Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Tohle si páni režiséři točili pro sebe, aby mohli ohromovat na projekcích intelektuály. Myslím, že film patří do kina, je pro lidi a tak by měl být alespoň částečně koukatelný. Tady je to velmi velmi na hraně. 40% ()
Kvalita jednotlivých povídek je kolísavá, zaujal mě především Menzel díky dialogům (respektive monologům) a Chytilová atmosférou. ()
Smrt pana Baltazara 5*, Podvodníci 4*, Dům radosti 4*, Automat svět 3*, Romance 5*. ()
Bože můj, kam se z českého filmu vytratilo to hledačství, poezie bez alibistického křenění, snaha (a schopnost) vyjádřit nehmatatelné? — Menzel na úvod po svém způsobu vymaluje autentickou atmosféru motocyklových závodů, ještě trochu neobratně, zato bez rutiny; Němec, i když jeho povídka z celé pětice nejvíc evokuje školní cvičení, skromnými prostředky mrazivě připomene pomíjivost člověčího života a pointu podá s příjemnou lehkostí. Od Schorma dál už je to čirá radost a úžas (on a paradoxně taky rebelka Chytilová podle mě postihli skutečného hrabalovského ducha nejvěrněji, Jireš si sice jede hodně po svém, ale u něj zas člověk výská nadšením nad lehkostí vyprávění, jakoby šmrncnutou Francií, v dokonalém souladu s polodětskou hravostí minipříběhu, ve kterém se cikánský a gádžovský svět potkávají bez umělých předsudků a fóbií). — Všech pět spolužáků pracuje s předlohami jako s živým materiálem, každý se jinak vyrovnává s jejich přerývaností a vrstevnatostí. Výsledky jsou pro mě mnohem zajímavější než cokoli, co se kolem Hrabala událo později, kdy pole ovládl Menzel se svým divácky vstřícným narovnáváním, uhlazováním, zjednodušováním. Abychom si rozuměli – některé pozdější kousky Menzelovi vyšly skvěle; Perličky na dně ovšem ukazují, co všechno se z původních próz dalo dostat, když se vzaly do ruky jinak. A myslím, že je v nich zatraceně dobře znát, že v té době český film začínal skutečně komunikovat se světovým a měl mu co říct, se samozřejmou hrdostí, bez mindráků. ()
Povídky vonící po češství, po všedně neobyčejné, radostně lidské sentimentální malebnosti. ()
Tohle povídkové filmové leporelo mi přijde hodně nevyvážené a bez nějaké jednotící tematické linky. Poetizace motorkářského závodu v podání "hrabalovského specialisty" Menzela v první povídce moc dobrá. Závěrečná povídka o cikánce ala typický Jireš 60. let (s řadou dokumentárních záběrů) taktéž. Ještě druhá povídka natočená Jiřím Němcem je sice (asi i logicky) dost statická, ale závěrečná pointa a záběr na funebrácké auto odvážející oba zemřelé "podvodníčky", tomu dodává zajímavý rozměr. Ale co si počít s prostředními, na můj vkus dosti bizarními, povídkami? (viz dům pomalovaný obskurně naivními malbami v jediné barevně natočené povídce Dům radosti či závěr povídky Automat svět s flirtující nevěstou pobíhající v nečase po venku, jejíž šaty nakonec skončí jako záchyty pro malé stromky). No nezbývá asi, než si spolu s postavou jednoho pojišťováka ze třetí povídky říct: "Některý věci nech tak, jak jsou…" ()
Menzel 3*, Němec 3*, Schorm 4*, Chytilová 4*, Jireš 5*. Takže u mě vzestupná tendence povídek. Čili spokojenost. ()
aneb český povídkový filmek ala Rogopag vyšel na výbornou. Další z perel v české kinematografii. Individuálně bych hodnotil: Smrt pana Baltazara 7/10, Podvodníci 9/10, Dům radosti 10/10 (Schorm chlastal čistej iron na ex), Automat Svět 10/10 (Chytilová u toho zase chlastala kanistr s benzínem), Romance 8/10. Hodnotím individuálně, nikoliv způsobem abych srovnával jak moc se daný interpreti přiblížili Hrabalovi... Jak prohlásila Chytilová, filmová podoba Hrabalových knih je velmi náročná na převedení a nikdy se nepovede úplně jako u žádné adaptace, proto písmo a filmový pás nelze nikdy srovnávat, jsou to prostě jiná média... ()
Menzel - zklamání, 2/5; Němec - zajímavá pointa a reflexe stáří, 3/5; Schorm - perfektní prokreslení specifických charakterů i atmosféry, 4/5; Chytilová + Jireš - obojí s výrazným pojetím ženských postav a sexuálním podtextem, šedesátá léta a přesto je koketování s divákem dovedeno k dokonalosti, 5/5. ()
Postřižiny, Skřivánci na niti a Slavnosti sněženek prokazují, že Hrabala je nejlépe točit civilně, nechat ho promlouvat pouze skrze dialogy, bez pokusů o pseudoumělecké pábitelské scény ála Kachyňa. V těchto povídkách se bohužel takových sekvencí nachází přehršle, takže jsou děsně natahované a nudné, s výjimkou té poslední, která také patří k jasně nejlepším. Kdyby nebylo úděsné hudby, tanečků stařečka s nožem a zpomalených automobilových bouraček, nejvíc by se mně líbil ten jediný barevný příběh od Schorma. Zato u druhého příběhu pravidelně usínám, takže ten dost dobře hodnotit nemůžu. ()
