Jáma a kyvadlo

Je pro mě velkým překvapením, když ve mě dokáže vyvolat ten nepříjemný pocit v žaludku i horor z roku 1961, natočený v jasně "kulisoidních" kulisách (ha ha). Při sledování jsme měl pocit, jakoby většina dnešních hororů čerpala z děl Rogera Cormana, ale přitom nebyla schopna dosáhnout stejného výsledku. Jáma a kyvadlo má poutavý děj, několik zajímavých zvratů (já moc nepřemýšlím dopředu, pokud jste vy něco tušili předem, pak já vůbec), skvěle přehrávající herce, strašidelnou atmosféru a několik nezapomenutelných scén. (04.09.2007)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)

Jama a kyvadlo bola legenda ešte za mojich detských čias, pamätám si, ako vtedy všetci dospeláci okolo mňa boli z toho hotoví. Musím uznať, že ani po rokoch snímok nestratil nič zo svojho lesku. Stopercentná a nadčasová výprava, slušný scenár a excelujúci V. Price sa postarali o nádherné hororové divadlo. Inak v mnohých veciach sa film podobá na Premature Burial (1962), ktorý je taktiež podľa predlohy E.A. Poea. Pravdepodobne ide o dve spracovania tej istej hororovej poviedky. Výborná gotika. 80/100 (25.05.2015)

More plieska o skalí,starý hrad aj z jeho pôsobivým interiérom a strašidelnými kulisami,osadenstvo toho hradu niečo skrýva,temné chodby zo samými pavučinami,mučiareň zahalená do tmy-tak toto všetko je len zrnko tej mrazivej atmosféry čo tento film ponúka.Dobové kostýmy boli tiež očarujúce a hudba sa sem hodila.Herci hrali vynikajúco ale V.Price exceloval.Príbeh bol veľmi dobre prepracovaný.Film si držal veľmi obstojnú miestami až silno pochmúrno mrazivú atmosféru.Tento film vie vystrašiť a nepotrebuje k tomu ani hektolitre krvi.Len ma mrzí že B.Steel tam mala len krátky štek.Ale aj tak som nadmieru spokojný. (20.11.2014)

Můj první film s Vincentem Pricem. Jeho tragický pohled a hluboký hlas mě dostaly. Ale kdo mohl tušit, že ho melodramatické role budou provázet i v dalších filmech a já si ho budu muset zaškatulkovat. Nicméně mám ráda horory bez krve a hutnou atmosféru. Navíc mám slabost pro Poa. A jestliže je pro Price alfou omegou melodramatičnost, pro Poa je to pohřbívání zaživa. Obojího se v tomto filmu dostává po hrstech, a ještě mnohem více. Na konci Jámy a kyvadla jsem se přistihla se zaťatými pěstmi a nepříjemným pocitem, že všechno skončí opravdu tragicky. Takhle by měl vypadat horor. (03.01.2009)