Rail Yard Blues
Režie:
Pavel GöblKamera:
Jan HoráčekHudba:
Antonín VeselkaHrají:
Jiří Vymětal, Patrik David, Jaroslav Dušek, Iveta Dušková, Igor Chmela, Petra Beoková, Roman Slovák, Milada Jašová, Jozef Polievka, Jan Turner, Vlasta Dušek (více)Obsahy(1)
"Film 'Ještě žiju.' je současná, přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o středně velkém českém nádraží v létě," říká producent filmu Jiří Konečný. Postavami filmu jsou nádražáci, kteří řeší, nebo se spíš snaží, ve velmi humorné nadsázce, řešit své malé "vzájemnosti" na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni. "Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy," říká režisér Pavel Göbl. Před kamerou se vedle známého Jaroslava Duška objeví herci Igor Chmela, Roman Slovák, Slovenka Petra Beoková a Polák Riszard Doliński a skvělí neherci Jiří Vymětal a Slovák Jozef Polievka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (132)
Pokus o zobrazení monotónního života na českém maloměstě a zobrazení jeho typických obyvatel... podobný pokus jako mistři, ale snad o 3 třídy horší...děsná nuda a herecké výkony místy jak z home videa... ()
Dosud dýchám, dosud mluvím, dosud žiju. - Skeče na drátku, příběh na kolejích. Cílová stanice - Žatec. Humor namočený v chmelovém odéru města - uskákaný, děravý a mnohdy jalový. ()
Film je sice celkem o ničem, ale něco do sebe. ()
Bože!!!...Dávám 0% ()
Je to typická ,,Duškovina", která mě dost bavila. ()
Místy to bylo docela i zábavné, ale většina filmu včetně dost nepovedeného konce vyšuměla bohužel do ztracena. ()
Poněkud nepečlivá adaptace živelné divadelní hry, přesto v ní lze po prvotním zmatku, kdo je kdo, nalézt leccos půvabného a zajímavého. ()
Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. ()
Dalsi dokaz, ze sledovat novodobu CZ a Sk "filmovu tvorbu" sa oplati coraz menej a menej /obcas sa spravi vynimka : Vratne Lahve, ve Stinu ..../, ale skor sa oplati zamerat sa na kvalitu prichadzajucu z europskej kinematografie /pre mna Aki Kaurismaki, Aku Louhimies ...../. Priserny zvast za 5 % ()
Těšil jsem se na film s Jaroslavem Duškem, jehož jako herce mám opravdu rád. Ale tento film o "skutečných" lidech je neskutečná nuda a oničemovina. Jediné, co podal tento film opravdu realisticky, je pracovní nasazení "modré armády", neboli to, že na dráze se dělá h***o a ještě odboráři stávkují za nadstandardní platy. ()
Příjemná smutná komedie, či jak jinak to nazvat. Celé je to o životě na nádraží v Žatci. Všichni vlastně nedělají nic jiného než chlastají v nádražní restauraci a žijou tam jak jedna velká rodina. Snímek nemá podstatný děj o ten ani nejde, ale takovou pohodovou atmosféru , která je spíš úsměvná. Pohodový film. ()
Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí je příjemnou snahou o hrabalovskou poetiku všednosti. Divadelní předloha i následný filmový přepis mají o pábitelství vlastní podvědomou představu a s tímto vědomím vyzdvihují omšelé bizarnosti a hledá se elastická tvárnost obrazů i slov. Zkušenost je nahrazena snaživostí, z toho důvodu je nenucená přirozenost kolísavá a před poetickou vznešeností se v moderní době uchyluje k absurditě. Několik hereckých výkonů tahá kočku za ocas a hlemýžď se marně rozhlíží po ztracené ulitě. Nepodařilo se zachytit kouzlo času, jen jeho okouzlení podstatou. Film Pavla Göbla potěší svým hledáním genia loci životního nazírání a přinejmenším trochu zklame svou roztřesenou rukou nenalezeného cíle poetického pnutí. Neuchvátí, ale také neznechutí, potěší, ale neuspokojí. Nejpřirozenější postavou je přednosta železniční stanice Antonín Jánský (příjemný Jaroslav Dušek), starostlivý a laskavý otec oblasti Žatec-západ. Největším příklonem soudobé fascinace erotického uvědomění skrze blánu zdání morální liberalizace je mladý výpravčí Aleš Podzimek (sympatický Igor Chmela), lehkomyslně neopatrný sukničkář. Škobrtající krasosmutnění se potácivě motá především okolo výpravčího Petra Dvořáka (snaživý Jiří Vymětal), člověka spokojeného na svém místě v danou dobu. Nejupřímnější postavou je nově nastoupivší signalistka Esmeralda Tóthová (Petra Beoková s hlasem Hany Vagnerové), bezelstně naivní v představách o životě na počátku vlastní pouti. Výraznou ženskou postavou je také uklízečka Gábina Kleinová (zajímavá Milada Jašová) v rozpolcenosti škádlivého osudu a vše směřuje ke spásnému a uvolňujícímu očištění vlastního tápání. Okouzlení poetikou absurdity všedního dne, to je, se střídavým úspěchem, zesnulý vedoucí posunu Franta Bláha (Roman Slovák, také role dvojčete Bédy), prostoduchý posunovač Gejza Šulc (Patrik David) a transcendentálně melancholický výpravčí Karel Altrichter (Jan Turner). Z dalších rolí: nespokojená Karlova manželka a tápající pokladní Drahuše Altrichterová (Lucie Nádeníková), odměřený Esmeraldin otčím a přepjatě zásadový kontrolor dopravy Evžen Deka (Ryszard Doliński s hlasem Zdeňka Palusgy), toporný nový vedoucí posunu Ludvík Pláteník (Jozef Polievka), či nádražní hospodský Rudolf Kaštan (Vlasta Dušek). Za snahu o hrabalovskou poetiku všednosti si filmové dílko zaslouží pochvalu, byť samotné provedení je ve svém převodu poezie nešikovné, neznalé a nepřirozené. ()
I kdyz to je cele takove amaterske, ja se na tento film vzdy rad podivam. Bavi me a to nejsem zeleznicar...:-). ()
Jak se to nejhorší z české divadelní scény mohlo tak rychle dostat na filmové plátno. ()
Českej film už potřeboval nějakou vzpruhu ve formě obyčejného neherectví a já ji nacházím zrovna v tomto filmu. Obyčejní lidé žijou snad jenom tím malým českým nádražím a všechno se točí jenom kolem něho. Nejhezčí a zároveň nejrealističtější jsou však neherecké výkony, kdy si připadáte, jako že ti lidé jsou skuteční a nemusí nic hrát, což je také dáno neokoukanými herci a herečkami. Pro sprosté slovo nechodí daleko, chlastají jak dobytci a to je přece to, jak to doopravdy je. Děj je místy zábavný, hlavně nějaký hlášky typu "Já sám bych měl blejt do vejšky a chytat to vlastním ksichtem, že jsem ty hajzly kdysi volil.", chch. Ke konci se to sice zvrhne v několik životních tragédií, ale stejně je to pořád tak divně zajímavý. ()
Naprosto obyčejný příběh chlapů pracujících na železniční stanici Žatec-západ. Rychlíky a expresy se stanici vyhýbají obloukem a život je tu taky na vedlejší koleji. A tak se většina dramat odehrává buď přímo v práci anebo v hospodě, která je kde jinde- než na nádraží. Na dovolenou se jezdí vlakem s podnikem a v podstatě všechno souvisí se železnicí. Mně se prostě tenhle prázdný, nezajímavý film o nezajímavých lidech na stanici líbí. Co se dá dělat...70% ()
Ještě se tak zbavit paradigmatu fyziky 19. století a máte to...:-) krásná hudba jako vystřižená z barokního filmu... ()
Tento film je odpad. Nemá děj a je téměř nekoukatelný. Duška je pro tento snímek škoda. Ani nevím, co nám tvůrci tímto dílem chtěli říct. ()
Protože nádražácké prostředí velmi dobře znám, musím konstatovat, že je tento film velmi autentický..... ()
Tak ten kdo tomuhle nedá odpad tak musí být ze Žatce. Je to brak. Má to svůj styl podobný zahradní slavnosti nebo čemusi, ale je to jenom chabí pokus a je to boj o vydržení do konce. Nuda nad nudu... Zasmál sem se tak pětkrát a to ze zoufalství... ()