Sluneční stát

Český filmy poslední doby mi připadaj dost tragický a po roce 2000 je to s nima čím dál víc horší. Vyjímkou není ani tento, který bych označil za nepovedený televizní brak a hle ono se to uvadělo v kinech. Ne že by ti herci hráli vyloženě špatně, ale je to takový nicovatý bez šmrnce, bez pořádnýho nápadu a navíc způsob zachycení atmosféry vypadající dost ponuře, se taky moc nevyvedl, ikdyž nevim jestli to nebyl záměr. (27.02.2009)

Jo, jo veruze som nasiel suzvuk s vystudovanymi filmovymi teoretikmi - elitarmi. Najprv som si urobil na lofasovi pred projekciou 3 uzly abych nechodil chcat a aby som konecne pochopil, preco to kurva tie vystudovane filmove teoretiky tak brutalne nadhodnocuju. A jo, no jasne, v 22. minute som vo filme objavil integralnu absenciu profundalnych filozofickych paradigmat a v 55. minute sa mi vo filme zjavila aj frustna interpretacia behavioralnych predispozicii singularnych charakterov. A vo filme som objavil aj take zakodovane odkazy a skryte inotaje, o ktorych nemaju najmensieho tusenia nielen reziser, ale ani herci 10 % (29.01.2013)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Billy Elliot, Do naha! – na tyto dva filmy jsem si během sledování Šulíkovy „reflexe současnosti“ několikrát vzpomněl. V obou případech se jedná o velice vydařené snímky, důstojně reprezentující zemi svého vzniku. Podobným reprezentantem je vlastně i Sluneční stát, akorát se obávám, že většina cizinců nepochopí valnou část vtipů pramenících z te naši ostravacke mluvy, popřípadě z kritiky zdejších poměrů („tak já tu kvůli tobě mlátím nějakého barvoslepého cigána?“). Na druhou stranu zde není patrná „hřebejkovská“ snaha o „velký evropský film“, který touží oslovit úplně každého. Celých sto minut jsem si nádherně užíval. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, castor, Pacco (19.06.2006)

Ostrava je kraj razovity. Tak tohle byla základní asi premisa Martina Sulíka a jejich projektu Sluneční stát. Jakožto ostravák jsem se docela bál co z tohodle zase vyleze. A už první minuty mě začínali mírně řečeno nasírat - hlavní hrdinové jsou vykresleni jako socky roky a jediné co dovedou je chlastat, na všechno nadávat a fandít Baníku. Po nějaké době jsem se však uklidnil a začal se uklidňovat, že i jiné filmy mají podobné hrdiny a s Ostravou nemají nic společného (Štěstí, Kráska v nesnázích, Divoké včely...). Jediný hmatatelný odkaz na Ostravu je tak nakonec snad ve 3 replikách a místních "kratkych zobacichy". S tím se většina herců vyrovnává (ta Ostravská), naopak mimo Ostravské menšině to už tak moc nejde a efekt je spíše směšný. Ale to jsou takové detaily, které však místní rozebírají a vždy budou. Každopádně, pojďme od technické stránky, která je jinak velmi povedená k filmu samotnému. Ten první polovinu nemá nějaký určitý děj - seznamuje nás pouze s hrdiny a buduje prostor k naraci. Milan (Igor Bareš) je pravý silný ostravský typ, jež má problémy ze synem, Karel (Oldřich Navrátil), finančně nezvládá uspokojit svou velkou rodinu a slováci Lubo Kostelný (Vinco) a Ivan Marinka (Tomáš) zase řeši ženské. Tento představovací prolog docela komplikovaných postav není vůbec na škodu a hodně pak zbytku filmu pomáhá, protože se už nemusí zastavovat či dělat dějové odbočky. Herecky zmíněná čtyřka předvádí nadstandartní výkon, znímil bych pak ještě (opět - viz Karamazovi :) Lucku Žáčkovou pro kterou mám prostě slabost a to už z divalních prken. Režijně taky nemám moc co vytíkat, snad jen občas zbytečné scény a prostřihy, ale to jsou v celém výsledku maličkosti. 4 hvězdy - 75% - Povedený češký nadprůmér. (04.12.2006)