Sluneční stát

Síce rovnako o ničom ako väčšina súčasnej československej tvorby, no aspoň prekvapivo príjemné, svieže, s kúskom vážnej drámy, skvelého humoru i dynamickej akcie. Veľmi dobrý scenár, réžia, obsadenie i samotní herci (s výnimkou Ivana Martinku, ktorý je zmätenejší než jeho komplikovaná postava). (21.04.2005)

Sluneční stát je na první pohled výborně natočený film, příjemně překvapující bezchybným herectvím, vynalézavou kamerou, výborně zvoleným hudebním doprovodem, skvělou režií a střihem. O něco slabší je samotný scénář, ovšem mnohé v tomto směru zachraňuje lehkost, která ději odnímá závažnost a legitimuje všechny vtípky, které bychom v jiném filmu patrně už považovali za poněkud ohrané. Šulíkovi se kupodivu podařilo vrátit na scénu útvar "hořké komedie", zdánlivě už dokonale zprofanovaný režiséry typu Hřebejk a Vejdělek, přičemž "obvyklý" pocit trapnosti, přehrávání a pitvoření nahrazuje silný pocit syrového, autentického a naléhavého sdělení. V podstatě takový malý československý filmový zázrak... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: kinej, Blofeld, Radek99 (08.01.2012)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Přijemny filmeček z Ostravska, kde se nehraje na nějake velke techtle mechtle, ale na normalni životy normalnich občanu z tej nižši třidy. Tož takovy Igor Bareš je Ostravak jak poleno, ten nemusi nic hrat, ten stači jen na place stat. Sem tam někomu po hubě dat. I když de jen o barvoslepeho cigana. Ten Navratil taky neni špatny, tož nebyl vidět tak často jako Bareš ale co, hlavně že nic nekazil. A vubec, nikdo nic nekazil. Cele je to take přijemne, po skončeni zustal blaženy škleb na tvaři. Tož ale cosik mi tam k tej pate hvězdě chybělo. Možna to bylo moc kratke, možna se tam zbytečně cpala komedie, jako drama by byl film lepši. Co už, čtyry hvězdy taky neni malo, ne? Pyčo (28.08.2008)

Velice dlouho se o žádném českém (nevím, jak je to se slovenským filmem) filmu nedalo říci : "Páni, tenhle film, to je fakt něco !" A o to víc jsem ráda, že to lze prohlásit o novém česko-slovenském filmu Martina Šulíka. Protože ten je tak trefný, až to bere dech. Skvěle se v něm mísí tragika i komičnost jednotlivých postav, které jsou jedna jako druhá bezchybně zahrány. Hudbě rovněž není co vytknout. Jen jednoho je škoda, když jsem vycházela z kina, byla jsem jediný člověk pod 25. Takový film by přitom mohl oslovit i publikum s rodným listem mladšího data. (07.05.2005)