Grand Prix

John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné. (28.02.2018)

Mě tyhle filmy o Formuli 1 a podobných "závodnických" tématech nikdy nezajímaly, viděl jsem snad jen dva a jeden z nich je údajně ten nejlepší z nich (Rivalové), jenže ten mi přišel dost průměrný a bavila mě z něj jen posledních 20 minut. Taky to je tím, že od Rona Howarda jsem nic nadprůměrného neviděl (kromě Zámotku, ale tam mě bavil námět, jinak je to zase ve všem průměrné), každopádně tyhle filmy jdou mimo mě. A u Grand Prix jsem si to potvrdil znova, byť jen částečně, protože než jsem se do toho dostal, trvalo to cca hodinu. Pak už mě to ale začalo bavit, s každou další minutou víc a víc a poslední hodina pro mě byla dokonce i napínavá. Taky jsem pak víc ocenil propracovaný scénář (SPOILER jen jsem nepochopil, proč se to ke smrti těch dvou lidí, co omylem vběhli na trať, už nevrací KONEC SPOILERU), solidně napsané postavy a skvělou filmařskou stránku (až teda na zvuk v jedné scéně... chápu, že motory formulí všechno přeřvou a jsou hlasitější než dialogy, tam mi to smysl dává, ale proč je hudba stejně tak hlasitá v baru a dialogy skoro není slyšet, to mi hlava nebere - a těch scén, kde stejný záběr vidíme klidně i šestnáctkrát naráz, je tam taky zbytečně moc) a vzhledem k tomu mi ani ta tříhodinová stopáž nakonec nepřijde přehnaná. Je to dostatečně svižné, ne sice tolik jako samotná Grand Prix, ale ta by mi osobně přišla příliš rychlá, takže zde zvolené tempo je pro mě ideální. Možná by mě to při druhém zhlédnutí začalo bavit dřív, ale to teď neposoudím. Důležité ale je, že bych neměl problém to vidět znova a i to je důvod (vlastně jeden z důvodů) proč tomu tu čtvrtou hvězdu dám. Hlavní je ale ten, že si mě postavy dokázaly získat a v závěrečné jízdě jsem se nemohl dočkat toho, jak to s každým dopadne. A poslední záběr se mi líbí hodně. Jen jsem čekal, že ten závěr bude kritičtější, protože vzhledem k novinářům a diváckou posedlostí haváriemi to je, ale k samotné Grand Prix ne, i když se při ní umírá. On by tím pak sice Frankenheimer trochu zabil co celou dobu budoval (když se to soustředí hlavně na postavy a na Grand Prix tolik ne, což mi jenom vyhovovalo), ale ten určitý nezájem o lidský život v tom by si zasloužil větší zdůraznění. Každopádně ta práce s postavami je opravdu dobrá a Howard se na tohle měl podívat, než začal připravovat Rivaly, kde si s nějakou propracovaností nelámal hlavu. 4* (11.08.2023)

Frankenheimer málokedy sklamal, aj Grand Prix sa vyznačuje precíznym spracovaním príbehu z prostredia Formuly 1. Nie som fanúšikom formuly, ani áut celkovo, ale toto ma bavilo. Preteky sú natočené naozaj úžasne na svoju dobu. Keď si pomyslím, že nie dávno pred tým sa bežne pri automobilových scénach používala zadná projekcia... Tiež hlavní predstavitelia, či Garner alebo Montand sú výborní a ani som nevedel, ktorému v posledných pretekoch viac fandiť. Nevadila ani dĺžka, ktorá je pre Frankenheimera typická. (02.11.2023)

Ojedinělost projektu by si určitě další hvězdu zasloužila, ale ve výsledku je Grand Prix bohužel prakticky nemísitelná směs geniálně natočených závodů a plytkého romantična. Jakožto bývalý F1 fanoušek jsem byl scénami z okruhů nadšen i přesto, že jakýkoli soudobý F1 záznam nabízí totéž. Skutečně velice precizně sestříhaný a ozvučený materiál a stylové kolize dělají z úvodní Grand Prix Monako (i posléze Spa a Monza) skutečnou lahůdku. Frankenheimer kouzlí i s dělením obrazu na dva i tři paralelní děje, potažmo megalomanským rozdělením až na 32 snímků. Výplň je adekvátně romantická, ale na tři hodiny to dvakrát nestačí. 3,5*. (Z herců mě překvapil podmanivý Brian Bedford, jenž tu nemá ani svůj profil...) (27.06.2012)

Na svou dobu technicky neskutečnej racing film, který svůj vlastní závod (s produkcí se Stevem McQueenem a Johnem Sturgesem v čele, která si chtěla vzít na paškál stejné téma) vyhrál. A zatímco McQueen si o pár let později natočil jiné fenomenální auto dílo v podobě Le Mans (troufám si tvrdit, že i přes podobnost některých motivů jde o zajímavější a konzistentnější podívanou), Grand Prix tuhle výhru nikdo neupře. Tři hodiny jsou možná dlouhá doba, ale uteče to závodním tempem - především díky Montandovi a Mifunemu (zatímco Garner McQueenovo mojo nemá ani z dálky). Jediný, co mě neskutečně rozčilovalo, byla naprosto nevhodná hudba, která v těch nejdramatičtějších momentech zní, jako by podkreslovala scénku se selkou, co se po procházce rakouskými Alpami vydala podojit oblíbenou krávu. Jarre tentokrát totálně mimo atmosféru. (22.10.2022)