Šifra mistra Leonarda

Ploché, fádne, vizuálne neatraktívne. A pre mňa, čoby ateistu, ktorý uznáva maximálne tak svoju vlastnú vieru, i dejovo nepútavé. Herci s výnimkou Iana McKellena nevýrazní, nadštandardná zostáva iba temná hudba Hansa Zimmera. Predlohu som nečítal a teraz už vôbec nebudem. Typická hollywoodská pásovka, marketingovo brilantne predaná voda. (11.06.2006)

Tak dlouho jsem se už dlouho ze srdce nezasmál. Myslím, že časem řada scén zkultovní a je jen otázkou času, kdy bude zparodována celá Šifra. Kupříkladu už ta první scéna. Děda běží po Louvru a místo aby chytl nejlehčí obrázek, on si vybere několika metrové plátno a těžce ho sundává ze stěny... Další "Job 38:11" třísk babu po kebuli :-) Sivý filmeček. Hlavně ten trojnásobný závěr... Záporáci chyceni. Už se těším dom... Ale kdepak, ještě musíme odhalit božského potomka - tipněte si kdo to byl. Nemusíte ani číst knihu, uhodnete to co se postava objeví poprvé na plátně.. Slušné dobře končíme. Ale kdepak, ještě budeme několik minut hledat ... Já už jsem vlastně vypustil co. A v domnění, že bude následovat odhalení ještě několka point to Ron utne. Zrada! Pošlu na ně albínského mnicha aby je zbičoval do krve :-) Film tak hloupý až mě rozesmál a za to a za Iana ty dvě hvězdičky v klidu dám. S náboženství a kontroverzí a tím vším kolem to nemá nc společného. Knihu jsem nečetl takže kvalitu převedení taktéž nehodnotím. Je to škoda. Ode mně jakožto milovníka konspirací a záhad by jste čakali víc, leč filmaři na to neměli. (24.05.2006)

Knížka je slabota, brnkající na strunu dávno diskutovaných otázek, která byla po měsíce ležákem. Tím nemyslím to, že by s ní bylo možné zapít mastný oběd, ale fakt, že dlouhé měsíce ležela na pultech knihkupectví takřka bez povšimnutí, než jisté církevní kruhy spustily povyk. Dodnes přemýšlím, zda nebyly s Danem Brownem nějak smluvené a nešábli se o výdělek z prodeje. Jinak si nedokážu vysvětlit masovou hysterii rozpoutanou kolem knihy, která nejen nepřináší nic nového, ale navíc je nudná a překombinovaná. Pokud si chcete přečíst něco o konspiračních teoriích (kterým se zde ovšem dává dosti na frak), přečtěte si Foucaltovo kyvadlo od Eca, pokud byste rádi něco kontroverzního o Ježíšově osobě, sáhněte po Kazantzakisově (a Kristově) Posledním pokušení. Tohle je ztráta času, která je ještě k tomu nezábavná plus obohacená o nevýrazného Toma Hankse a Audrey Tautou (po Philadelphii, Forrestu Gumpovi a Amelii je mi zatěžko uvěřit, že by tihle dva byli schopní svou práci tak odfláknout, ale stalo se). Já beru, že herectví je kromě umění taky práce a příležitost k výdělku, ale dávat tak okatě najevo, že si prostě odpracovávám honorář, snad nebylo nutné. Leccos zachraňují Reno, McKellen, Bettany a Molina, ale ani ti nezvládnou zázraky. Navíc Hanks přijal roli v další adaptaci Browna - Andělé a démoni. Nechť nad námi andělé bdí, kvůli podobným snímkům to budeme hodně potřebovat. (05.07.2007)

Bublina splaskla. Nebo ne? Já jsem to udělal chytře: začal jsem číst knihu těsně předtím, než jsem měl jít na film. Za čtyři dny jsem se dostal do poloviny (čte se to rychle) a právě proto mě první půle filmu nudila. S druhou půlkou už to bylo lepší, ale také žádná sláva, navíc scénář (debilní dějové zvraty, zbytečná doslovnost) sráží skoro úplně všechno, což nemohu říct o režii, která mi tak strašlivá nepřipadla. Nejpodstatnější je ovšem fakt, že ten snímek je neuvěřitelná blbost (třeba umělecká licence, obraz, se bere jako vodítko k historii, po čemž se ovšem nesmíme divit Brownovi), ale to tady bylo řečeno již mockrát, takže nebudu zbytečně rozebírat už proprané, snad jen, že i některé věci v knize lze (i bez znalostí symolololololologie) odhadnout a nejlepší, nejněžnější, velice smířlivý a vlastně jediný okamžik, který se mi na filmu líbil, byl ten, kdy Langdon poklekne. 50%. No a to už by snad, Ježíši (ale ten je v tom ještě víc nevinně spíš by se slušelo zvolat "Browne!"), mohlo stačit, ne? (12.06.2006)

Film zabývající se poutavými tématy natočený zkušeným režisérem, s výbornými průměrně hrajícími herci, slabším scénářem a úžasnou hudbou. Skutečně není třeba se bát a na Šifru můžete do kina směle vyrazit. Příběh rychle vtáhne a řítí se kupředu. Některé scény, v nichž se jen mluví, jsou dokonce dynamičtější než celá tvorba Michaela Baye. A onen vytýkaný polodokumentární vysvětlovací styl mi právě připadá zajímavý a celkem nápaditě vyřešený. Pokud máte rádi příběhy typu "hledáme poklad/pravdu a různé indicie nás vedou blíž a blíž" rozhodně se budete bavit. Knihu jsem nečetl a pochopil jsem vše! (25.05.2006)