „Budete pracovat ve dvou?“ podiví se profesor, „no proč ne,“ a vyzve nás i ostatní účastníky, abychom vyšli ven před budovu. Tam nám ukáže, kam se máme posadit, a popíše jednoduchý, ale úžasně mazaný volací rituál, při němž se používá zvláštně tvarovaná mušle. Ptám se, jaké mám použít formule. „Volejte je svými vlastními slovy nebo klidně i jinými formulemi, pokud nějaké znáte,“ řekne profesor. Rozložíme propriety, posadíme se na stoličky a já začnu z úcty k tradici odříkávat modlitbu undin podle Eliphase Léviho, kterou umím zpaměti v latinském znění. Zaregistruji, že profesorovi nějak podivně škubne v obličeji. Asi ho překvapilo, že má před sebou profesionála. Formule ještě ani není u konce, když se začnou objevovat nymfy. Tak dokonalého zjevu jsem nikdy předtím nedocílil. Koukám, jak se éterické bytůstky pěkně producírují, a pošeptám Jitce, že bychom mohli zkusit zavolat místo nich vodníka za použití stejného obřadu. Náhodou mám v kapse parádně nabitý egyptský vešebt, jehož pomocí by se dal vodník přinutit k poslušnosti a k vykonání různých služeb. Odvolám undiny a chystám se pokračovat v práci. Profesor však prohlásí, že praktická ukázka s ní i celá přednáška končí. Sám popadne mušli a rychle zmizí v budově. Posluchači se začnou rozcházet. „No to snad ne!“ zvolá Jitka, „přece toho teď nenecháme!“ Vběhnu za profesorem do budovy a požádám jej o zapůjčení mušle. On odmítne s tím, že celá akce už skončila. Pokouším se ho přemluvit. V obličeji mu bleskne teď už nefalšovaný vztek. „Pojď se mnou,“ zavelí – najednou mi tyká – a zavede mě ke stolu, na němž leží kulatý nerezový tác s vyšším okrajem, na jakém se dřív roznášelo pivo. V tácu v troše vody leží asi tucet zvláštních předmětů o velikosti mohutné mužské pěsti. Mají přibližně kulovitý tvar s jakousi vystouplou hrankou. Jsou béžové barvy a vypadají jako by byly zhotovené z umělé hmoty. „Tady si vezmi škebli,“ ušklíbne se. Opatrně sáhnu na jeden z předmětů. Je na omak slizký a docela lepkavý. Nějak nemám chuť vzít tu věc do ruky. Najednou se to celé na hraně otevře a škeble, nebo co to je, mi chňapne po ruce čelistmi plnými ostrých zoubků. Naštěstí stačím včas ucuknout. Konečně mi dojde, s kým vlastně mluvím. Ten chlápek je inkarnovaný vodní elementál, zkrátka vodník, jenž disponuje velkou částí svých původních schopností. „Tak už mě neotravuj,“ dí hastrman, „a tu ruku si umyj, protože po tomhle slizu naskakují puchýře. Toxiny některých mlžů... no nic, raději už běž.“ Vyjdu ven. „Tak co? Nějak to nedopadlo, že?“ ptá se Jitka. Stručně jí vylíčím, co se dělo. „Ten rituál bude fungovat i bez mušle, když máme vešebt,“ prohlásí Jitka. „Ta mušle byla stejně jenom power object. Tak začni.“ Sotva otevřu ústa, spustí se z nebe biblický liják. „Výborně,“ poznamená Jitka, „nech si opršet tu kontaminovanou ruku a potom do ní vezmi vešebt. Vodník se ještě bude divit. Anebo víš co? Já tohle kolo odoperuji sama. Ten elementál mě totiž docela naštval a ráda bych mu trochu domluvila.“ () (méně) (více)