Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
Na záverečnej prednáške, presunutej na úvod predstavenia som sa výborne bavil. O niečo menej aj na samotnej hre i keď sa nestotožňujem s odsudzujúcimi hodnoteniami niektorých užívateľov, ktorí ju označujú za najslabšiu z 13 hier. V úspornej dekorácii s pomerne malým počtom účinkujúcich sa cimrmanovcom podarilo vyťažiť z daného námetu dosť na to, aby divák neodchádzal z ich divadla sklamaný. ()
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! ()
Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- V době, kdy Zdeněk Svěrák hrál ve filmu Obecná škola (1991), byl samozřejmě oholený (jak je vidět ve filmu). Když hraje Zdeněk Svěrák v „Lijavci“ Inspektora, Správcová mu v jedné části hry řekne: „Dej si pozor na obočí dědku šedivej, plesnivej.“ V té době však ještě představitel Správcové dodával „voholenej“. (mnaucz)
- V tomto představení je možné vidět, jak mlynář několikrát vstoupí do dveří dříve, a nakonec zase později. I přesto, že tato scénka neměla nějaký silnější hlubší význam, ve hře se před revolucí neobjevovala. (mnaucz)
Reklama