Goro, bílý pes

Goro,Goro,Goro-přichystal jsi mi silný zážitek.Jeden z mála seriálů,který je takzvaně "o něčem".Neskutečně emotivní příběh o nekonečném a oddaném oboustranném přátelství a lásce japonské dívky Reiko a psa Gora plemene kishu.Bohužel jsem to neviděl při premiéře na ČT-viděl jsem to až nyní.Dnes se může seriál zdát až trochu naivní a Reiko mi někdy připadala mírně řečeno pitomá-když třeba v posledním díle dovolí,aby si ten debilní zloduch ještě opřel pušku o její rameno,když střílí po Gorovi.Možná je to úplně jinou japonskou mentalitou.Ale pro mě je důležité,že to dopadlo tak,jak to dopadlo.Někde jsem před tím totiž četl,že to má moc smutný konec a tak jsem se právě toho konce docela obával.Ale stejně jsem seriál "zhltnul" na jeden zátah.Písnička v závěrečných titulcích moc hezká,výkon Gora skvělý a přestože se mi víc líbí akita-inu tak musím uznat,že i toto plemeno je pěkné.Škoda jen,že už to asi u nás nepoběží.Raději budou všude dávat ty americké hovadiny. (01.01.2012)

Poprvé jsem viděl jako malé děcko v 80ých letech a jako u milovníka psů mi zůstala silná paměťová stopa. Nejsem si jistý, ale tehdy to snad šlo ve Studiu kamarád. Dívku Reiko tehdy hrála už 27letá Yôko Shimada. Děkuji uživateli berg.12, že přidal v diskuzi odkaz na youtube, jde jsem to sjel nedávno znovu. A POZOR, kdo zná akční filmy za 70ek a 80ek z produkce Hongkongu i ty s Brucem Lee anebo třeba Kill Billa, i když tam jde o produkci USA, tak tenhle seriál nemá o nic horší hudby a z té mě až mrazí. (09.01.2014)

Vedle Hačiko - příběh psa je Goro - bílý pes pro mě druhým televizním počinem, který vypráví o vztahu psa a jeho pána. Krásná a téměř nezapomenutelná úvodní píseň již od začátku evokuje příjemnou atmosféru. Postavy jsou sympatické (to asi i díky výbornému dabingu), ale po pár dílech trochu omrzí děj. Několikrát se opakuje to, že pes je buď zraněný nebo nemocný, někdo ho najde, ošetří ho a pes poté pokračuje v cestě. Příjemný komentář v pozadí, který v menší míře popisuje chování a jednání psa (i když já osobně jsem se tam nedozvěděla nic nového :-)). Sečteno, podtrženo, je to velmi příjemný seriál, i když hlavní postava Reiko mi občas lezla dost na nervy, klady převyšují. (10.11.2016)

Nehodnotím kvalitu zpracování seriálu o geniálním, leč věrohodném čtyřnohém blonďákovi, ale ... co jsem asi tak před těmi více jak dvaceti lety mohl v té bedně vidět? No, zeptal bych se současných capartů, ale ty mě s Gorem a s Japonským seriálem pošlou maximálně tak někam ...Pikaču....to jo. Avšak já a my všichni tady kolem dobře víme, že ... a vzpomínky zůstanou..... a ty hezké (pokud již nějaké takové někde v přehlcené mysli vyštracháme) si zaslouží vysoké hodnocení. (30.07.2006)

Nejsem pejskař a nikdy nebudu. Rozčiluje mě, když majitelé psů nechávají psi vysrat u našeho baráku jako by to byl nějaký park. A tenhle seriál je převážně o psovi, který se ztratí na výpravě za medvědem se svým pánem, kterého šelma roztrhá. A pes pak běží a běží stovky kilometrů zpátky ke své holce (to jsem napsal, jak kdyby spolu chodili), holka píská na píšťalku, aby ho přilákala, a tak nějak to pokračuje až do zdárného shledání. Viděl jsem to jako děcko, dnes už by tehdejší kouzlo brutálně opadlo, ale už tehdy mě zaujala japonsky zpívaná písnička doprovázející tento legendární seriál. Ne, já opravdu neumím japonsky, ale přísahám, že jsem v tom textu slyšel slovo "matuhaši". Nevím, co to tehdy znamenalo a nevím to ani dnes, nikdo mně to nepřeložil. Ani nechci, abych se dozvěděl pravý význam tohoto slova. Jistě je to překladatelský oříšek a já už jsem si ho vyložil po svém. V podstatě "matuhaši" zachránilo tenhle seriál na pěkných 40% (12.06.2012)