Jmenuji se Sam

Je to americky naivní, je to dojáček (ale ne vyděračka!), ale je to takové milé a co víc, je to fakt luxusně zahrané. A to nejen ze strany naprosto fenomenálního Seana Penna, kterému jsem žral každé gesto a mimický záchvěv, ale taky ze strany Michelle Pfeiffer, jež mi je jindy obvykle docela nesympatická. A nesmím zapomenout na mrňavou Dakotu Fanning, kterou považuju za jednu z vůbec nejlepších dětských hereček své doby. Nevím co místní smetánka blázní, špatný film to rozhodně není, naopak. "Daddy, did God made for you to be like this or was it an accident?" (17.08.2017)

Poutavý příběh o uvědomění si pravých hodnot v životě člověka, o nutnosti nezanedbávat výchovu dětí, ve jménu čehokoli. (hlavně ne ve jménu neustálého kvaltu a honičky za čím vlastně?) O schopnostech a zjevných hodnotách handikapovaných, není zpravidla pochyb. Že bývají často příkladem pro všecky "normální" jedince, je důkazem nejen tento film. (10.10.2010)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

BOJ otca o dcéru. Nie je to tak, že sú rozvedení rodičia, a teraz zvádzajú boj o potomka, ku komu pôjde. Je to trochu inak. Otcovi zobrali dcéru, preto, že je zaostalý, retardovaný, duševný vývoj sa mu zastavil, má IQ - 7. ročného chlapca. Sociálka sa obáva, či je schopný sa postarať o svoju dcéru. Sam Dawson, je niečo ako kolega - Forrest Gump, pritom obidvom pánom sa narodia deti bez duševného porušenia. Sam je úplne normálny chlapík, ktorý OBDIVUJE - THE BEATLES, predovšetkým Johna Lennona. Pracuje v STARBUCKS, kde ho majú radi. Má kamarátov, s ktorými rád pozerá filmy, kde jeden z nich, sa extrémne vyzná vo filmoch. No, ale po radostných chvíľkach je koniec, lebo mu odobrali dcéru Lucy, o ktorú sa bude biť - pomocou krásnej a svedomitej právničky, Rita Harrison, ktorá má taktiež problémy v súkromí. Podobne ako Tom Hanks - F.G , tak aj SEAN PENN - je autentický, určite sa bol pozrieť v nejakom ústave, aby sa priučil, ale ako Seana - sledujem, začína sa objavovať určitá únava, ktorá ale nesmeruje k veľkému pátosu, je to už po chvíli otravné, ale aj tak si poviem, že je to bravúrny výkon. Film ako celok, nie je bohviečo, kamera stále zoomuje, je roztržitá, asi chce vidieť SVET - Samovými očami, potom sa to ustáli. Dakota Fanning zaznamenáva - obdivuhodný výkon, a predsa sa jedna o DEBUT. Michelle je krásna, a asi všetko k tomu, ešte sa na pár scén - blysne - Laura Dern. Dalo sa očakávať, že Sam získa dcérku späť, ale trochu s inými súvislosťami, prečo sa tak stalo... (06.12.2015)

Jakou naději má milující otec a jeho dcera pokud neodpovídají společenské představě ideální rodiny? Nádherné, dojemné, strhující drama, možná nereálné, přesto nezapomenutelné. A to nejen díky vynikajícím hereckým výkonům Seana Penna, Michele Pfeiffer a malé Dakoty, ale především příběhem a řadou scén, které mě střídavě bavily, dojímaly a dostávaly do kolen. Dojímá, okouzluje a rozvíjí nešifrované a možná pro někoho příliš přímočaré úvahy nejen o rodině, lásce, rodičovství, ale také zažitém despektu společnosti k retardovaným, a to nejen ve scénách, kdy proti sobě staví prosťáčka Sama a jeho úspěšnou obhájkyni. (06.12.2010)