Klíč svatého Petra

Karel Janák splnil další svoji režijní pohádkovou normu. Tvůrčí únava se už ale jistou měrou podepsala na výsledku. Přitom má jeho pohádkový opus jistý potenciál, který režisér ale nevydoloval. Ústřední hrdinové se stanou kořistí místního vodníka a přebývají jako duše v jeho hrníčcích. Ačkoliv všichni tři naráz utonou, což zní přinejmenším divně, rozlučka s jejich pozemským životem má proběhnout u brány sv. Petra. Tomu byl ale klíč zcizen a krádež mají mít na svědomí naši hrdinové. Trest je nemine. Klíč musí najít, jinak je stihnou posmrtná muka. V této fázi si pohádka drží svůj originální ráz. Jenže následuje překotný a někdy až málo dramaturgicky organizovaný sled událostí, kdy vedle putujících hrdinů musí divák také strpět ženitby chtivého vodníka, co si dělá zálusk na princeznu. A na scénu vpochoduje i duo hamižných rádců, které zneužije k vlastnímu prospěchu mocnosti klíče. Originalita vezme vbrzku za své. Filip Březina, Berenika Kohoutová a Mark Kristián Hochman dostali od režiséra za úkol působit sympaticky. Jejich postavy nejsou nikterak zapamatovatelné, což stihlo i zbytek hereckého obsazení. Naprosto otravný je vodník Lukáše Příkazkého, co dlouho brojí sňatkové úklady, jenže náhle od nich upustí. Veškerá závěrečná vyústění drobných zápletek působí uspěchaně a tudíž nenápaditě. Ke vší smůle tento tv počin navíc vyvolává neodbytný dojem nízkého rozpočtu. Triky jsou mizerné, ztvárnění podvodní říše je na mnohem horší úrovni než v Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jádro této pohádky je ale vesměs povedené. Příliš nepromyšlených režijních a scenáristických tahů vedlo k zadupání slibného potenciálu. 5/10 (04.01.2024)

Když vévoda von Hastermann po posledním úkolu vyleze z vody a nikomu nepřijde divné, že je suchý, je to jasné. Nárožného král není jediný, kdo v tomhle království trpí demencí! Vodníci a podvodníci usilují o princeznu a spásu a k tomu jim dopomáhej svatý Petr, který sice umí efekty plamenů, ale jinak je to naivní ňouma, co si nakonec ohne nebeské zákony podle potřeb pojídačů bramborového salátu. Oceňuji absenci písní na sílu a četné využití exteriérů, ale jinak je nabídnuto příběhové i dialogové pusto, do kterého jsou nemilosrdně vtaženy postavy. Ty kladné, nebo tvárné k nápravě jsou nevýrazné a Zach Galifianakis s Janžurkou nafouknutou pumpičkou ani nedostanou šanci. Karel Janák už přes dekádu přichází se štědrovečerní frustrační kompozicí.. (26.12.2023)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Výprava 7/10/// PLUS: pěkná skoro "akční" pohádka s dobře rozvrženým dobrem, zlem a polepšenou špatností, herci ve svých rolích vyrovnaní, Petr Nárožný po delší době potěší, postavy a jejich vývoj mě zaujal MÍNUS: obě ženské herečky byly mírně zaměnitelné, S výpravou a prostředky se dobře pracovalo, ale, je zde tušení, že kdyby byl větší rozpočet, bylo by to ještě lepší, triky a prostředími se šetří/// Shrnutí: Ze začátku jsem se sice musel do pohádky trochu dostávat, ale jakmile jsem jí přišel na chuť, tak jsem byl zaujatý a příběh i postavy si užíval. Vše je řemeslně dobře natočeno, herecky zvládnuto bez nějakého přehrávání. Spokojenost.///  Celkem 77%/// (24.12.2023)

Po ostatních kriticích budu milosrdná. Princezna je herecky nevýrazná, jenže ona je v podstatě jen trofej, takže hezká, milá. Stačí. Vodník je sympaťák, stačí. Podvodnice Kohoutová na své poměry hraje skvěle, na poměry skutečných hereček plus mínus hraje. Naštěstí nezpívá (pokud se neozve v songu závěrečných titulků, ale ty jsem neviděla). Zloděj je fajn, zaměnitelný s kýmkoliv, loutnista Tobiáš je sympatický, taky vcelku stačí. Prokletím talentované Sabiny Remundove je její podoba (pominu-li 60kg +) s její matkou, včetně podobného hlasu. To po srovnání přímo křičí. Svatý Petr je boží. Exteriéry města i zámku jsou skvostné. Bavila jsem se. Ty tři sklenky merlotu tomu možná pomohly, ale bavila jsem se, při hodnocení házím tři promile s ovocným podtónem. Dceři se princezna líbila ze všech postav nejvíc. Panové, vůbec tomu nerozumíte! Princezny jsou v pohádkách pro male holčičky. (25.12.2023)

Karel Janák za mě dokázal vyšperkovat řemeslo Štědrovečerní pohádky tím, že natočí něco levného, víceméně neurážlivého a hodně mdlého. Podívat se na Janákovo dílo jako tradici jednou za rok nesníží divákovo IQ jako například pohádky, které pro ČT točil Zděnek Zelenka, ale nezasloužíme si víc? Zvlášť když se pak divák podívá na klasiky jako Tři oříšky pro Popelku, Noc na Karlštejně, Anděla Páně nebo jiné Vánoční klasiky. Oceňuju Hudského snahu vždycky nějak zvrátit jedno malé pohádkové klišé, ale je pro mě otázkou jestli není čas na trochu větší změnu. Bohužel česká definice "pohádky" je velmi pro tvůrce svazující. Aspoň pro základ: 1) Nedělejte 3 pohádky ročně, stačí jedna. 2) Odprostěte se od dávno vytěžených témat princezen, čertů a pravé lásky a zkuste jiné prostředí nebo příběh. 3) Zkuste na to jít upřímně a ne tam jen strčit nesmyslné poselství, protože tam být musí. Stále máme, co říct. 4) Pokud není dobrý nebo kloudný nápad, pohádku vynechejte. Otázkou však jestli má cenu radit, jelikož Štědrovečerní pohádka je historickým relikem a možná už nikdo nechce žádnou změnu. Nezbývá nám tedy nic jiného než si sednout za televizi, poslouchat hašteření a hádky rodiny a dokoukat ŠTĚDROVEČERNÍ POHÁDKU ČÍSLO 32. (25.12.2023)