Opoparchant

Prosím? Štípněte mě jestli nespím. Protože tohle by byla dost podivná noční můra.Tahle nádherně ujetá, originální a černohumorná jízda je v 200 nejhorších ? To je stejně špatný vtip jako Donnie Darko v 200 nejlepších. Opravdu jsem jediný komu se to líbilo? Jsem Marťan já , nebo zbytek CSFD? Kritici, doufám že skončíte jako dárci orgánů. (05.10.2007)

Kreslíř Stu Miley (Brendan Fraser) utrpí jakýsi nespecifikovaný šok a upadne do komatu. A zatímco tělo leží bez hnutí v nemocnici, ocitne se jeho vědomí v podzemní říši snů v podobě lunaparku plného...nočních můr. Tam potká svůj výtvor, kresleného (CGI animovaného) Opoparchanta. V nemocnici se mezitím rozhoduje, po jak dlouhé době strávené v komatu Stua odpojí od přístrojů - tzn. klasicky hollywoodský deadline. Hlavní hrdina se musí dostat ze snového podsvětí, aby ho neodpojili, a - opět v stylu klasického hollywodu - zachránil svůj vztah s doktorkou, kterou před osudným šokem nestihl požádat o ruku. Co je na filmu zajímavé, to jsou nejrůznější snové představy a bizarnosti, fantazii mají tvůrci docela velkou. Snímek je plný neslušných narážek a náznaků úchylného humoru, ale právě že jen narážek a náznaků - je totiž nepochopitelně zaměřen na mladší publikum. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí. __ Vliv Henryho Selicka při adaptování komiksu byl zásadní, je pozoruhodné, jak se jednotlivá témata v jeho tvorbě opakují a rozvíjejí. Inspirací byl Selickovi určitě i Beetlejuice... Ohledně komiksové předlohy: Komiksovou knihu Dark Town napsal v roce 1995 Kaja Blackley a její příběh se od toho filmového moc neliší. (21.04.2010)

Ja bych to zas takle tragicky nevidel, naopak misty to je slusna zabava. Mame tu docela originalni a svizne natocenej pribeh, navic tvurci jsou pekny prasaci, takze neni nouze o dost ujetej az uchylnej humor a zaroven maj velikou fantazii, obcas se povede nakej slusnej vtipek, i kdyz ty trapny precejen prevazujou, animovany vsuvky maj docela cool animaci a pak tu jsou sympaticky herci. Fraser jako Stu sice pusobi lehce noumovite, ale bohate to vynahradi jako Opice, kde to teda fakt rozjizdi. Jenze v zaveru prilitne Kattan a vsechny strci do kapsy, jeho mrtvola se zlomenym vazem, vykuchanejma organama a neskutecne homo leginama je totiz naprosto hyper brutalni postava. Takze celkove proste obcas zabavna kravina, ktera nijak neoslni, ale rozhodne to neni zadna tragedie. (09.06.2009)

Vůbec to není tak špatné, jak by se podle umístění a hodnocení tady na databázi mohlo zdát. Celá ta část v bezvědomé říši je příjemně ujetá, s pár dobrými nápady (třeba Sekáč, který měl stejný přízvuk jako Sauronova Ústa nebo obživnutá mrtvola, co se kolem ohání svými orgány) a i když to všechno působí jak nepoužité nebo odložené nápady Tima Burtona, docela to i drželo pohromadě a díky střízlivé stopáži ani nezačalo nudit. Souhlasím však s tím, že občasná všeobecná herecká bezradnost z toho chvílemi cítit byla. 60% (16.06.2008)

Selick v "Monkeybone" dělá velkolepou tečku za zhůvěřilostí devadesátkové animace. Jen bohužel pro něj a přijetí filmu byl celý projekt v době, kdy se dostal do kin, už zastaralý. Na přelomu tisíciletí všichni pěli ódy počítačové animáky pro celou rodinu, zatímco animace cílící na dospívající či přímo dospělé publikum se po několika neúspěšných pokusech prorazit do kin stala doménou kabelovek. "Monkeybone" působí jako slitina ambicí a stylů 90. let - počínaje divokou kreativitou seriálů MTV i Cartoon Networku, přes poťouchlý humor počinů Douga TenNapela i metažánrovost a podvratnost posledního celovečeráku Ralpha Bakshiho "Cool World" až po bizarní mix ponurosti a vřelosti Selickových předchozích stop motion projektů. Přitom si "Monkeybone" zaslouží pozornost přinejmenším z hlediska samotného řemesla a kombinace živých herců s animací, potažmo pestrosti realizačních nápadů. Někdy tvůrci pracovali s postprodukčními kompozity záběrů herců a stop motion animace, jindy nechávali herce interagovat s loutkami v životní velikosti. Některé fantaskní figury vznikly za pomoci herců či loutkovodičů ovládajících mechanické masky nebo také kombinací důmyslných kostýmů a postprodukčního vymazání částí těl v greenscreenových oblecích. Příběh o uťáplém kreslíři, který musí v kómatu nejen najít cestu ven ze záhrobí, ale navíc i získat zpátky své tělo, které ovládl zlotřilý opičák z jeho fantazie, slouží Selickovi k vytváření a zabydlování vyšinutého světa zásvětí, ale také ke stylovému sblížení reality a animace. Hlavním parťákem se mu v tom stal Brendan Fraser, jenž zde ukazuje ohromné herecké nasazení a odhodlání pro expresivně fyzické ztvárnění opičáka (mnoho let před tím, než všechny nadchnul jako "Velryba"). (14.01.2023)