Hodinář

Zvláštní příběh, jehož zápletka byla očekávatelná, ale útěkem ze špitálu se bortí logika příběhu i věrohodnost jednání, snad proto, že hodinář mnoho rozumu nepobral... Francouzské odbíjecí hodiny, které jsou středobodem příběhu, hrají melodii Santa Lucia, což je světově proslulá neapolská píseň, z roku 1776, která oslavuje malebný neapolský přistav. (12.02.2021)

Podobné pocity jsem měl při sledování jiného dramatu Zdeňka Kubečka a to, Jako kníže Rohan. Znovu mě uchvátil ten hluboký lidský příběh. V Rohanovi exceloval Vladimír Menšík, zde je to životní role Josefa Větrovce. Hodinář se odehrává během hospodářské krize v roce 1932 a že to byla doba nelehká, věrně zachycuje scénář Jiřího Bednáře a věrohodné dobové reálie snímá kamera Vladimíra Opletala. Nemám slov, znovu musím zmínit Rohana, kde je také přesvědčivě zachycena doba, ve které je snímek vyprávěn, tak jako v Hodináři meziválečné období působí dokonale. Herecké výkony opět klasa, Josef Větrovec jako bývalý hodinář Eda Sakař, nyní nezaměstnaný a živořící v bídě, přespávající po ubytovnách a simulující nemoc, aby mohl v nemocnici přečkat pár dnů, je naprosto úžasná postava, které nejde nelitovat. Mistrovský příklad starého a poctivého herectví!! Ostatní role jsou obsazeny taky velice pěkně, vetešník Klimt (Jiří Holý) nebo starožitník Hošek (Jiří Lír), to jsou charaktery, které jim věříte. Miluju tyhle zapomenuté televizní inscenace, které v sobě mají neskutečnou hloubku, pravdivost a uvěřitelnost. Klobouk dolů. Nelze zapomenout na hudbu Jiřího F. Svobody, která příběhem ladně prostupuje a dobarvuje ho svou jemností a barevností. Já ty křídlovky mám tak rád, v dnešní době už žádný skladatel tenhle typ trubek a hudebních nástrojů vůbec nepoužívá. A přitom jsou tak důležité k navození potřebné atmosféry. Hodinář je pro mě srdcovka taky hlavně panem Větrovcem, který mi vždycky připomínal mého dědy. (19.04.2020)

Tolik hvězdiček hlavně a pouze za vždy skvělého Josefa Větrovce, který se stal nepohodlný, ale úplně se zapomnělo na ty hlavní důvody proč u něj vše bylo tak, jak bylo !!! Jak je možné, když režii dalo tolik roboty s autentičností třicátých let, včetně velkého pouličního provozu jezdícího poctivě vlevo a kostýmů, že nikomu nevadilo použít v nemocnici umyvadlo a porcelánovou baterii z osmdesátých let !! (20.04.2020)

Poněkud hořký, ale dobře vykreslený příběh zasazený do období zřejmě hospodářské krize první republiky. Na výsledném dojmu se podepsaly nejen výborné herecké výkony představitelů hlavních i epizodních postav, ale i skvělá režie, dobové kostýmy i ostatní reálie, a v neposlední řadě i kvalitní hudba. Snad jen těch nablýskaných veteránů se prohánělo v jednom momentu na ulici skoro tolik, jako dnes na magistrále, ale to je jen drobnost. (26.02.2021)

Bohužel musím souhlasit s kolegy. Nejprve jednotlivé krámy obíhá Sakař, aby ho vzápětí napodobil doktor. Jenže já mám tuhle dobu rád. Ovšem závěrečným monologem se svou nastávající to Zdeněk Žák, respektive jeho postava, vystihl naprosto přesně. Doba první republiky nebyla ani náhodou tak bezstarostná, jak nám ji líčily prvorepublikové filmy. Stát se potýkal s velkou chudobou a nezaměstnaností a ani poctivým řemeslem si člověk pořádně nevydělal. Doktořinou vlastně také ne, jak jsme mohli vidět. Josef Větrovec byl skvělý. Bohužel tenhle televizní film mi ze všeho nejvíce připomínal konec Josefa Větrovce. I když zemřel o více jak deset let poté, po rozdělení republiky už o práci v podstatě nezavadil. Nemohli mu zapomenout jeho komunistické přesvědčení. Jeho konec byl stejně hořký jako tato inscenace. (19.04.2020)