Režie:
Maria ProcházkováScénář:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Jiří Lábus, Vlasta Žehrová, Kristýna Leichtová, Petra Nesvačilová, Ludmila Šafářová, David Máj, Kristina Kloubková (více)Obsahy(1)
Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám. Film se natáčel v dubnu a v květnu 2004 v Praze na Letné, v bytě Oldřicha Kaisera. Celý film se odehrává v malém přízemním bytě a na ulici před jeho oknem, nalezení přesného místa natáčení bylo tedy pro vznik filmu stěžejní. Z počátku se zdálo, že se nepodaří najít odpovídající lokaci, až se jako ideální ukázal byt představitele hlavní role Oldřicha Kaisera. Ten nakonec souhlasil a zapůjčil svůj byt filmařům na dobu natáčení. "Byla to poměrně neobvyklá situace, trochu záměrně jsme ji tedy zdůraznili v naší tiskové zprávě. To ale byla chyba", říká producent filmu Vratislav Šlajer. Krátce poté, co se v tisku objevila informace o natáčení, začali se kolem motat zvědavci. Totální katastrofa ovšem nastala, když byla v denním tisku uveřejněna přesná adresa natáčení a bytu O. Kaisera. Natáčení pak muselo být dokonce na čas přerušeno. "Je to opravdu peklo", řekla tehdy režisérka Maria Procházková, "denně se tady objeví cca 30 až 40 lidí, fotí si našeho hlavního herce i nás, nedá se vůbec pracovat." Oldřich Kaiser to tehdy komentoval: "Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí. Byt prodám." Natáčení bylo nakonec úspěšně dokončeno a O. Kaiser byt poté skutečně opustil. Dokončovací práce filmu proběhly už naštěstí bez problémů. Film se natáčel na širokoúhlý formát, používaly se tři různé kamery. Ve filmu bude celá řada obrazových triků - od klasických kamerových až po ty digitální. Některých si ale divák ani nevšimne, protože jsou přímo podřízeny ději. Část filmu bude upravena digitálně v počítači a posléze opět "vypálena" do negativu 35mm. "Žralok ale není film plný velkolepých efektů a vybuchujících aut, je to jednoduchý příběh. Ale určitě je to film do kina, velmi vizuální - zkrátka bude na co koukat." říká producent "Největším "efektem" filmu je ale jednoznačně Oldřich Kaiser", směje se.
Žralok v hlavě by měl být pozitivní, zábavný a dojemný film. "Na testovacích projekcích postava, kterou hraje pan Kaiser, diváky dojala a rozesmála. Mám radost, tohle je přesně, co jsme chtěli - působivý emotivní film, který diváky potěší." říká režisérka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Švankmajerovsky laděný experimentální film coby celovečerní debut mladé animátorky Marie Procházkové. Absence epické složky (film je vlastně jen volné pásmo výjevů spojených postavou hlavního hrdiny) a patrné surreálné ukotvení dělá tenhle snímek hůře stravitelným pro mainstreamového diváka, ale nic nemění na zjevném talentu a osobitém tvůrčím pohledu mladé režisérky. Velmi originální je citlivá práce s ruchy - veškeré postsynchrony jsou gradované a často přebírají dominantní vjemovou úlohu (občas jde až o jakousi industriální hudbu - stavba lešení například, oživlé animace a kresby...). Příznačná je také práce s velikostí záběrů - převládají detaily, často řetězené ve sledu záběrů (ústa, oči...), mající silnou expresivní funkci. Nesporná je i důležitá úloha animací. Celý film ale stojí na hereckém výkonu Oldřicha Kaisera, který potvrzuje, že dozrál do velikosti výjimečného herce, jeho herecký projev je vyzrálý a charismatický. Kaiserova bezejmenná postava má lehce identifikovatelné pábitelské rysy, čímž je v korelaci s postavami Hrabalovými, zvláště pak s jeho strýcem Pepinem. Za touhle typologií je ale ukryt nelehký osud - diagnóza psychicky nemocného člověka, v tomto případě schizofrenika. Marii Procházkové se jejím citlivým a poetickým přístupem podařilo metaforu této pro obyčejného zdravého člověka nepochopitelné nemoci postihnout přijatelně a uchopitelně, což je mimo nesporných uměleckých kvalit a Oldřicha Kaisera asi největší devizou tohoto neotřelého snímku... ()
