L'Attentat
L'attentato
Atentát v Paríži
The Assassination
Plot
Režie:
Yves BoissetKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Jean Seberg, Gian Maria Volonté, Michel Bouquet, Bruno Cremer, Philippe Noiret, François Périer, Roy Scheider (více)Obsahy(2)
Atentát v Paříži režiséra Yvese Boisseta byl inspirován událostmi kolem zmizení marockého politika Mehdi Ben Barky. Kolem tohoto levicově orientovaného politika, který žil poslední roky ve Švýcarsku a usiloval o sjednocení zemí třetího světa v národně osvobozeneckém hnutí proti imperialismu, je stále mnoho nezodpovězených otázek. Jedno je jisté: v pátek 29. října 1965 se k proslulé alsaské restauraci Chez Lipp na pařížském bulváru Saint-Germain blíží Ben Barka v doprovodu marockého studenta historie Thami Azemmouriho. Na schůzku s režisérem Georgem Franjuem, se kterým se chystají natočit film o národně osvobozeneckém hnutí, však nedorazí. Na chodníku ho zastavuje policista a přinutí politika nastoupit do auta. Od tohoto okamžiku nikdo Ben Barku nespatřil živého ani mrtvého. Nevídaný skandál otřásl Francií, ale nikdy se nepřišlo na to, jak velký byl podíl francouzských, či amerických tajných služeb na únosu a zavraždění tohoto politika... Film Atentát v Paříži byl natočen v roce 1972, tedy sedmnáct let po dosud neobjasněné události. Francouzské tajné služby chtějí dostat do země opozičního politika Sadiela z blíže neurčené země třetího světa. Využijí k tomu jeho přítele novináře Francoise Dariena, kterému vyhrožují, že znovu vytáhnou jeho odložený případ. Záminkou má být cyklus televizních pořadů o politice a boji za osvobození, kterou se Sadiel zabývá. Ve skutečnosti Darien nevěří slibům o Sadielově ochraně, ale přistoupí na tuto hru a přemluví jej k návštěvě Francie. Na domluvenou schůzku, už Sadiel nedorazí... Známý tvůrce Yves Boisset si pro své politické drama vybral silné herecké osobnosti: Jean-Louis Trintignant jako novinář Darien, Gian-Maria Volonté coby neotřesitelný Sadiel a Michel Piccoli jako sadistický plukovník Kassar. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
,,VRACIAŠ SA LEN ZO STRATEGICKÉHO DÔVODU? ALEBO KVÔLI FARBE NEBA, NEŽNOSTI TIEŇA, HLASU ŽIEN NA TRHU?" ,,KVÔLI CHUTI ZRELÝCH FÍG, VÔNI POMARANČOVNÍKOV, KVÔLI TVÁRAM ROBOTNÍKOV, KTORÍ SA UČIA ČÍTAŤ VEČER, PO DLHOM PRACOVNOM DNI, KVÔLI ČULOSTI SVADIEB A SMÚTOČNÝM SPEVOM. KVÔLI TOMU VŠETKÉMU SA VRACIAM!" __ Vo svojej dobe bol ,,Atentát v Paríži" film zo súčasnosti reflektujúci aktuálne politické dianie, ku ktorému sa v závere snaží vytvoriť istý postoj. Takáto forma angažovania bola pre vtedajšiu západoeurópsku kinematografiu pomerne typická, avšak z odstupom času môže byť pre dnešného diváka politická línia filmu málo zrozumiteľná. Našťastie postupne sa razí cestu do popredia aj formálna stránka thrilleru so všetkými potrebnými atribútmi. Celá plejáda popredných hereckých predstaviteľov vytvorila prevažne nejednoznačné charaktery, z ktorých - trocha netypicky - ako obeť a teda kladná postava ma zaujal hlavne Gian Maria Volonté. Inokedy melodicky popový Morricone vytvoril pre zdôraznenie tiesnivej atmosféry odvážny hudobno-zvukový experiment, ktorý mnohí jeho fanúšikovia odmietajú počúvať (soundtrack je hodnotený 1* z 5). Mne vie táto disharmónia z času na čas pohladiť dušu. Film si v budúcnosti určite znovu pozriem, aby som spoznal český dabing zo 70. rokov. (355. hodnotenie, 40. komentár) ()
Mimoriadne znepokojivý, politický thriller, a to konkrétne na motívy skutočných udalostí, à la Mehdi Ben Barka, a síce s občasnými, „logickými dierami”, no i napriek tomu, napokon s maximálnym (o)hodnotením, keďže ma tento Boissetov, kvalitným spôsobom prevedený, režisérsky počin, dostal nielen vďaka naprosto bravúrnym, hereckým výkonom, a vôbec, zrovna toto obsadenie, bolo vskutku zlomovou záležitosťou, ale zároveň i celkovou technickou stránkou tejto veci, a to od zväčša obdivuhodne prehľadnej, strihovej skladby a Aronovičovej, dokumentárne ladenej kompozícii obrazu, až po zimomriavkovú, Morriconeho hudbu, vrátane snáď i