Noční můra v Elm Street

Noční můru jsem neviděl snad deset let a o to větší je moje překvapení, jak skvěle pořád funguje, jak výborně je to vymyšlený a realizovaný horor. Propojení a prolínání reálného a snového světa je naprosto fascinující, postavy jsou v rámci žánru věrohodné, napětí gradované na max. Co víc si přát? Cravenův opus magnum (a že mám třeba Vřískot zatraceně rád!). (14.08.2006)

Noční můra v Elm Streeet... Ani po třiceti letech nevyčichla, což je obdivuhodné. Hlavní záporák, (p)opálený kotelník Freddy se smyslem pro dosti brutální humor, je stále jedinečným zjevem a jeho kousky pořád baví i děsí zároveň. Fakt, že triky nevypadají ani trochu směšně (scéna s Tinou) a atmosféra je stále mrazivá až hanba, jenom potvrzuje, že tohle je nejlepší horor Wese Cravena, tohle je nadčasový hit, tohle bude hravě nahánět hrůzu ještě pár generacím diváků. (14.04.2013)

Nancy, po chodbách se neběhá! Hororový kult Wese Cravena, který se (stejně jako v budoucnu Vřískot) zapsal do dějin žánru, myslí filmových fanoušků a jednoznačně se zařadil mezi klasiku. Nepolapitelný snový přízrak Fred Krueger, v otrhaném klobouku, zeleno-červeném svetru, s ohněm znetvořenou tváří a noži místo rukou, je dnes absolutně kultovní postavou hororového průmyslu. Po hodně dlouhé době jsem Noční můru zhlédl a byl jsem spokojen. Co, spokojen? Nadšen! Líbí se mi Freddyho originální útoky na své oběti, např. když nepřirozeně natahuje ruce, honí Tinu po zdech ložnice či vystrčí svá ostří z vany. Fajn vychytávky. Už se filmu neděsím jako v deseti letech, když jsem ho sledoval v pozdních nočních hodinách na satelitu a s německým dabingem, ale skvěle se u něho bavím. (26.07.2016)

Jedna, dvě, Wes Craven boduje. Tři, čtyři, na vaši fantazii silná zbraň míří. Pět, šest, strachem zatni pěst. Sedm, osm, sekvělí scénář, kamera. Devět, deset, hororová legenda. Dosti poezie ve stylu Elmstreet, teď k serióznímu (no jen se nesmějte) hodnocení. V hororové historii se oběvilo několik legendárních postav, Dráculou počínaje, přes frankensteinovské monstrum, Mychaela Myerse, Jasona Voorhese a samozdřejmě Fredyho Krugera. A když se postava kterou si vymyslíte stane legendární, pak už o filmu nelze říct nic záporného. Nápad a pointu jež je životně nutná pro přežití příběhu to má a mít vždycky bude. A kontrast sen/realita, který dává scénáristovi úplně volnou ruku je využit bezezbytku. Jasně mohlo to být ještě lepší, ale u takovéhleho typu příběhu už by to byla sázka do loterie. Opravdu dobře jsem se bavil a Johnny Depp byl ve své první filmové zkušenosti naprosto přesvědčivý. Zkrátka jeden z těch nezapomenutelných hororů let 80tých co ani v současné uspěchané době neztratil nic ze své působivosti. danke mistr Craven. (23.06.2004)

„Jedna dve, Freddy ide. Tri a štyri, k tebe mieri. Päť a šesť, ide ťa zjesť. Sedem osem, stratíš rozum. Deväť desať, stáť, nikdy nesmieš spať.“ Nočná mora z Elm Street je zo svätej trojice (Halloween, Piatok 13) môj najobľúbenejší kus. Kým k Myersovi a Voorheesovi som sa dostal až ako puberťák, Freddy je mojou súčasťou od detstva, keď som jednotku a dvojku prvý raz videl o polnoci v piatok na Nove a na neprístupnú, dodnes drsnú trojku ma dokonca starší brat prepašoval do kina, za čo mu bola počas premietania osobne dohovoriť riaditeľka kina, aby to už viac nerobil. Snové scény sú ohromné, snové, nepríjemné, zlovestné a halucinogénne. Krvavé efekty tvrdé i desaťročia od vzniku (posteľová scéna je pocta Kubrickovmu Osvieteniu, kde sa hektolitre krvi vyvalia pre zmenu z výťahu). Legenda okolo Kruegera bola takou nosnou, že v pohode vystačila na niekoľko sequelov, prequelov, remakov, crossoverov a seriálov. V neposlednom rade má jednotka echt atmosféru osemdesiatok (kvázi bezstarostné americké predmestie). Kasting je výborný v čele so sympatickou hlavnou hrdinkou, jej rovesníkmi (najviac zaujme 21-ročný debutant Depp) a rozhodne potešia dospeláci. Tí bývajú vo vyvražďovačkách odsúvaní z rôznych príčin na vedľajšiu koľaj, ale tento slasher je výnimočný aj práve tým, že im dáva prekvapivo veľký priestor. To poteší najmä u Johna Saxona ostrého ako nová žiletka. Postupné rozlietanie príšerného tajomstva tínedžermi, ktoré pred rokmi spôsobili ich rodičia, je výborne vypointované, zlovestné a strašidelné. Craven by hrdinku možno urobil neschopnou ťapou, keby sa do situácie nevložila jeho dcéra a nezačala sa otca pýtať, prečo sú sakra ženy v hororoch vždy neschopné chudery, ktoré zakopávajú o vlastné nohy. A tak sa z Wesa stal progresívny režisér, čo mu zostalo už až do smrti (viď. postavy Gale a Sidney vo Vreskotoch, Rachel McAdams v Nočnom lete alebo Meryl Streep v Hudbe môjho srdca). Ako Piatok 13, i Cravenov slasher mal problémy s financovaním. Natáčanie sa nieslo v znamení chuťoviek (Englund sám seba nechtiac temer podrezal, keďže rukavica pozostávala zo skutočných ostrých súčiastok), pikošiek (kvôli nedostatku času pár vecí natočil Wesov rovesník a kamarát Sean S. Cunningham, režisér Piatku 13), chaosu (režisér a producent o poslednú scénu súperili tak dlho, že nakoniec nikto nevedel, akú strihač pri premietaní šéfom z Paramountu pustil a keď sa producent dozvedel akú, stopol natáčanie, aby sa stihol dolepiť „jeho“ koniec) a zaujímavostí (Craven záporáka pomenoval po zmrdovi, ktorý ho kedysi na škole šikanoval). Nakoniec sa všetko podarilo úspešne prekonať a dotiahnuť film do kultovej popkultúrnej časti americkej kinematografie. Jedného z policajtov si zahral Joseph Whipp, ktorý v r. 1996 v Cravenovom Vreskote povýšil z radového člena policajného tímu na šerifa Woodsboro. (20.10.2004)