Piano

Krásný snímek plný emocí a úžasného vizuálního cítění novozélandské divoké krajiny. Snoubí se zde jemnost němé Holly Hunter, živočišnost a upřímnost Harveyho Keitela s "křesťanskou" morálkou, zbabělostí a žárlivostí Sama Neilla. Minimalistický scénář nepotřebující mnoho dialogů rozehrává tragický milostný trojúhelník. Bezvýchodnost situace. Silný zážitek. (05.11.2009)

Je jedno, ve kterém období se film odehrává - téma (2 muži a 1 žena) je archetypální, a tudíž věčné. V Pianu se moc nemluví, emoce jsou ukryté pod povrchem.. Ale promlouvá tu piano samo - a kdo už si v životě něco prožil, nemůže ho přeslechnout. Ve vedlejší roli deštivý Nový Zéland. A ústřední hudební motiv jistě znají i ti, kteří film neviděli. (08.08.2010)

Piáno, film, který mě zaujal svým temným charismatem a klavírními melodiemi. (14.12.2011)

Autoři se snažili začleněním piana a němoty osvěžit zcela rutinní romantickou linku. Z nějakého důvodu dodávala němota hlavní hrdince jakýsi čtvrtý rozměr krásy. Přestože film jistě stojí alespoň za jedno zhlédnutí, měl jsem problém se dvěma scénkami. *SPOILER* 1) "Ta domluva... z tebe dělá děvku a ze mě mizeru". Ale no tak, každému chlapovi před obrazovkou je už od první černé klávesy jasné, kam to směřuje, jen chlápkovi na té obrazovce to došlo až v polovině klaviatury? 2) Proč dala Ada v závěru filmu na loďce nohu do lana, to jsem nepochopil vůbec. Po boku svého vyvoleného a své mladé dcery - co víc si v té chvíli přát? (03.01.2013)

Lehoulince nadprůměrné klavírní drama o nenaplněném životě, který téměř najde naplnění v rozbahněné divočině Nového Zélandu v objetí Harvouše. Vetkou část mého hodnocení si pro sebe ukradla Holly, která byla naprosto skvělá, klobouk dolů a působivá Nymanova hudba. Zbytek téhle "harlekýnky" mě nijak zvlášť nenadchnul, takže hlavně kvůli Holly dávám 60 % (09.01.2013)

K čemu jsou výborné herecké výkony a skvělá hudba, když příběh jako celek je o ničem, nezajímavý a nudný? Vyvstává už jen otázka: Kdo jim to hrál při sexu na piáno? (10.06.2013)

Tenhle filmeček režisérky Jane Campionové neztrácí ani po letech kouzlo. Kamera, příběh, herecké výkony - to vše tvoří jedinečnou filmovou symfonii... (16.09.2013)

Hodně hodně silnej příběh...asi nejlepší romance co jsem kdy ve filmu viděl...ostatní prvoplánovky můžou hodně závidět. Silný čtyři hvězdy. Až to někdy uvidim v originále a ne s dabingem, tak jich dost možná bude pět (08.01.2015)

I teď po letech mě stále baví pozorovat tu úžasnou mimiku Holly Hunter, kterou dokázala vyjádřit takovou škálu emocí jenom pohledem a řečí těla. Milostný trojúhelník, ve kterém ale důležitou úlohu hraje ta čtvrtá vzadu - dcera Ady, mě dokázal dojmout a rozčílit (to když Flora začne donášet) opravdu hodně. K dokonalému dojmu přispěla samozřejmě výborná hudba, ale i výprava a kamera. V takové nehostinné prdeli se mohl usadit opravdu jenom blázen. (04.04.2015)

Úžasný. Čekal jsem nějakou romantickou nudu, ale dost jsem se zmýlil. Piano dokáže vtáhnout do děje, ať už kvůli nádherné Holly Hunter, která by mohla být symbolem ženskosti, tak i díky Harveymu Keitelovi, Samu Neilovi, ale i díky postupné eskalaci příběhu. Výběr hudby taktéž excelentní. Doporučuji. Mimochodem, celkem by mě zajímalo, jak se točila ona milostná scéna, protože to vypadalo fakt dost věrohodně. (15.02.2017)

Tohle snad ani nejde jinak než jít do vysokých hodnocení. Poctivá filmařina se vším všudy. Déšť, vítr, všudypřítomné bahno, to vše velmi trefně vystihuje atmosféru "konce světa" v poslední třetině 19. století. Příběh sice relativně jednoduchý, ale skvěle natočený. Zasloužený Oscar pro tehdy jedenáctiletou Annu Paquin. A ta pátá hvězdička je za další skvělý a právem oceněný výkon Holly Hunter. Zahrát takovou roli bez jediného na plátně vyřčeného slova asi sakra není jen tak. (03.04.2023)