samotného, dosť kontroverzného scenára, nakoľko si ani nekládol servítku pred tým, aby si skrátka (negatívne) postavy nepovedali, čo majú práve na srdci... • Najviac ma z tohto ukážkového ansámblu, zrejme zaujal predovšetkým predstaviteľ Françoisa "Mýtomana" Dariena, čiže Jean-Louis Trintignant, proste akýsi kľúčový sprostredkovateľ, a pritom očividne ani nestelesňoval toho dotknutého lavičiarskeho politika Sadiela, momentálne žijucého vo švajčiarskom exile, no niektoré vysokopostavené osoby si znovu želajú, aby sa opäť vrátil do Francúzska, kde má lukratívnu možnosť, v ktorej mu následne ponúkajú exkluzívny, televízny rozhovor, v ktorom by mohol ďalej šíriť svoje názory, a tak už teda stačí len prísť pred kamery... Mimochodom, doposiaľ bola reč o protagonistovi/neprotagonistovi Sadielovi v podaní Giana Mariu Volontého, ktorý tentoraz poslúžil, ako hlavná inšpirácia v podobe Mehdiho Ben Barku s viacerými, zainteresovanými stranami, v podstate ktoré majú asi najväčší záujem na jeho únose/zmiznutí. • Pozorne si prečítajte kolónku hrajú: vyššie spomínaných velikánov už nebudem opätovne citovať, ale pre zmenu ich doplním o týchto nasledovných: Michel Piccoli, Michel Bouquet, Philippe Noiret, tiež aj americký zástupca Roy Scheider, zástupkyňa nežného pohlavia Jean Sebergová atď, pričom každý z nich, mal svoj presne vyčlenený, herecký priestor, a to buď kratší, alebo tiež i o čosi dlhší, ale asi skutočne hlavnou postavou bol jednoznačne len Trintignant s najdlhším výskytom v tomto spletitom dianí, a k tomu i v originálnom znení, čo ešte dokonca pomerne oveľa viac zlepšovalo konečné a výsledné dojmy z tohto filmu, a tak jeho potenciálne sledovanie odporúčam jedine v pôvodnom, francúzskom jazyku. • Nie je to stopercentných 5 hviezdičiek, ale v tomto prípade proste nemôžem inak, než iba na maximum, pretože výpovedná hodnota je určite maximálnou! ()
"Černí panteři mají právo říkat si v televizi, co je jim libo. A policie má právo je odbouchnout, když jsou ve vězení." Jestliže takhle vnímají demokracii v USA, tak není divu, že každý ohrožení americkýho vlivu končí nehodou, sebevraždou či zmizením toho, kdo se nemodlí k dolaru. Tak to bylo, je a já naivně doufám, že už to dlouho nebude trvat. Filmy jako tento na politickou špínu již léta upozorňují, ale ve světě internetu, her a mobilních aplikací se mozek ovčanů vymývá poměrně snadno. Já tyto snímky považuju za důležitý a přestože Atentátu v Paříži chybí k dokonalosti nejeden krůček, tak výpovědní hodnotu rozhodně má. ()
Moc filmů s tak otevřenou sžíravostí vůči poltickým systémům a navíc s takovýmto koncem není. Škoda, že první polovina je nadmíru užvaněná a zdlouhavá (i když jisté věci jsou tam důležité, ale zkratky by tempu pomohly). Nicméně obsahově na svoji (a vlastně jakoukoliv) dobu dosti odvážné a naprosto trefně ukazující, jak funguje tento svět, o kterém nemá většina obyčejných lidí ani ponětí či je to nad rámec toho, aby tomu uvěřili (možná sebeobranný systém, aby se jim ten svět nezhroutil)! V době o padesát let později by se pro režiséra -a tím spíš kohokoliv kdo by v reálném světě s něčím takovým přišel- použilo takové "vševysvětlující", prostoduché a správně dehonestující slůvko: konspirátor... ()
Yves Boisset byl taková bílá vrána, rebel francouzské kinematografie, buřič již od svých začátků. I zde, ve svém druhém velkém filmu, se otírá o praktiky francouzských vládních kruhů a zejména pak samotné policie, která neváhá zabít i nevinného člověka. Nedivím se, že bolševik tenhle film s chutí promítal v kinech, to víte, levicově zaměřený hlavní hrdina a jeho partnerka – socialistka – oba v ohrožení života ze strany západní vládní mašinerie, to se muselo komoušům dobře prodávat. Ale ta zápletka je na dvouhodinovou stopáž až moc triviální, místama předvídatelná, hudba Morriconeho překvapivě nevýrazná a ta herecká elita, sesbírána napříč kinematografiemi celé západní Evropy, to už nevytrhla. Ale jako vždy mě potěšil Trintignant a zaujal Volonté se svým – pro něho nezvyklým – tlumeným herectvím. ()
Reklama