Bylo čtvrt a bude půl

,,To není žádný umění, imitovat někoho jiného." Tenhle hudební film s hlavní postavou zpěváka nevypráví tradiční příběh vzestupu a velké slávy, ale přínáší portrét tzv. rychlokvašného zpěváka, jenž ve velké konkurenci a zkouškách o důležitých rozhodnutích neobstál. Poprvé jsem film viděl ještě v dobách studia na střední škole, tenkrát i dnes mě upoutal pohled do zákulisí atmosféry malých hudebních divadel 60. let a hudba a písně skladatele Angelo Michajlova, taky je hodně zajímavé vidět tohoto slavného hudebníka civilně ve filmu v přímo autentické roli. Musím říct, že narozdíl od hlavní postavy Zikmunda se mi text písně Broď se řekou líbí, je o životě a krásnou výzvou do života. Také – tentokrát narozdíl od zdejších kolegů – mě oslovila i titulní píseň Bylo čtvrt a bude půl (mimochodem s vizuálně hodně zajímavým "videoklipem" z dílny černého divadla Alhambra), i když při šestém opakování začíná být fakt vlezlá... Žel, naopak musím dát za pravdu, že mi zcela nesedělo obsazení Michala Pavlaty ve spojení s hlasem Václava Neckáře. Dost škoda, protože i přes občasná klopýtnutí a slabší místa jde o zajímavý snímek, který má co přinést a čím upoutat. 80% (27.04.2018)

Úvodní titulky mne navnadily na plejádu známých zpěváků, ale s politováním konstatuji, že mají všichni tak nepatrnou roličku, že je velmi náročné je vůbec postřehnout. Třeba na Černocha kamera zaostří skutečně jen na pár sekund. Takže pokud si neužijete hravou Michajlovu hudbu, můžete si zahrát hru na soustředění při hledání známých tváří. Mladý Pavlata je skvělý, nafoukaný tajrdlík se mu velmi podařil. Jen je škoda, že titulní píseň je zrovna ta nejméně povedená, všechny ostatní se mi líbí mnohem víc. Velmi povedená je Michajlovova interpretace Moskevských večerů. (03.07.2020)

Název filmu – verš z písňového textu – věrně vystihuje jeho hlavní nedostatek: necelistvost, která není ani romantickým torzem ani účelně vystaveným fragmentem, ale jen planou snahou obsáhnout vše. Rozehrává se toho až přespříliš, aniž by to však spoluutvářelo celkový tvar: doba, lidé, mravnost, zábava se předkládají v epizodkách a skečích, mizejících v prázdnu klopotně prchavých obrazů... Vše se přitom otravně zdvíhaným prstem těch poučenějších v koloběhu provinční zábavy i „mistrů z Prahy“ mění v bezživotná schémata. A tak tedy snímek místy okouzluje dobovým koloritem - všedností podbarvenou donekonečna se opakujícími písněmi -, pod jehož postupnou tíží trne příběh, rovněž v dílčích pasážích zasahující, v okázalou moralitu, zesílenou strašlivým „herectvím“ páně Pavlaty. Snad by bývalo bylo vhodnější obsadit tuto roli nějakým skutečným amatérem, jimiž svět malých divadel šedesátých let oplýval (a byla mezi nimi řada schopných), a nebylo by pak ani nutné předabovat toto nevěrohodné pískle k němu zcela nepřiléhavým slavným hlasem Václava Neckáře (jenž by tuto úlohu jistě také zvládl). Na druhou stranu bych vyzdvihl Michajlova, jenž je z celého severního „Apolla“ nejpřesvědčivější. I dík svým nedostatkům věrná stopa po jedné "zlaté" epoše. (01.08.2014)

Film jsem si svého času pustil několikrát, nyní už bych u něho asi nevydržel. Je to taková "hra na soutěž superstar" koncem 60. let. Pro M. Pavlatu životní role, a pěkné kouknout se jak tehdy vypadal i Angelo Michajlov, jehož hudbu má stále dost lidí v oblibě a pouští si ji pro zpříjemnění všedního dne. (05.06.2011)

Hudební film z osmašedesátého roku s Michalem Pavlatou v hlavní roli, v písních nahrazeného Vaškem Neckářem. Protože děj je velmi chudý, tak jsou písničky ten hlavní důvod proč se na film podívat. Ještě dlouho mi v hlavě znělo "Bylo čtvrt a bude půl..." Skvělé sólo má i představitel vedoucího kapely a zároveň autor hudby celého filmu Angelo Michailov v parodii na Louise Armstronga "Moskevské večery". To je opravdu zážitek. A Marii Drahokoupilové to tenkrát opravdu slušelo... Podle mě 70% (27.05.2009)