Oldřich Kaiser předvádí ve své one man show precizní a soustředěný herecký výkon. Maria Procházková je nejspíš lepší animátorka než režisérka hraného filmu, ale největší mínus tohohle filmu pramení z natahování směrem k běžné stopáži celovečerního díla, které se zde ukázalo naprosto kontraproduktivním. ()
Minimalistická "sonda do hlavy" by byla nejspíš skvělá jako středometrážní film, jenže to by se pak nedostala do kin. Takhle vyžaduje od diváků možná trochu víc soustředění a trpělivosti, než většina z nich snese. Ale nakonec to není žádný film pro většinu. Je to příjemně "jiný", nepolopatický film bez násilných dějových zvratů, s uvěřitelným Oldřichem Kaiserem a mimochodem také s výbornou hudbou a zvukem, kvůli čemuž je tenhle film nutné vidět v kině ! ()
Jeden z mála snímků, na který mi skutečně sedí celá škála hodnocení. Žralok v hlavě rozhodně nepatří do škatulky tradiční film, na druhou stranu jej stále beru "jen" jako studentský snímek, neboť právě takové znaky on vykazuje. Každopádně svůj účel tenhle debut splnil, o Mariu Procházkovou se budu zajímat dál, její cit pro látku je ze Žraloka velmi dobře cítit. Bravo... ()
Experimentální film je bez nějakého většího příběhu, děj se soustředí jen kolem postaršího pána, který žije sám a opájí se sladkým nicneděláním, až mu z toho začne hrabat. Nutno uznat, že O. Kaiser tuhle roli zahrál výborně. Takže 3* za něj, příjemnou audiovizuální stránku a zájímavý námět(za který bych dal víc, kdyby byl lépe proveden). ()
Galerie (8)
Zajímavosti (4)
- Producent Vratislav Šlajer řekl o obsazení Oldřicha Kaisera do hlavní role: "Bylo to klíčové pro umělecký i divácký úspěch filmu. Nebylo pochyb o tom, že Maria dokáže obrazy, které napsala do scénáře, působivě převést na plátno, ale zásadní bylo dát hlavní postavě tvář. Potřebovali jsme herce, kterému diváci uvěří a kterého budou mít rádi od první chvíle. Scénář nevznikal s představou Oldřicha Kaisera, ale velmi brzy bylo jasné, že to nemůže být nikdo jiný. Herců jako on je na světě málo - je to hvězda evropského formátu. Pouště jsem film ve Francii zahraničním agentům a Kaiser všechny okouzlil. Ženám se podlamovala kolena, jen když viděly jeho fotky, muži se přidali po projekci. Byl to úspěch, film fungoval na cizince stejně dobře jako na české publikum." (NIRO)
- Na počesť postavy, ktorú vo filme hral Oldřich Kaiser, sa na dome, kde sa natáčalo, odhalila busta s cigarou. (Raccoon.city)
- Režisérka Maria Procházková později vzpomínala na svou nervozitu na začátku natáčení: "Nejhorší byl první den. Přijdete mezi třicet dospělých lidí, polovina z nich je starši než vy, devadesát procent z nich jsou chlapi a teď vás mají brát vážně. Říkala jsem si: 'Co si to vůbec dovoluju? Dělám něco, co má rozpočet v milionech, a přitom sama nevím, jak takový milion vypadá. Jsou tu lidé, kteří berou naprosto vážně něco, co jsem si vymyslela doma u stolu...' Nejvíc jsem se samozřejmě bála, že Oldřich Kaiser udělá dva tři fórky, kterýma mě zadupe do země, a já se složím, ale on to naštěstí vycítil, takže mě ze svých legrácek striktně vynechával. Navíc mi ohromně pomohl před prvním záběrem. Když jsem něco opakovala už potřetí, tak mě vzal kolem ramen a řekl mi: 'Maruško, vono to bude dobrý,' což bylo tak uklidňující! To byla možná vůbec nejdůležitější věta celého natáčení, byť byla jenom chlácholivá, protože měl pravdu - ono to bylo dobrý." (NIRO)
Reklama