Sluneční stát

Na poměry české novodobé kinematografie překvapivě dobrý film. Film, ze kterého dýchá realita a je až nepříjemně autentický a pravdivý, ne-li přímo depresivní. Ještě že to celou dobu nehraje na smutnou notu a občas se objeví i nějaký ten humor a skvělý hudební doprovod. Ve výsledku potom svěží film s neblahým podtextem. Ach ta česká tragikomika... (19.02.2009)

Kdybych totéž v bledě modrém neviděl dříve v perfektním britském "Brassed Off" s Ewanem McGregorem, uvažoval bych nejspíš i o čtvrté hvězdičce. Jednoznačně spíše vtipné než vážné, což je dobře, protože sociální sondu na tohle téma bych zrovna vidět nemusel. Najdeme tu několik bezva hlášek ("No tak to asi není on..."), ale u části z nich se mi zdálo, že už někde byly. Celkově je film sice poněkud nevyvážený, ale jedním si u mě velice šplhnul tím, že je popřením Troškova dělení filmů na "pro diváky" a "pro kritiky" u tohoto se pobaví všichni bez rozdílu. Velice slušné tři. (29.06.2005)

Přijemny filmeček z Ostravska, kde se nehraje na nějake velke techtle mechtle, ale na normalni životy normalnich občanu z tej nižši třidy. Tož takovy Igor Bareš je Ostravak jak poleno, ten nemusi nic hrat, ten stači jen na place stat. Sem tam někomu po hubě dat. I když de jen o barvoslepeho cigana. Ten Navratil taky neni špatny, tož nebyl vidět tak často jako Bareš ale co, hlavně že nic nekazil. A vubec, nikdo nic nekazil. Cele je to take přijemne, po skončeni zustal blaženy škleb na tvaři. Tož ale cosik mi tam k tej pate hvězdě chybělo. Možna to bylo moc kratke, možna se tam zbytečně cpala komedie, jako drama by byl film lepši. Co už, čtyry hvězdy taky neni malo, ne? Pyčo (28.08.2008)

Velmi dobrý česko-slovenský film, ve kterém excelují jak známé (nesmlouvavý Igor Bareš, usměvavý Oldřich Navrátil nebo Petra Špalková), tak i méně známé (především ústřední slovenské duo Ivan Martinka a Ľubo Kostelný) tváře. Martin Šulík natočil citlivý film z prostředí Ostravska, jehož výborný námět umocňují již zmínění herci. A co je důležité..celý snímek, ač vážný, nepostrádá tragikomiku. "Víte, co mi řekl před celou třídou? Že sem kokot. A jak já sem před nima vypadal? Jako kokot." (15.01.2007)

Všichni tady chválí, že jde o výborný český nebo slovenský film, ale já jako Ostravák po shlédnutí vím, že jde o film bytostně ostravský. Natočený snad celý v Ostravě. Ty krásné kdysi smradlavé dnes odstavené vítkovické vysoké pece už roky kandidující na peníze z fondů Unesco. Těžce zaplacený náklaďák jedoucí přes ocelový Sýkorův most, který stále hlídá socha padlého Miloše Sýkory, aby ani Němci ani filmaři ho nemohli do vzduchu vyhodit. Záběry na železobetonový skelet plánované budovy KV KSČ mezi kulturákem a krajským úřadem, na jehož výstavbu či destrukci se ani po dvacet let naší vzkvétající ekonomiky nenašly peníze. Manažeři, co smutně krčí rameny při zavírání fabrik (takových tu bylo), dělníci, kteří jim ze vzteku chtějí rozbít huby, ale stejně si nepomůžou. Roby, které se snaží osamostatnit a vydělávat, jak umí, a chlapi, kterým se to vůbec nelíbí. Staré cihlové byty, kde trochu toho rodinného tepla dodá už jen letitá karma, nebo čerstvá vodka. A v závěru čtyři kamarádi skákající (v pauze mezi čucháním k maceškám) na trampolínách v parku vedle plynojemu Vítkovic jako opice v kleci v ostravské zoo, stejně jako omezeně můžeme vyskakovat my všichni, co denně chodíme do roboty. Ostrava dávno není utopickým sociálním Slunečním státem, jak to možná za komunistů mělo vypadat a jak naznačují i záběry z budovatelské Ostravy - Poruby postavené ve stylu tzv. socialistického realismu. Proto zní celý jen způli ironický titul filmu: Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy. Trailer: http://www.sms.cz/film/slunecni_stat/ukazka (23.02.2009)