(Jiná) láska 2 - trpělivost. (03.01.2024)

Velice zvláštní film. Když jsem jej viděl poprvé, tak jsem jej vlastně ani nedokoukal, protože mi přišel jako vyumělkovaná a pro mne nepochopitelná (možná příliš feministická) výpověď. Znova jsem se na něj podíval až po letech, do jej a byl uchvácen. Tohle piano ladí každému jinak a dost záleží na tom, jakého jste pohlaví, kolik vám je let a možná i jakou máte právě náladu. (13.04.2006)

Mrazivě krásné a až neúnosně strhující. (18.06.2007)

Než jsem si Piano pustil poprvé, musím přiznat, že jsem nic moc nečekal. Spíše jsem ho odkládal až na příště a dával přednost jiným filmům. Ale jak moc jsem se mýlil! Byl jsem naprosto pohlcený příběhem, hereckýmy výkony Holly Hunter a Harvey Keitela, hudbou Michaela Nymana i celkově zvláštním a pochmurným prostředím, do kterého byl děj zasazený. Drama hlavních hrdinů jsem si prožil s nimi, párkrát jsem snad ani nedýchal. Je to opravdu nádhera, kterou můžu kdykoliv. (31.05.2008)

Sice to není typ filmu, který bych přímo žral, avšak navzdory tomu jsem se nenudil ani chvílu, spíš naopak. Je to nádherný snímek, dobře zahraný a s krásnou melodií hranou na klavír. Musel jsem se dokopat k tomu, abych se na něho podíval, teď se těším na dobrovolné druhé zhlédnutí. Nádherné! 85-90% (26.08.2008)

Snímek který je velmi působivý a velmi hezky zpracovaný. Ale víc než děj mě tentokrát trestuhodně zaujala filmařská práce s kamerou hudbou a světlem. Nemyslím že by za to mohl film sám ale drama tohoto stylu nedokázala rozehrát ve mě ty správné struny. Neobvyklé prostředí a neobvyklá role Kietela. (25.10.2009)

Výborné. Vlastně jsem to nikdy neviděl jinak, než ve stoprocentním originálu, neboť jsem film dostal od sestry z Anglie na VHS bez jakýchkoli titulků. První zhlédnutí byla strašná dřina, až asi pošesté jsem konečně porozuměl všemu. A v důsledku toho, že jsem to viděl tolikrát, dávám poučených 90%. (10.03.2010)

Tak tentokrát dávám po dlouhém přemýšlení 5 hvězd, aniž bych vlastně věděla proč... Film je to bezpochyby zvláštní, ale to samo o sobě není důvodem. Vlastně se mě ani nějak významně nedotkl, jednání jednotlivých postav mi často přišlo nelogické... Nicméně tento film má něco... Má nějaké kouzlo, které mě odzbrojuje a nutí mě si na tento film vzpomenout i nějaký čas po jeho shlédnutí. Fakt, že hlavní postava je němá a vše vyjadřuje pouze očima, dává filmu další rozměr, zvlášť díky výborným hereckým výkonům. "What a death. What a chance. What a surprise. My will has chosen life." (21.04.2010)

Nebude to dlouho trvat a budu si myslet, že každý film, ve kterém hraje zásadní roli piáno, je filmem hrozným. Začalo to u Pianisty, pokračuje i u pianistky. A nebudu říkat, že jsem to nečekal. Blábol o dalším milostném trojúhelníku, opět v drsné přírodě, opět za zvuku něžné hudby. Jak kdybych koukal na předehru k Novému světu. Ten konec už k němu dost tíhnul. "Má vůle se rozhodla žít, tak žiju". Ta herečka hrající němou Adu zahrála dobře, scénář je ale naprosto k vzteku. A tím pádem jde celé to pseudoumělecké snažení zase do kopru. V tom filmu se zase nic neděje. Ano, hraje se na klavír, ty "špatně dešifrovatelné" charaktery se jaksi úplně nedešifrovatelně sbližují a nakonec to celé nedešifrovatelně skončí. Nuda, konflikt, nuda. Člověk je z toho až naměkko a brečí, co všechno se divákům může opět s až nekritickou fanatičností a poblázněností líbit. Taková šedá vata. Dešifrovat nudu se ale mimochodem daří velmi dobře. (Tentokrát to máme subjektivně na tři hodinky.) Po tomto filmu může člověk konečně říct, že miluje Pýchu a předsudek. (03.10.2011)