Pleasantville: Městečko zázraků

Skvele sa na to pozerá, skvele sa to počúva, jednoducho vynikajúci zážitok! Film s dušou, tak by som asi nazval tento vynikajúci a hviezdne obsadený počin, ktorý sa naoko scenárom, námetom i spracovaním tvári celkom obyčajne, no chytí vás tak, že sa od neho nedokážete odtrhnúť až do záverečných titulkov. Možno trochu preháňam, no mňa film dokonale uspokojil. 90% (29.08.2012)

Tento snímok je o tom, že všetko je farebné. Nič nie je len čiernobiele. Nič nie je definitívne a všetko sa môže zmeniť. Všetko sa musí vyvíjať. Príbeh je vybudovaný na jednoduchej, mysterioznej myšlienke, že sa dvaja súrodenci, David a Jennifer, dostanú do čiernobielého, televízneho seriálu z päťdesiatych rokov. Ich vplyvom si seriálové postavy začnú uvedomovať svoju existenciu a svet zrazu začne byť plný farieb. V hlavných úlohách sa predviedli, budúci Spider-man, Tobey Maguire a sympatická blondínka Reese Witherspoon. "Mestečko Pleasantville" je príjemná retro fantasy komédia. **** (20.09.2011)

Wau. Že pálenie kníh? Že odsúdenie po odhryznutí si z jablka v rajskom prostredí? Že snaha zničiť všetko, čo je iné a čo rozvracia predstavu ideálneho sveta? Originálna myšlienka (u mňa takmer na úrovni Truman Show) a silné myšlienkové posolstvá, Preboha, veď tie šťastné úsmevy a Macyho "Honey! I´m home!" boli priam desivé. Scény "sfarbovatenia sa" Pleasantvillu boli pastvou pre oči a zaujal aj Daniels vo svojej nenápadne nápadnej úlohe. Výborné, 5 * (31.05.2011)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)

Pleasantville mi svojou hravosťou a sci-fi prvkom pripomenul trilógiu Návrat do budúcnosti, svojou atmosférou potom utopistické diela klasického Hollywoodu, ktorým vzdáva svojim spôsobom hold. Okrem viditeľných posolstiev typu Ľudia sa menia, spoločnosť sa tiež nenávratne mení a paralel s rasizmom a inakosťou sa film naváža aj do náboženských dogiem, čím ma obzvlášť potešil. Nereálne "prikázania" starostu, mesto, ako jediný bod vo vesmíre, kde okrem neho existuje už iba nebeská klenba. Diváci v našich končinách si nájdu vo filme aj paralely s našim predošlým režimom, je to taký bonus navyše, ktorý tvorcovia neplánovali. Pleasantville bol skvele načasovaný na koniec storočia, pretože zhŕňa spoločenské zmeny západnej spoločnosti jeho druhej polovice. Nato, aby ľudia skutočne ožili, potrebujú dušu a rovnako je to aj s dobrými filmami. (09.12.2012)