Pomáda

Zbytečně přeceňovaný film... Když někdy počátkem osumdesátých frčely v husákovském česku naplno travoltovské trendy, tehdy my kluci (co jsme spolu začínali pořádně vnímat film a muziku) jsme měli jízlivou nadávku "travoltíku". Travoltictví skončilo naštěstí v propadlišti popkultůry a i tenhle film už dnes není kultem dob minulých. A s odstupem už dnes lze tuhle taškařici hodnotit bez emocí. Jako film je to průměrné až běda a co se týče hudby, mající evokovat léta šedesátá - no tož to si raděj poslechnu ta opravdová šedesátá... :-) (05.07.2006)

"That's cool baby, you know how it is, rockin' and rollin' and what not." Nestárnoucí klasika s úžasnou, a ještě jednou - úžasnou hudbou. Podpořená koňskou dávkou humoru v odlehčeně pozitivní kulise padesátých let; jež jsou lehce šmrncnuty náladou let sedmdesátých, v nichž se film točil. No a samozřejmě Danny Zuko a Sandy Olsen... pro mně jeden z nejmilovanějších párů filmové historie. (10.03.2011)

Kultový štýlový muzikál s vtedy ešte normálnym Johnom Travoltom a vtedy ešte krásnou Oliviou Newton-John. Predtým než obaja stratili súdnosť zahrali si v tomto úžasnej retro 50s rocknrollovej pecke. Jedna vec je ale škoda, že to hranie skladieb dookola na všetkých dedinských i mestských diskotékach, svadbách, plesoch, či rádiách ich dosť sprasatilo. To je ale do určitej miery len dôkaz nadčasovosti Pomády. (24.06.2012)

Tak co říci k tomuhle? Je to film, který prostě podle mého mínění patří neodmyslitelně k létu, k mládí, ke svobodě, k užívání si života. Je to film, který v člověku dokáže probudit super pocity, které se jindy u člověka třeba ani neobjeví. Z tohoto filmu čiší pohoda, léto, užívání si života a to je to, proč tento film pravidelně vyhledávám, proč ho mám rád, a to je koneckonců důvod, proč mu dávám pět hvězdiček. Jednoznačně proto, že tohle je prostě kultovní věc, která se jen tak nezopakuje a která je originální a pohodová. No řekněte, nechtěli byste být alespoň na chvíli žáky Rydellu a chodit do jedné školy s Dannym? Já bych to bral všema deseti... (10.09.2007)

Muzikály nie sú moja srdcovka, ale ak sa nejaký vydarí, tak je to samozrejme rovnako dobrý film, ako dobrá dráma alebo dobrý horor. A Pomáda sa vydarila. Prvý raz som ju videl až v roku 2007, potom som si ju zopakoval po menšej prestávke v roku 2019 a hoci to nie je môj najobľúbnenejší film života (a nikdy nebude), faktom je, že je to veselý, optimistický, utrsaný a zábavný film s fantastickým hereckým obsadenému, ktorému prirodzene najviac dominujú Travolta s Newton-John, ale výborní sú všetci (a že ich je, okolo každého z nich sa združuje skupina priateľov rozdelených podľa pohlavia). Mnohé pesničky ma nebavili, ale minimálne jedna z prvých a jedna z posledných sú geniálne a bez debaty kultové. Poteší, že hoci od vzniku ubehli desaťročia, stále niektoré vtipné scény nezostarli a zostali rozkošnými a milými (Dannyho bez debaty strašné pokusy o športovú kariéru alebo bleskovo sa šíriaca správa o tehotenstve). Zároveň na vás z Pomády dýchne pocit bezstarostnej (a je smutné, že niektoré veci z našej minulosti sa už nikdy nevrátia) doby amerických 60. rokov. Ktoré v skutočnosti vôbec bezstarostné neboli, ale vďaka filmom, ako je tento, máte pocit, že boli. (25.08.2007)