Perličky na dně

Kdyby ta tzv."nová vlna" v různých zemích nikdy nevznikla, bylo by docela o dost zbytečných filmů na světě méně, zatím jsem narazil třeba na otřesnou Godardovu a po shlédnutí perliček znovu vidím, že ta česká vlna není o moc lepší. Smrt pana Baltazara - Odpad! - kecy o ničem na moto-cyklistických závodech, Podvodníci - ** ujde, možná i tím, že povídka byla nejkratší, Dům radosti - Odpad! hrozná blbost v barvách, který nic nevylepšily, Automat Svět - ** žádnej zázrak, ale ušlo to, Romance *** - nejlepší, nejzábavnější a hlavně nejsmysluplnější povídka za těch celejch 105 minut. (04.03.2010)

Těžce rozporuplné. *Smrt pana Baltazara (Menzel) - Menzelův styl mi prostě vadí. ***Podvodníci (Němec), *****Dům radosti (Schorm) - Takový vesnický šíblý surrealistický malíř je konfrontován s odporným(i) pojišťováky. Velmi nadčasové. ****Automat svět (Chytilová) - jako obdivovatel Boudníka nemůžu jinak. ***Romance (Jireš) - Úžasný konec, malé cikáně chčije na masu jdoucí z práce, se slovy vypravěče: kdoví, třeba je tohle budoucí prezident.... (03.03.2009)

Upraveno v prosinci 2023. Perličky na dně: jde o zdařilé převedení povídek Bohumila Hrabala na filmový pás, kde se rozprostírá jak poetika literáta (to nadšeně bezprostřední nalezení poezie v obyčejnosti, v bídě a v prachu všednosti), tak též literátovo pojetí lidské duše jako kosmické perly (respektive perličky). Jaromil Jireš - Romance: básníkovo okouzlení cikánským temperamentem a jejich ještě původním, tím tradičnějším přijímáním života zde mocně vyplouvá, tryská na povrch. Je to intimní symfonie pro dva, toužícího mladíka Gastona (Ivan Vyskočil, ten mladý) a mladou bezprostřední cikánku Margitku (Dana Valtová). Jan Němec - Podvodníci: krasosmutná poezie o pábitelství jako ospravedlnění sebe sama a vlastního života před sebou i před světem. A v tom je právě odhalena krása života. Zaujmou staříci (Miloš Čtrnáctý a František Havel). Evald Schorm - Dům radosti: šibalství a výdělečnost modernějšího způsobu světa troskotá na prosté lidové tvořivosti. Vyniká naivní vesnický umělec (sám malíř Václav Žák) i jeho osobitá mamá (Josefa Pechlátová) a dva pojišťováci, ten upjatější (Antonín Pokorný), i ten smířlivější (Ivan Vyskočil, ten starší). Jiří Menzel - Smrt pana Baltazara: podstata básníkovy poezie právě v této epizodě dosahuje svého vrcholu. V centru velkého víru poezie jsou milovník automobilismu (Ferdinand Krůta), pak jeho manželka s hudebním sluchem (Pavla Maršálková), v čase uvízlý strýček (Jan Pech) a ty zážitky ostatních absorbující invalida (Alois Vachek). Věra Chytilová - Automat Svět: poezie se zde snad nejvíce dotýká podstaty života, v jeho celistvosti, díky tomu odhaluje kouzlo života, jeho nejbytostnější poezii. Navíc, představuje alespoň trochu dílo osobitého grafika a malíře Vladimíra Boudníka. Vedle něj zaujme rázná výčepní v automatu (Alžběta Laštovková) a o ženicha policií připravená nevěsta (Věra Mrázková). Mám poezii Hrabala rád a od filmových adaptací neočekávám svoje představy, ani otrockost, spíše podstatu, duši, perličky, extázi poezie. Perličky na dně nejsou určeny pro intelektuály, jde o poezii, o kouzlo života v jeho zdánlivé obyčejnosti. Neschází potřebný nadhled. Vše plyne, v tom je veškerá krása i hrůza života zároveň. (05.11.2009)

Tohle povídkové filmové leporelo mi přijde hodně nevyvážené a bez nějaké jednotící tematické linky. Poetizace motorkářského závodu v podání "hrabalovského specialisty" Menzela v první povídce moc dobrá. Závěrečná povídka o cikánce ala typický Jireš 60. let (s řadou dokumentárních záběrů) taktéž. Ještě druhá povídka natočená Jiřím Němcem je sice (asi i logicky) dost statická, ale závěrečná pointa a záběr na funebrácké auto odvážející oba zemřelé "podvodníčky", tomu dodává zajímavý rozměr. Ale co si počít s prostředními, na můj vkus dosti bizarními, povídkami? (viz dům pomalovaný obskurně naivními malbami v jediné barevně natočené povídce Dům radosti či závěr povídky Automat svět s flirtující nevěstou pobíhající v nečase po venku, jejíž šaty nakonec skončí jako záchyty pro malé stromky). No nezbývá asi, než si spolu s postavou jednoho pojišťováka ze třetí povídky říct:  "Některý věci nech tak, jak jsou…" (17.04.2022)

Může to být volbou povídek, nebo také ne, ale několik povídek podle mě tu perličku nevylovilo. Za nadprůměrné považuji Dům radosti (ohromně vtipná scéna s roztrhanou pojišťovací smlouvou: "Nápipipí, pipípíí..." a cikánskou Romanci. Takže suma sumárum: 60%. Řada jiných Hrabalových děl byla zfilmována mnohem lépe, zajímavěji. (29.10.2008)