V peřině

Úvodní pohádková písnička je pěkně vtíravá. Za nic na světě jsem ji nemohla dostat z hlavy. Úplně jako by mě naočkovala. Já jsem na peří alergická, takže si podobné radovánky dopřát nemůžů, protože by mě to zabilo. Lucii Bílé to jde jako herečce velmi dobře. Až jí někdy zpívání třeba omrzí, tak herectví bude jasná volba. Její maminka byla starostlivá a šarmantní zároveň. Nina Divíšková hraje jako o život. Seriál střídá filmem. Od Rodena jsem nečekala, že by mohl zahrát něco vtipné. Vždyť hraje v dramatech nebo akčních filmech. Takže byl pro mě velkým překvapením. Tohle je taková milá a zábavná blbůstka, která je velmi barevná, roztančená a vyzpívaná. Českému divákovi je velmi těžké se zavděčit, zvláště, když někteří mají proti českým filmům averzi. (07.11.2011)

Tak toto je prúser, resp. priekak. Brabcova ambícia vytvoriť rozprávkový muzikál pre všetky generácie sa rozplynula v kŕčovitom scenári. Problém nastal už pri ňom, lebo takto polepiť scény a vkladať do úst hercom primitívne repliky môže len diletant. Tento film nie je pre nikoho. Pre deti je málo rozprávkový, na muzikál nemá jedinú poriadnu pesničku a aj odľahčené scény pripadajú trápne. Azda jedinou fungujúcou vecou je výtvarná zložka s pastelovou pestrofarebnosťou. Veľké sklamanie. (19.06.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Snaha se cení... většinou. Ve filmu V peřině je k ocenění především to, že se snaží vypadat světově, že se snaží funkčně využívat 3D. A že je tak pozitivní a vlezlý, že se nedá odeslat do odpadu. A není tak bolestně nudný jako Brabcův předchozí Máj. Neustále se tam něco děje, někdo zpívá, tančí, poletuje, oko zaměstná. Jak už napsal ve své recenzi František Fuka, scénář a fungování fikčního světa to má složitější než Nolanovo Inception, ale narozdíl od něj se neřídí žádnými zákony logiky nebo pravidelností. A taky se tam hodně zpívá a u toho divně rýmuje, vlastně to dost choreografiemi a oduševnělostí písniček připomíná HSM - ale v USA hrají v pofidérních muzikálech Vanessa Hudgens nebo Zack Effron, u nás Karel Roden a Bolek Polívka. (30.12.2011)

Peřinová variace na Rebely.Bohužel ne každá snaha o "muzikál" je oceněna a zde je ten špatný případ.Fantaz magoria svět v peřině nebyl špatný krásně barevný a zajímavý - tvůrci by udělali lépe, kdyby se více věnovali těm snům než realitě,které máme všichni plné zuby.Pěvecká stránka věci stála hlavně na Lucce Bílé,která jako vždy excelovala a hlavně díky ní a Karlu Rodenovi si tento film zaslouží 1/5. Zbytek pěvecké snahy byl marný...paní Hilda alias metalistická Cruela mi vadí i jako herečka v jiných filmech,takže její část věci něják raději nebudu komentovat, Bolek byl skvělý,děti rozkošné,blond Bárbie pěkně trapná - a vypadala jako mladá Borhyová,Vilhelmová si zahrála perfektní mini roli fiflenky a překvapení v podobě Filipa(syna Lucky)bylo zajímavé - a bohužel nemilé překvapení v podobě Dariny ale to se dalo přežít se zavřenýma očima a zacpanýma ušima.Jiří Mádl byl navýsost příšerná postava co se týče toho,že si u plakátu leští bambus a zasněně chodí po ulicích - ať si klidně chodí ale HLAVNĚ ať NEZPÍVÁ PROSÍM!..Barevný film je supr nápad moc se mi takový styl líbí + zpěv Lucky + fantaziální svět snů+bájový pokoj těch malých dětí byl super(vždycky jsem o takovém pohádkovém pokoji snila)=20% bohužel.První role Karla Rodena za poslední rok o které můžu říct,že se mi v ní moc líbil a ničím mi nevadil - je to herec,který si tak může i říkat a zde je prostě skvěle komediální toť vše. (27.08.2012)