Вий
Viy or Spirit of Evil
Hudba:
Karen ChačaturjanObsahy(1)
Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)
(více)Recenze (89)
Hororova ukrajinska lidova balada, prevypravena naprosto dokonalym zpusobem. Pan reziser si zaslouzi hlubokou poklonu, stejne jako borec za kamerou... Zaroven me napadlo, ze nejvyraznejsi carodejnice si pamatuju z ruskejch filmu - a tady se pridava dalsi, v podani uhrancive krasne Натальи Варлей. Velike doporuceni pro zvidave divaky. Minimalne zarucuju, ze zde uvidite veci, ktere jste jinde nikdy nevideli.. ()
Viy. Silne ovplyvnená látka čerpajúca z ruského folklóru. Je tu viac faktov a vecí, ktoré bežnému divákovi prídu kontraproduktívne.Viz. opilecké pitky a následne ich postoje, reč a iné fakty v obale akejsi ,,reklamy na alkohol,,. Ono to má zvláštny satirický tón, ale v splynutí hororových sekvencií je to provokatívny nádych. Dosť prekvapujúci je aj samotný záver, ktorý nečakane (na rozprávku až dekadenčne) skončí. Priznávam, že Gogolovu predlohu som nečítal, avšak aj nezainteresovaný divák dokáže uznať kvality tohto filmu, aj keď v kútiku duše ho hryzie svedomie a hovorí si, že tento film mal v sebe potenciál a kredit, ktorý išlo premeniť vo vyšší level. ()
Kdyby se film skládal jenom z těch strašidelných scén z kostela, bylo by to super. Atmosféra je pořád krásná, Natalja pořádně démonická, všechny ty triky mají stále své kouzlo a na svou dobu rozhodně více než povedené ale i tak, film prostě za ta léta trochu zestárnul. Filmařsky je to ale stále bezva. ()
Od Gogola jsem dříve pár věcí přečetl, Vij mě ale minul. Proto nejsem schopný říct, jak věrná je to adaptace a zda v ní něco podstatného chybí. Ve filmu Vij mi toho chybělo docela dost. Chápu, že z krátké povídky může být problém někdy dostat více. Nicméně někdo to umí a tvůrcům by měla bránit jen jejich vlastní imaginace. Tady fungovala jen co se týká vizuálu, na tehdejší dobu dobrých triků a v pár záchvěvech slušné atmosféry. Bohužel jinak se tvůrci z mého pohledu moc nepředvedli. Jednoduše mě nedokázali napnout a udržet v pozornosti ani těch necelých osmdesát minut. Postavy byly jen lehce načrtnuty, nedokázal jsem si k nim vybudovat vztah. Příběh vedl odnikud nikam. Na náhodné přespání u čarodějnice navázala povinnost hlídat tři noci v kostele u mrtvé dívky… Důvod? Ano, někdy je fajn strach z neznámého. Tzv. vrcholné scény ze tří nocí v kostele byly jen několika minutové kraťasy. Vždy utekly velmi rychle a hned po pár minutách bylo ráno a mezi tím se hlavní hrdina s místními opíjel ze strachu, chtěl utéct a opět se opíjel pro změnu na kuráž… jako správný kozák. :-) Kdybych Vij neviděl, o nic bych nedošel. Slabší tři hvězdy a možná někdy v budoucnu sáhnu po té původní povídce. ()
Chuť na cosi exotického splnil filmový ekvivalent zelných pirožků dokonale. Adaptaci Gogolovy povídky ocení kromě filologů zběhlých v reáliích a obskurních poměrech carského státu hlavně milovníci stylizovaných filmových výprav. Oko zmořené CGI přirozenými záběry, film postavený na malovaných kulisách, ateliérových kouzlech, maskách a úžasných záběrech exteriérů úplně hejčká. Znát je tendenční, nicméně milý záměr hodit trochu špíny na pravoslavnou církev, který se projevuje jak zobrazením představených (statkářům úslužný, zbabělý rektor), tak hlavního hrdinu, frivolního novice, důsledně se vyhýbajícího povinnostem ("Jste znám svou ctností?" / "Já? S pekařkou jsem chodil léhat vždy na Zelený čtvrtek."). Omáčka linky o vymítání představuje středoevropanovi jedenadvacátého století těžko pochopitelné vztahy mezi postavami feudální společnosti, s pochopením znázorňovaný šlendrián a průběžné bezuzdné chlastání, jdoucí s běžným vnímáním pohádky dohromady ještě hůř, než s gustem inscenované hororové scény. Méně protřelému divákovi je Vij nejbližší právě v momentech hrůzy, jichž je v rozporu s pověstí filmu (zařazení mezi 101 hororů, které musíte vidět) poskrovnu. Jejich efektivita tkví v momentu náhlé změny bodré vodkové atmosféry a líného východního tempa ve smršť vražedných záběrů a sou-sled scén, které definuje mistrné užití celkem jednoduchých technických prostředků. ()
Těšila jsem se na zajímavý příběh, který bude mít dostatečně dobrý závěr. Vysvětlení dost zásadních věcí chybí, např: kdo je Vij, proč byla sedlákova dcera začarovaná... to jsou přece docela důležité složky děje. Asi si měli tvůrci filmu ujasnit, kdo je hlavní postavou. I když Choma je vtipný, zajímavou a také ústřední postavou tu stále je sedlákova dcera. No doufám, že remake bude lepší, i když nejsem fanda pc animací, zde jsme mohli vidět aspoň starou dobrou práci s loukami a herci. ()
