Hodný chlapec

Scénárista si šlehl něco z té injekční stříkačky, co se našla na konečné autobusu a hodně ho to utlumilo v tom co napsal. Je to prázdný, nudný a přitom iritující a strašně předvídatelný. A právní chyby: Noviny nesmí zveřejnit fotografii ani jméno nezletilého pachatele. A hlavně: jeho maximální trest by byl 2,5 roku, protože tu vraždu spáchal za těžké opilosti, takže je to trestný čin Opilství, s maximální sazbou 5 let, a on jako nezletilý má maximálně polovinu. Scénárista nemá žádné právní povědomí, stejně jako režisér neví, jak se točí filmy. (03.06.2012)

Když chcete natočit v první řadě dobrý psychologický film, musí na pevných základech stát herecké výkony. Igor Bareš hrál ze všech nejlépe. Ostatní výkony mě až tak nezaujaly. Nicméně tenhle film je také originální právě svou podstatou. Totiž prvně máme možnost sledovat osudy jiné než oběti, vraha či rodiny oběti. Rodina vraha je vlastně také obětí a to právě můžeme vidět. I když...například po zdrcující zprávě o zabití dívky jejich synem si v klídku baští svíčkovou. Co mi přišlo zvláštní je další fakt. Puberťáci na Bareše vrhají vyčítavé pohledy. Jako by snad mladé lidi tohoto věku a nám představených zájmů četli noviny či se dívali na zprávy. I na internetu určitě hledají zajímavější věci. A aby mu čmáraly na autobus zprávu VRAH, to se mi taky nezdá. Když už tak spíše rodina oběti nebo její přátelé. Bez těch extrémních věcí, které mě osobně nedávali moc smyslu je to zajímavá psychologická sonda do duší těch, kteří jsou vlastně také obětmi i když nic neudělali. (14.07.2020)

Aneb jak se Igor Bareš lituje. A kdo nám vlastně měl být sympatický? Snad ne "hodní" rodiče. Nebo nikdo? A proč teda potom ten pěkný, přeslazený, do čista vypulírovaný konec? Jako sociálně-psychologické drama to nestálo za nic, protože to bylo nepravděpodobné a nikdo by se právě tak v dané chvíli nechoval. Možná tak dobré jako nakoukání do české kultůry. Přístě bych ale na obědnávku prosila něco jiného. Moje máma to zhodnotila slovama: "Ty Češi jsou fakt mimo." (10.07.2012)

Předem musím říci, že nepatřím k divákům, kteří každý nedělní večer zapínají ČT1 a čekají, jaký televizní film jim ČT naservíruje. A nemám ani příliš nové české filmy rád. Ale u tohoto snímku mě zaujal popis děje, a tak jsem to zkusil. A nebyl jsem zklamán. Film je sice na můj vkus až příliš psychologický, ale zároveň je i docela reálný. A byl jsem překvapen, jak zajímavé snímky také mohou vzniknout v české televizní produkci. Zatímco leckteré české blbosti jdou do kin, takovéhle nadprůměrné záležitosti jsou pouze jednou za čas vysílány v televizi. To mě mrzí. A já byl s tímto snímkem spokojen a dávám 4 hvězdičky... (21.04.2008)

Mám rád Igora Bareše, ale tady jsem mu nevěřil ani slovo. Zbytečně přitažené za vlasy, zbytečně chtěné, i když samozřejmě je sympatický pokus vyjnádřit se k problémům současnosti. Herecky nevyvážené, scenáristicky předvídatelné a nudné. A mimochodem, co to je za zlozvyk v českých filmech řešit problémy u stolu u večeře nebo oběda? U nás si jeden syn vezme jídlo k televizi, kde mu běží Simpsonovi, žena k počítači, a já se najím v poklusu při cestě do práce. (04.06.2012)