Godzilla Minus One

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Viac pre fanúšikov päťdesiatkových scifíčok, a to nielen japonských, ako pre milovníkov posledných amerických Godzíll (od 1998...). Ide pomaly až o remake úplne prvej Godzilly, ktorá je stále pozerateľná, ale napríklad oproti trebárs Incredible Shrinking Man zostarla asi tak, ako trebárs War of the Worlds. Bonusom k deštruktívnym scénam sú niektoré dobové "maličkosti", ako nedostatok katapultov v lietadlách, na čom je potom aj logicky vypointované finále, či svojrázne odstraňovanie mín z pobrežných vôd. Vďaka istej schopnosti monštra sa dočkáme aj troch apokalyptických scén, pri ktorých skutočne zamrazí, predovšetkým pri útoku na mesto. A ako found footage tu máme okrem iných dobových záberov aj "odstránenie" atolu Bikini z povrchu zemského. (09.01.2024)

Šupy dupy dup, raz dva tři hej rup, už to máme pod střechou, šupy dupy dup, raz, dva, tři, hej rup, už to máme v suchu. Ve vodě nebo na souši, je to jedno, navíc s Godzillou nic moc pod střechou nezůstane, protože demoluje celé bloky. Přesto se z ní Japonci snaží smýt nálepku destruktivní atrakce. Samotná země je traumatizovaná, válečná porážka je zatraceně čerstvá, navrátivší se vojáci mají zmatek v hlavě, přišli o přátele v boji i členy rodin doma, kde navíc nacházejí jen trosky. Aby toho nebylo málo, záhy se tu zjeví přerostlý národní poklad. Zatímco v poslední době se v případě všemožných monster pokračování „pracovalo“ hlavně se zaměnitelnými vědátory a dalšími vzdělanými hlavami, pro Takaši Jamazakiho jsou lidské postavy důležité. I když u nich tradičně nechybí expresivní herectví a celkově melodramatická nálada, tudíž mě to po emocionální stránce tak nějak nechytlo, ale to mívám s asijskými filmy poměrně pravidelně. Každopádně celkově fajn, do lehkého nadprůměru to tahá zajímavá kamera, několik slušných nápadů, úcta k původním filmům a hlavně pak fakt, že to celé vzniklo za zlomek rozpočtu hollywoodských bijáků. (22.05.2024)

Precízne vysporiadanie sa s traumatizujúcim obdobím tesne po porážke japonského cisárstva v druhej svetovej vojny. Vnútorná dráma muža, ktorý bojoval za svoju vlasť a zlyhal... Ako to súvisí s názvom filmu? To je to najlepšie. V týchto pohnutých časoch sa objaví v mori Godzilla a ruinuje všetko, na čo natrafí. A tak sa krajina dostáva nie do bodu 0, ale do mínusu. Vyplienená vojnou dostáva ďalší úder v podobe katastrofického ničenia.  Snímok je nadupaný opulentnými CGI trikmi, sú perfektne zakomponované do deja, kamera je skvelá a hudba tiež. (13.03.2024)

Po původní Godzille z roku 1954 se jedná o mé druhé setkání s ryze japonskou produkcí v rámci kaiju filmů a je neuvěřitelné, že se nejznámější přerostlé filmové monstrum opírá již o sedm dekád trvající tradici. Aktuální zpracování v sobě nezapře své(ho) předchůdce, zároveň se však tvůrci snažili snímek technicky povznést na úroveň dnešního, po efektech lačnícího publika, přičemž výsledný produkt byl solidní ukázkou toho, jak lze za vskutku skromný budget natočit slušnou podívanou - nejvíce mě dostal první kontakt s monstrem, ale i další akční sekvence měly své kouzlo. Godzilla -1.0 ale není jen o ničivé přírodní zkáze, kterou ve filmu ztělesňuje gigantické monstrum, nýbrž je i solidně napsaným sociálním dramatem o dopadech války na jedince, o vyrovnávání se s (po)válečnými traumaty a o hledání nové naděje i smyslu života ve společnosti, zničené válkou a nyní i ničené Godzillou. Vztah mezi Koichim a Noriko, kteří společně s dívenkou Akiko tvořili jakousi "patchworkovou" rodinu, vzniknuvší z válečných trosek, mě zaujal - a v závěru i dojal - a je maličko škoda, že (nejen) tuto sociální rovinu trochu sráželo expresivní japonské herectví a vyjadřování emocí. Samotný plán na vypořádání se s Godzillou byl crazy, but cute ... but crazy, but cute - což ale asi k tomuto žánru patří. Silné čtyři hvězdičky! (08.01.2024)