Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Karel Houska, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Luba Skořepová, Josef Abrhám, Jan Faltýnek, Ivo Niederle, Svatopluk Skládal (více)Obsahy(1)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly nepřestal být dobrým hercem. On jím totiž nikdy nebyl. Jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil. Nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu viděl v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti „drát se dopředu“. Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno takovou představu vnukla. Ale co jeho talentovaná bývalá žena? Herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského a Blanky Bohdanové zařadilo tento film z roku 1969 mezi skvosty televizní tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou, div prkna nezboří a pak už – kde nic, tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz. Je to průšvih, když člověk najednou zjistí, že všechno, co dělá, dělá špatně a nic není tak, jak by mělo. Plzeň nebo Benátky, hraj jak chceš, nic se nezmění. Člověk nemá chtít, nač nestačí. Rudolf Hrušínský i Blanka Bohdanová vytvářejí portréty dvou životních ztroskotanců, kteří marně touží po svobodě a uznání, přirozeným, takřka nenuceným způsobem, že je nelze nevnímat současně a naléhavě zároveň. V předvečer přišedší normalizace jeden z posledních filmů, jehož explikovaná deziluze výborně koresponduje pravděpodobně také s tehdejší atmosférou ve společnosti. Přece jenom je to mizernej jízdní řád. ()
Být, či nebýt oblastním hercem podřadných rolí? To je, oč tu běží. Bellevue ukazuje, co se z žoviálních hereckých historek nedozvíme. Že na jednoho herce hýčkaného publikem připadá třeba deset sotva průměrných a nejméně jeden zcela neúspěšný, který je všemi těmi rozevlátými miláčky publika tupen a vysmíván. Že není všechno o "hereckém štěstíčku", jak to někteří afektovaní "kumštýři" rádi říkají a že na míru úspěchu v této profesi má kromě talentu nemalý vliv i charakter, sebevědomí, jistá míra otrlosti a další faktory. Hra se zabývá labilní existencí divadelního outsidera a podíl kolegů na jeho osudu spíš naznačuje v druhém plánu. To je možná škoda, je to zajímavé téma. Nicméně karty jsou rozdány takto: Herec Kraus je jakýmsi doktorem Cvachem jednoho divadla. Vhodný k "držení háků", ale neschopný jemné chirurgie. Ta analogie se opravdu nabízí. Stejně jako Cvach si i Kraus vytrvale namlouvá, že je držen stranou ze závisti nebo obav, že by mohl být nebezpečnou konkurencí. Končí sezóna, jeho rozvedená žena a jen o málo úspěšnější herečka se chystá praštit s tělkou o zem a provdat se za bohatého cizince, Krause čeká další nejistá sezóna a záskok za nemocného kolegu, který bere jako příležitost ukázat, co v něm vězí. A stejně jako Cvach netuší, že jeho velká příležistost je chytrý způsob, jak mu srazit hřebínek konfrontací s tím jeho věčným "kdyby". Rudolf Hrušínský podal přesvědčivě vnitřně zlomeného a navenek hrdého fušera, Blanka Bohdanová je ztělesněním rezignace nad jakoukoli životní perspektivou a Radovan Lukavský hraje opět svou otravnou šarži mravního arbitra, který pořád někomu domlouvá a se všemi to myslí dobře. Ostatní postavy jsou spíš homogenní divadelní fauna. Nejsilnější moment: Hrušínský koketuje s představou, jak by zahrál Hamleta a s důrazem na nesprávná slova a s dikcí plnou zhnusení deklamuje část jeho monologu, o které se domnívá, že vystihuje jeho situaci. "To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, nadustost panstva, útlak násilníků, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh´svůj propouštěcí list si napsat. Třeba šídlem." 80% ()
Rudolf Hrušínský úžasně ztvárňuje špatného herce, který neví, že je špatný, a tak hraje jako o život, ačkoliv to za moc nestojí, a když diváci odmítají jeho mizerný výkon, nenapadne ho, co se děje. Myslí si, že na ně tak silně působí jeho postava. Je to velmi dobrá inscenace, ale s málokým v hlavní roli by byla taková. ()
Film o neúspěšném herci, který si stále namlouvá, že vina není na jeho straně. Jeho trpělivá, ale už otrávená manželka musí vše poslouchat, a už ji nebaví ani odpovídat. Našla si nového přítele a má s ním odjet do Itálie. Vlak jí jede hned po posledním představení v divadle, kde s manželem působí. Shodou okolností dostane i její manžel v tomto představení záskok za jiného herce. Výsledkem je ovšem fiasko. Jak v divadle, tak v životě. ()
Kdybych měl někomu názorně ukázat jak má vypadat dokonalý mužský herecký projev, kterému uvěříte každé slovo, mrknutí oka, pohyb tváře nebo jakoukoliv gestikulaci, pak bych mu pustil Rudolfa Hrušínského v této mistrovské inscenaci Jiřího Bělky, Bellevue. To samé platí o ženské roli, kterou zde ztvárnila Blanka Bohdanová. Tohle je filmová učebnice pro DAMU i FAMU. ()
Reklama