Režie:
Kryštof HanzlíkKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Marek ŠtifterHrají:
Nikola Votočková, Marek Taclík, Hana Igonda Ševčíková, Martin Sitta, Ester Geislerová, Jiří Menzel, Jakub Saic, Jakub Špalek, Marek Ronec, Martin Sobotka (více)Obsahy(1)
Kníže Jan, nový pán kraje (M. Taclík), potká při projížďce v lese zimní vílu, jak se domnívá. Je to Kateřina (N. Votočková), dívka z nedalekého hostince, a on se do ní rázem zamiluje. Chce si ji odvést na svůj hrad a oženit se s ní. Lásce ale hodlá všemi prostředky zabránit dívčina zlá macecha (H. Ševčíková). Když se dozví, že Jan nastoupil službu u krále, zfalšuje dopis knížete a jeho jménem přikáže, aby dívku shodili z hradní věže. Bystrá Eliška (E. Geislerová), mladičká sestra knížete Jana, dopisu nevěří a neštěstí zabrání. Kolik nástrah musí Kateřina vytrpět, než se opět se svým milým setká? (Česká televize)
(více)Recenze (53)
Režie záběrů a práce s herci prozrazují zásadní nezkušenost a tu by spolu s nudnou i když snaživou kamerou nedokázalo vyretušovat nic. A herecká přípravka to také nedokázala (jako bych viděl svoje herecké výkony). Trvalkou tak asi zůstane jen ♫ ústřední písnička s příjemnými hlasy (ta si ovšem zaslouží lepší nahrávku). Za schematičnost max. 1-2* ()
Pohádka, jíž chybí kouzla a čáry, těžko uspěje jako pohádka. Jednoduchý příběh lásky vychází z předlohy Boženy Němcové, ale přes snahu zasadit děj do hospody, na hrad, do přírody, výsledek působí těžkopádně. Chybí lehkost, a to i v hereckém podání. Herci (Votočková, Taclík, Ševčíková, Geislerová i třeba Menzel) jsou vhodně vybráni, ale působí téměř staticky, jako by nevěděli, co hrát. Občas zaujmou lyričtější pasáže v baladicky laděné romanci. Ale stojí za to vydržet do závěrečných titulků, protože znovu zazní píseň, k níž napsal sám Kryštof Hanzlík slova. Zpěvem potěší Zbyněk Fric a Soňa a Lenka Tomečkovy. ()
Dojem velkorozpočtovosti snažící se budit jednohubka s netypicky aristokraticky "cool" prvním milovníkem Markem Taclíkem - však to taky byla jedna z jeho prvních televizních/filmových rolí (a BTW to lomítko je pro povahu celé Zimní Víly příznačné). Krásné kostýmy, slušné, byť u někoho lehce rutinní, herecké výkony, slušný, ale ne zrovna překvapující příběh, a neočekávaně příjemná a s atmosférou filmu ladící hudba, a pozor, i píseň. Ta ale - řekl bych stejně jako samotná Zimní Víla - sdílí osud někdejšího podobně nerozhodného počinu Jak Si Zasloužit Princeznu. Je to škoda, ale s ohledem na ambice produkce si nezaslouží víc než 60%. ()
Příjemný, romantický příběh. Pravda zpracování občas bylo, jak pěst na oko (gumová pochva na meč.. WTF?!), ale jinak příjemné pokoukání (52 minut zcela dostačujících). A Menzel taky pobavil. První role, kde ho nevidím jako doktora. Marek Taclík je sympaťák a na Votočkouvou se pěkně dívalo. Takže proč ne? Pohádky jsou pro život třeba. ()
Jak může mít tato pohádka pouhých 49%? Krásné poetické momenty, dobře vybraní herci, jimž by se dal občas pouze lehce vytknout hlasový projev a slušná výprava, která dokáže vytvořit i s málem uvěřitelnou atmosféru. Vše doplněno krásně stylizovanou hudbou, která dotváří komorní kouzelnou atmosféru celé pohádky. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek. *** Ve zkratce: A komu vděčím za takové krásné probuzení? Chichi. Jsi lesní víla? Ne. ()
Reklama