"Ой, не могу больше." Nech sa na mňa podaktorí nehnevajú, ale toto je predovšetkým rozprávka, dokonca klasického charakteru, hoci aj s hororovými a satirickými prvkami (to ale predsa nie je v rozprávkach nič mimoriadne). Je zvláštne (a smutné), ako ten pojem rozprávka časom sprofanoval a dnes už sa pod rôznymi kultúrnymi vplyvmi (napr. presladené disneyovky s happy endom, ale trebárs aj socialistické animáky typu Lolek a Bolek) spochybňuje to, čo ten historický pojem vlastne predstavuje. Veď keď si zoberieme klasické rozprávky, tie často bývali veľmi temné a strašidelné (také mali predsa deti najradšej). A je jedno, či išlo o rozprávky bratov Grimmovcov, Hansa Christiana Andersena, alebo trebárs našeho Pavla Dobšinského. Mimochodom, práve klasická slovenská rozprávka Nebojsa (z Dobšinského zbierky) má veľmi podobný motív ako táto Gogoľova poviedka a určite tam budú nejaké spoločné historické korene. Čo sa samotného filmu týka, je taký typicky ruský, so skvelou hudbou, či už tou orchestrálnou, alebo ľudovou s nádhernými viachlasmi. Jeho pútavý príbeh je plný zvláštneho napätia a je pevne ukotvený v realite, takže jeden z najväčších démonov, mocnejší než samotný Vij, je Chľast. Páčili sa mi obaja hlavní predstavitelia, tak devucha/striga (Natalja Varlej), strašne krásna i krásne strašná, ako aj sympatický mladík (Leonid Kuravljov). Vysoko oceňujem aj pôsobivé výtvarné stvárnenie, výborné masky a na svoju dobu skvelé strašidelné triky. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
excelentí zábava jen škoda že příběhově nic víc.. ()
Pro českého diváka poněkud vzdálené, ale rozhodně zajímavé. Vij totiž dokonale ukazuje, jak málo solidnímu hororu (ano, pro mě je to spíše horor než pohádka) stačí - dobré prostředí, pár povedených scén (kostel) a solidní atmosféra. Některé pasáže příliš poutavé nejsou, ale jinak mě Vij svou kvalitou překvapil. Čekal jsem daleko méně. ()
Pohádka?? Já vám nevím nevím. Teda co se příběhu týče, tak bych to s klidným svědomím pohádkou nazval. Ale to zpracování??? Čistokrevnej horor, to mi neříkejte. Opravdu bych to jako malej klučík nechtěl vidět. Mě tehdá stačily depky z kresleného Čarodějova učně. Toto by na mě bylo asi hodně silný kafe:)...hlavně ty tři noci v kostele. Všichni ti skřeti, démoni a smrtky, v čele s tou šílenou paní, co vstávala z rakve a klepala se jako při epileptickým záchvatu...a ten její šílenej pohled...ufff! Zkrátka nefalšovaný, nádherný, starý atmosferický horor. ()
Velmi dobra praca s kamerou,aj vizualne je to pekny zazitok...len keby to malo trochu strasidelnejsiu atmosferu.A Natalya Varley ukazala celkom fajnove pantomimicke schopnosti ;) ()
Místama tam byla i strašidelná atmosféra. Rozhodně se na to dalo dívat. ()
Odstranit pár zbytečných a směšných scén a bylo by to perfektní. (no ale asi by bylo blbý mít Vije bez vije..viz galerie) Opravdu na to jak je to jednoduchý příběh je i 78 minut moc. Knihu jsem nečetl. ()
Vizuálně podmanivé, ale jako horor spíše úsměvné až směšné, vůbec nevzbuzující napětí nebo strach. Z jedné Gogolovy povídky se prostě těžko vytvoří celovečerní film s nosným příběhem, minimálně když tvůrcům chybí invence, což je případ tohoto sovětského počinu. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #35] ()
Nesmierne som sa bavil od prvej minúty a až do konca som bol plne rozhodnutý dať päť hviezdičiek. V záplave filmov, ktoré prebehnú kinom, telkou a inými médiami bol Vij veľmi dobrým osviežením. Až schválne "zle" natočené. Toľko strihových nezmyslov som ešte nezažil. Príliš veľa sa vo filme pije. Nie litre, ba hektolitre vodky. Efekty na dobu nevídané. Kde sa napríklad chytá Noc oživlých mrtvol? Na ruský film treba ísť úplne inak a potom to stojí za to. 101 horror movies you must see before you die ()
Byl jsem z toho VIJevenej. Třetí noc v kostele nápadně připomíná scénu se šibenicí ze Strakonického dudáka. ()
Mne sa to nepáčilo, ani ryba ani rak ()
S hororem to moc společného nemá.Je to spíš taková hrubší pohádka.Doporučuji jinou verzi knihy s názvem: Svaté město z roku 1990... ()
Z Gogoľovej poviedky som mal lepší pocit, ale napriek tomu je film dôstojnou adaptáciou, ktorá sa verne drží svojej predlohy. Dokonca ani efekty nie sú najhoršie, i keď je pravda, že titulného Vija som si predstavoval inak, teda o dosť desivejšie ako je zmenšený model kameňožrúta. ()
Ponurá pohádka jak má být. Za zmínku stojí hlavně ony tři noci v kostele, hlavně ta poslední, kdy se na scéně objeví celé legie originálních a dobře provedených potvor. ()