poster

Sedmikrásky

  • Československo

    Sedmokrásky

  • Velká Británie

    Daisies

Experimentální / Komedie / Drama / Podobenství

Československo, 1966, 73 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Skutečně je těžké nesrovnávat Marie s Hanou a Hanou (postavy z komiksu zveřejňovaného v Reflexu v době, kdy jsem se jej nestyděl číst), rovněž dvěmi naivními dospívajícími dívkami, jež odposlouchanými frázemi bezelstně komentují podivnost světa a (nevědomky) i svou. Jejich obludná marnivost nechává dospělé netečnými. Kritika tudíž nemíří jenom do řad nihilistické mládeže. Ušetřeni nejsou ani lidé pracující (muž na zahradě, dělníci jedoucí z továrny), vůči okolnímu dění stejně lhostejní jako obě Marie. Film Chytilové, Kučery a Krumbachové zároveň sem tam, nejvíc hned první scénou, připomíná rozhýbaný komiks, jež má rovněž fragmentární strukturu. S jakousi „papírovostí“ hrdinek jsou spjaty opakované snahy o (sebe)vystřižení a vylepení někam na zeď. Zajímavý způsob, jak si pojistit, že po mně něco zůstane. Jako stránky komiksu zploštěné záběry vedou naši pozornost nikoli do hloubky, ale k povrchu a povrchní jsou také lidé, na něž režisérka svým filmem primárně útočí. Nadmíra užitých formálních prostředků přitom není samoúčelným testováním, kolik toho divák snese (tento pocit jsem měl u Ovoce stromů rajských). Prudké střídání barevných filtrů odpovídá roztěkanosti holčin, neschopných dlouhodobějšího soustředění (jejich mantrou by mohlo být „Mě už to nebaví“). Stejnou drzostí jako vizuální stránka vyniká dramaturgie filmu. Namísto lineárně vystavěného dramatu sledujeme diskontinuitní sled epizod. Podobnou strukturou se v éře němého filmu vyznačovaly anarchistické grotesky, k nimž přímo odkazují některá gesta Marií. Zatímco v groteskách to byl zpravidla muž, kdo ničil, v Sedmikráskách jsou naopak ničeni muži. Ať přímo (podvádění nevěrníků), symbolicky (stříhání falických objektů) nebo symptomaticky (vzpoura proti řádu jako vzpoura proti patriarchátu). Řešení hrdinek, proč existují, jak existují a jestli jim náhodou nevadí, že neexistují jinak („nevadí!“), smete coby irelevantní upřímné závěrečné věnování, z něhož číší úsměvně zarputilá mladická naštvanost na svět páprdů, kteří si myslí, že mají v rukou veškerou moc. Bez orgií s apokalyptickým přesahem, bez absolutní negace, by tohle provokativní, obrazově úchvatné zveličení jejich/našich individuálních prohřešků nikdy nebylo kompletní. 80% Zajímavé komentáře: Lavran, Šandík, mortak(8.7.2012)

  • xxmartinxx
    ****

    Ten film mě coby blbnutí nápadité filmařky dost bavil. Spíš ale na úrovni "hezké barvičky" než hledání (celkem očividných, alespoň myslím) významů, což je možná trochu škoda. Ale jen trochu, protože ty barvičky jsou opravdu hezké. 4 a 1/2(12.3.2014)

  • Xeelee
    ****

    Poněkud mě zaskočil příkrý konec, kterému nic nepředcházelo jak dějově (ale děj není to o oč tu běží), tak ani ve významové rovině. Na první shlédnutí byl pro mě konec asi až moc experimentální a z kina jsem odcházel se smíšenými pocity. Jinak jsem se u filmu skvěle bavil už od samého počátku.(23.8.2008)

  • Madsbender
    ***

    "Nikdo nic nechápe." "Nikdo nás nechápe." Marie a Marie vravia pravdu, ani ja im vlastne nerozumiem a nechápem ich. Hlavne nechápem režisérskemu zámeru Věry Chytilové z pohľadu na film ako celok. Jednotlivé zložky sú zaujímavo usporiadané, nápadité a majú tendenciu baviť a zaujať umeleckým aspektom. Jedným z hlavných princípov, ktorými sa Chytilová v príbehu o dvoch skazených, skazených, veľmi skazených dievčatách (vílach?) dovedeného ad absurdum drží, je funkčná estetika škaredého. Kontrast medzi tým, čo vidíme a barokovým gýčom, s akým sú pojatí anjelici Marie a Marie, barokovou hudbou pražského orchestra a barokovým prostredím sály zo slávnej scény v závere filmu je až zarážajúci. Problém je, že film mal svoj význam v kontexte doby, ktorú Chytilová divákovi nepribližuje; s dekadenciou sa vyhýba rámcovaniu a jediný motív filmu, relatívne vzatý za slovo ako politický, je provokatívna rebélia a zhýralosť. Hra s vizualizáciou (teda kamerou, farebnosťou, nasvietením či filtrami), hudbou, zvukmi a rytmikou vo filme je patrná a bije do očí. Žiaľ až natoľko, že miesto obdivovania nadčasovosti a technicko-umeleckého skoku dopredu, popri ktorom všetko ostatné pôsobí zastaralo, je táto fraška o morálke s prvkami nemej grotesky a surrealistických filmov Luisa Buñuela alebo Maye Derenovej skôr materiálom potenciálne vhodným pre privodenie epileptického záchvatu. Účinok pre mňa preto, nech je tento počin akokoľvek ojedinelý a významný, ústi do prázdnoty a upustenia od pokusov o interpretáciu. Strácajú totiž pre mňa zmysel. Upustiť od zbytočného experimentovania, mohla z toho byť príjemne necudná a zvrhlá letná komédia. Chytilová vedela aj lepšie. 65%(23.5.2014)

  • charlosina
    ****

    Experimentální dílko paní Věry Chytilové, které mě nesmírně zaujalo nejen svou kompozicí a nápadem, ale také detailním propracováním. Režisérka využívá všech možných aspektů filmové řeči a přitom onu filmovou řeč nabourává. Sedmikrásky jsou revolučním počinem z dob nejlepších výplodů paní umělkyně, která se nebála ničeho... a jsou jednoduše úžasné.(11.4.2008)

  • - Spoluprácu na scenári odmietol režisérkou pôvodne oslovený Ivan Vyskočil. (Raccoon.city)

  • - Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu. (M.B)

  • - V roce 1967 interpeloval v Národním shromáždění poslanec Pružinec jménem dvaceti dalších poslanců proti filmům Sedmikrásky a O slavnosti a hostech (1966). Kritizoval, že jmenované filmy "nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“. Ve své řeči žádal stažení z kin i snímků Mučedníci lásky (1966), Ve znamení raka (1966) a Hotel pro cizince (1966). Vláda sice projev oficiálně odmítla, ale v praxi bylo promítání filmů zakázáno. (Stegman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace