Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

I když se tvůrci snažili šlapat původní "nové vlně" na paty, moc se jim to nepovedlo - oceňuji sice zajímavě a syrově podané nádražní prostředí, ale příběh je natolik roztříštěný že neumožňuje ani pořádně sledovat avizovanou hlavní dějovou linii posunovače Františka a jeho znovuobjevení. Škoda, čekal jsem víc... (02.02.2009)

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)

„Todle vokno přednosto votevřeš leda šutrem…“ jo na železnici dějou se věci. Můj automatický reflex, pokaždé když sednu do nějaké lokálky, tak se mi ta scénka vybaví:-)). A pak taky vlastní prožitek, když si strojvůdce jednovagonového vláčku za jízdy (tedy spíše taková vyhlídkovo-procházková jízda) odskočí na toaletu (všichni přeci víme, že ve stanici se nesmí) a dítko se vás zeptá: „A mami, kdo teď řídí vlak? Asi autopilot. Mami, vlaky mají taky autopiloty? Jo, tak tento asi má….“ Film, natočený podle úspěšné divadelní předlohy, popisuje letní pracovní den na středně velkém nádraží, kde se nad kávou řeší, kdo s kým spí. Je to takový pohodový čistič mozku. I těch je někdy třeba a proto 4*. (18.02.2013)

Tenhle film musím pochválit. Tedy z pohledu televizního diváka, do kina bych na to přece jen asi nevyrazil. Největším kladem filmu je, že přesně zná své možnosti a netrpí přehnanými ambicemi. Herci - neherci jsou většinou zcela přirození, i když samozřejmě o nějakých velkých hereckých výkonech se mluvit nedá, scénárista jim však napsal dialogy přímo do huby. Je to autentický, poetický film, i když vcelku o ničem. Mě to stačí. (03.11.2008)

Pro člověka, který se nikdy nepohyboval v prostředí „modré armády“ zůstane minimálně polovina ba až dvě třetiny děje uzamčena za dveřmi nepochopení. Pro minoritu, která měla s „ajznbonou“ kdy co do činění, ale nemá cítění pro ochotnické divadlo, zůstane za dveřmi rovněž. Zbyla tady tudíž otázka, komu byl film určen. Možná snílkům, možná hledačům netradičních cest...,ale zřejmě jen popelem zapadne, tento pokus ukázat života kolejí bídu a lesk. (Zůstal jen stesk po vlacích, ostře sledovaných...) (19.01.2009)