Tatínek

Strašně příjemný, rodinný, ale zároveň profesionálně natočený dokument. Svěráka zbožňuju a myslím, že větší poctu mu jeho syn nemohl vyjádřit. Dokument zachytil prakticky všechny aspekty Svěrákova života, které mě zajímaly, na druhou stranu bych si i moc přál, aby byl delší, klidně o půl hodinu. 85% (26.05.2015)

Zdeněk Svěrák je obrazem toho, jak vypadá češství, když se povede. Češství sebeironické, před konfliktem a patosem za pomoci humoru prchající, chatařící, agnostické, a pokud zbožné, pak jen plaše. Když se totéž češství nepovede… to jsou třeba Homolkovi. I já jsem zpola Čech a musím a chci toto své určení žít, a když už ho žiji, raději bych se v tom podobal panu Svěrákovi než zmíněné rodince. Ale přece nám leccos doma schází a musím se poohlížet za humny. Hledám-li heroismus, ohnivé sebezřeknutí, vážnost či svatost, podívám se, pokud jde o kinematografii, například k sousedům do Polska, a jinak třeba ke svatému Františku, k oběma Terezám („malé“ i „velké“) nebo k dávným církevním otcům z egyptské pouště, abych u nich hledal inspiraci k zcelení své české neúplnosti. (02.11.2011)

Tento nekritický hold je dôležitý. Nechcene sa tu odkrýva gýčiarstvo Zdeňka Svěráka. "Tady jsem sedel a četl jsem toho Jiráska a takové slzy mě u toho kapali!" Jirásek! Na toho sa mu zredukovala celá česká kultúra. Presne v duchu kunderovského vylučovania hovna zo zorného poľa. Prečo som nikdy Svěráka nepočul verejne hovoriť o Ladislavovi Klímovi, Karolíne Světlej, Švankmajerovi, Vachkovi, Váchalovi, Teigem, alebo o Andrejovi Stankovičovi, alebo napríklad o tom Milanovi Kunderovi?................Tento otec národa, milovaný Cimrman vás prevedie cez Červené more! (26.05.2012)

Dle mýho jsou jen dva základní názory na tento dokument: buď máte Zdeňka Svěráka rádi - pak vás dokument vzal za srdce a nepustil ho ... Nebo se o pana Svěráka nijak zvláště nezajímáte a potom jste se podívali, vypli a vypustili. Já patřím do první skupiny. Pan Svěrák, jeho filmy a hlavně DJC mají v mým srdci svoje místo a proto byl pro mě Tatínek krásným, obohacujícím, milým a chytlavým výletem do Svěrákovýho světa a duše. (11.07.2007)

Milý, lidský, hřejivý, citlivě natočený, i když místy překvapivě kontroverzní a pro zúčastněné zřejmě i trochu bolestivý dokument o Člověku Zdeňku Svěrákovi. Nebudu zastírat, pro mě osobně největší žijící osobnosti českého filmu a mediální kultury obecně. Mám toho člověka rád (jak jen to je v mediálním světě možné) a hřejí mě všechny ty maličkosti, kterými poetizuje život, a to nejenom ten filmový a divadelní, ale i ten svůj soukromý. Tatínek nejen syna Jana, taky otec Járy Cimrmana, ale i mnoha a mnoha filmových rolí, námětů, scénářů, množství už dávno zlidovělých filmových a divadelních ,,hlášek", písňových textů a hlavně pohledu na svět, v němž převažuje moudrost, dobro a člověčí kvalita... Zdeněk Svěrák je v mých očích novým Janem Werichem, tedy jedinou veřejně známou osobností poslední dekády, která reprezentuje kumulaci lidské životní moudrosti a zkušenosti... Podobné filmy: Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (19.02.2007)