Ocelové magnólie

Každým razom tieto filmy, ktoré sú vraj pre ženy pre mňa osobité a príťažlivé ich švitorenie keď sú len spolu na ulici v nemocnici v kaderníctve ich vzájomná náklonnosť a úprimnosť nám chlapom niekedy hlúpo zaškrípe a ono to vlastne je prejav náklonnosti a možno aj určitý prejav lásky.Chlapi by mali byť oceľový, ale častokrát sú oceľovejšie tieto magnolie. (29.03.2009)

Překvapivě vtipný film, bohužel od druhé půle (pochopitelně a očekávatelně) se zvyšujícím se počtem dojemných momentů, na které já v tomto balení prostě nejsem. Ale i když balancuje dost často na hraně a občas z ní i spadne, přece jen se nerozplizne na výhradně slzotvorné prvočinitele. A některé hlášky svérázných Jižanek jsou vážně hodně povedené. (20.11.2007)

Dovoluju si použít stejné vyjádření jako jedna z těch žen, co tam pořád poletovaly, a sice – je to takové tvarohovité! Do konce nevím, co je hlavním tématem. Maloměsto? Krutá nemoc zabraňující v normálním životě? Vztah mezi matkou a dcerou? Předčasná smrt? Těžko se na něco začít soustředit, proto se soustřeďme třeba jen trochu a bude to fajn tvarohovitost. (09.01.2013)

Hodně zvláštní film ve zvláštní kombinaci drama-komedie. Spíš než Ocelové magnólie bych ho nazval jednoduše "Babinec"! Ale babinec se nám tady sešel opravdu pořádný. Průměrně zde nehrál téměř nikdo. Nadmíru excelentní byla Shirley MacLaine, hned po ní Sally Field, která mě svým závěrečným výstupem rozbrečela. Ona je opravdu mimořádná herečka! Julia Roberts byla také snaživá, ale Oscarovou nominaci by si spíš zasloužila Shirley. Olympia Dukakis měla sice méně prostoru, ale tuto skupinku nikdo nemohl doplnit lépe než ona. A Dolly Parton s Daryl Hannah byly správně ujeté kadeřnice. Film mi dal ode všeho trošku a určitě na něj jen tak nezapomenu. Ona kombinace drama-komedie se málokdy povede tak jak má, ale Ocelové magnólie jsou důkazem toho, že zvládnout se to dá. (25.12.2008)

Old-school komedie lomeno doják, takže nic moc. Spousta vaty a plků o ničem. Pak Julia umře a je to. Je fakt, že se povedlo její matce, v podání Sally Field, perfektně vyjádřit vztek a bezmoc krátce po pohřbu, ale to byla opravdu ojedinělá světlejší (kvalitnější) chvíle v celém filmu. Párkrát jsem se pousmál, ale jinak je to vážně plné všelijakých klišé a tak vůbec... Možná je to zkrátka určeno pro určitou cílovou diváckou skupinu...která se neshoduje s žádnou ze všech těch cílových skupin, do kterých rád patřím.. (16.02.2013)