Pět povídek kolísavé kvality, jak už to u těchto filmů bývá. Nejvíc mě zaujala ta první a poslední, ale ta typická poetika je cítit ze všech z nich. Sázka na neherce se ne až tak úplně povedla. U některých postav se zamýšleného přirozeného projevu nepodařilo dosáhnout, a z jejich výkonu je cítit hodně křečovitosti. ()
Mozaika Hrabalových povídek ozvláštněná různým režijním pojetím každé z nich. Každý z řežisérů zanechává svůj výrazný rukopis v pohledu na jejich povídku a umožňuje tak divákovi zamyslet se a zhodnotit, jak se jeho zpracování povedlo. ()
Podle Hrabala už vznilky zajímavější filmy. Tohle je sakumprásk průměr. Taková ta nová vlna, nebo jak se tomu říká.. ()
Jiří Menzel naložil se svojí povídkou stejně jako s Ostře sledovanými vlaky - na pozadí poetických obrázků herci-neherci odříkávají Hrabalův text. První povídku tak považuju za nejslabší, o dost lépe se svého úkolu paradoxně zhostili tvůrci, kteří si k Hrabalovi pouze odskočili - příjemně mě překvapili hlavně Němec a Chytilová (jejichž filmům zpravidla nerozumím). ()
Zajímavé, ale nic převratného. Z celého cyklu docela průměrně zpracovaných a dost depresivních povídek vystupuje Dům radosti od Evalda Schorma, ve kterém je natočen velmi originálním způsobem příběh dvou postaviček s "uměleckými" sklony. Výbornou atmosféru povídky je možné popsat jako mysticky napínavou. Docela mě také zaujala poslední povídka Romance od Jaromíra Jireše, ale spíše než svojí kvalitou, tak svojí úžasnou nekorektností. ()
Souhlasím s komentářem od Pohrobka. Perličky na dně jsou zajímavým počinem Hrabalovým. To že na povídkách pracovalo více režisérů jenom přidalo k dokonalosti a preciznosti. Nejvíc se mi líbila povídka "Automat svět" od režisérky Věry Chytilové. Režisérka dodala osobité kouzlo povídce s V.Boudníkem (který mimochodem hrál sám sebe). Spoiler:Nejlepší část v povídce přijde na konci - takový melancholicky-depresivní střih scény kdy Vladimír a opilá něvěsta utíkají v bouři..v závěru pohled na stromy ověšenými kravatou a kusy nevěstiných šátů dodává dílu až Warholovský nádech. ()
Tak pre takýto tip filmov som ja nemal nikdy pochopenie a mať nebudem. Jednoznačne odpad! ()
Od jedného autora, ale veľmi rôznorodé poviedky, hodnotenie každej u mňa je veľmi odlišné, ako celok iba priemerné. Smrt pana Baltazara (réžia Jiří Menzel) **** Pútavé rozprávanie starších zanietených fanúšikov motoriek, najviac asi u ženy, ktorá sype z rukáva pojmy, parametre motorov, situácie a dá sa jej to celé uveriť. Podvodníci (réžia Jan Němec) odpad! Rozhovor dvoch starčekov ma neoslovil ničím. Dům radosti (réžia Evald Schorm) *** Dve veci sú asi na svete isté a to smrť a poisťovací agenti, ktorí si nájdu každého. Humor tu nechýba len vo výsledku sa zabudlo na pointu. Automat Svět (réžia Věra Chytilová) ** Barové zmätky zakončené policajnou akciou a akčnou nevestou sú celkovo dosť nudné a záverečný doslova úlet nevesty to nešťastne zaklincoval. Romance (réžia Jaromil Jireš) ***** U mňa jednoznačne vedie ukecaná cieľavedomá cigánka. Exkurzia, hoci len verbálna, do ich sveta odlišných mravov a zvykov ma zaujala najviac a tak už viem, čo treba urobiť, keď cigánku vyzve do tanca niekto iný a čo znamená, keď cigánka pri sexe odloží aj zásteru. ()
/Smrt pana Baltazara, Jíří Menzel/ ***** /Podvodníci, Jan Němec/ *** /Dům radosti, Evald Schorm/ ***** /Automat Svět, Věra Chytilová/ **** /Romance, Jaromil Jireš/ ***** ()
Automat svět:++++ Odlití živé posmrtné masky průkopníkovi explosionalismu Vladimírovi Boudníkovi! V hlavní roli roztomilý neherec Vladimír Boudník. Trochu rozpačité zakončení malinko kazí celkový dojem. Dostal jsem chuť na pivko. Romance:++++ Zdánlivě nezávazný poklidně a pomalu se rozvíjející románek mezi instalatérským pomocníkem a mladou cikánečkou (a kdo je víc?). Pihou na kráse jsou špatné postsynchrony, ale ono to asi bylo tenkrát obtížné. Smrt pana Baltazara:+++++ Nádherné vzdání holdu motocyklovým závodníkům, zejména pak panu Šťastnému. Skvěle natočené záběry ze závodu ! Ve snímečku se také mihnul pan Hrabal osobně, stejně tak jako pan Menzel. ()