Dva tygři

Tento udivující pokus o komedii, jejímž hrdinou je notorický fízl, vznikl překvapivě již v pražském předjaří, a ne až za normalizace, kdy by to bylo přirozenější, a potvrzuje tak výstižnou a nadčasovou charakteristiku tuzemského osídlení, kterou Egon Bondy předeslal svou skvělou prózu Šaman: „Obyvatelstvo je povahy zblblé a televizemilovné. […] je tradičně tak profízlované, že jeden udávaje druhé prostřednictvím třetího už udává sám sebe.“ Lipský sice aktualizuje hlustvisihákovskou grotesknost nepoučitelně sebezahleděného blbství ironickými gesty, které ono nadšené práskačství trochu zesměšňují, nicméně sama podstata slídivého jáství, neutěšitelně poučujícího, k újmě nedochází. Plácačka je vždy potřebná – a much je dost. (08.02.2019)

Průměrná komedie, kterou se snaží zachránit Lubomír Lipský v roli agilního pomocníka VB, který si svou horlivostí pěkně zavaří, když se stane napomahatelem krádeže. Pak se snaží vyšetřování stáčet "tím správným směrem". Je tu několik zábavných momentů, takže bych film úplně neodsuzoval. Za zmínku stojí i role malého Jana Krause v roli synka, který najde na půdě filumenický skvost - nálepku se dvěma tygry - od nějž je odvozen název filmu. (29.01.2007)

Dobrá konina (Hlustvisiháka Lipského jsem nikdy nemusel), které se bohužel v hojnosti našly i v jinak vynikajících filmových 60 letech. Ve svém posledním celovečeráku dal režisér P. B. nezvyklou příležitost, hnedle několika provorepulikovým hercům, z nichž asi nejvíce byli vidět Věra Ferbasová s Jiřím Dohnalem, ale i tak šlo jen o drobnější role, ve kterých neměli příležitost, více rozvinou svůj talent i přes svůj pokročilý věk. Malí Kraus, byl k nepřehlédnutí také:-) (21.02.2010)

Typická spotřební fraška, založená na jediné a nepříliš zábavné motivaci aneb Dej blbovi funkci. Umělecká dráha režiséra Blumenfelda se ubírala klikatými cestami, od dokumentaristiky přes filmy detektivního charakteru, ale de facto nikdy nezanechala výraznější dojem. Navzdory tomu si tu Věra Ferbasová vystřihla další půvabnou vedlejší roli a letmým pohledem se zde rozloučila se svým stabilním partnerem předkvětnové éry Jiřím Dohnalem, který nám bohužel za ta léta nakynul a zestárnul. Nicméně sumární spojení špílců sklerotické svědkyně a vášnivého filatelisty má něco do sebe i v tak mizerném filmu, jenž byl propadákem už v době svého vzniku. Inu, z vody se vaří těžko. (19.12.2010)

Bizár z českého filmového archívu. 1) Nejvíc mě dojala světovost mezinárodního hotelu, v němž si zahraniční návštěvníci čtou v novinách l´Humanité (vydavatel Komunistická strana Francie), Daily Worker (vydavatel Komunistická strana USA) a Neues Deutchland (vydavatel Sjednocená socialistická strana Německa - něco jako Rudé právo v NDR). 2) Zazpíváme si? Všechno, co je podezřelé, odhalí mé oko bdělé: neznámého pachatele, temné rejdy nepřítele, tajné písmo, otisk palce, stopu, která mizí v dálce. Rozhazuji svoje sítě hbitě, skrytě, ostražitě._____ 3) Vtipný koment: vypravěč*. (13.08.2019)