Povodeň

Paní Gabriela (Jiřina Jirásková), zaslechne v rádiu zprávy o povodních, které zasáhly pražskou čtvrť Karlín. Vzhledem k tomu, že po smrti manžela žije sama ve velkém bytě, rozhodne se pomoci. Přes rádio nabídne ubytování jakékoliv starší ženě, kterou postihly povodně. O pár dní později přijíždí svérázná Jiřina (Jiřina Bohdalová), a brzy se s obou žen stanou kamarádky. Ale jen do okamžiku, kdy paní Gabriela odhalí tajemství paní Jiřiny... Fakt nevím jak to Jirka Strach dělá, ale tohle byl opět zásah do černého. Zní to hrozně jednoduše - vzít vcelku jednoduchý námět (scénář Ivo Pelant) a pár hereckých jmen (kromě Jiřiny a Jiřiny, i Josef Somr či Jiří Dvořák), ale jen Jirka Strach z toho dokáže udělat film (byť v televizní produkci), který prostě stojí za podívání. Spousta skvělých hlášek (pravda, většina z nich pochází od Josefa Somra), nádherně zahrané postavy obou dam i překvapivý (a vlastně i smutný) závěr. A jedna hluboká pravda (z úst paní Jiřiny Bohdalové) - Život je jako žebřík do kurníku, krátkej a posranej... (31.07.2013)

Mladí lidé se stáří bojí, ale mohu vás ujistit, že to má - aspoň pokud se to „umí“ - svá cenná pozitiva. Jak slábneme a skrze přibývající neduhy ztrácíme schopnost řešit i docela prosté úkoly, opouštějíí nás i ješitnost, arogance, hrdost, a nacházíme dříve netušené požehnání ve snášenlivosti, odpuštění, smíření. --- V té souvislosti je dobré si připomenout, že demokratická otevřená politická soutěž je právě to uspořádání, ve kterém takto „postižení“ lidé nikdy nemohou uspět a stanout na vyšších stupních mocenského žebříčku. Ať jsou to napravo „chlapi s kulama“ či nalevo nepříliš okouzlující a fešní bijci za práva „obyčejných lidí“, jsou to všechno lidé mimořádně silní, pašáci, kteří se například rozvádějí a berou si krásné ženy o mnoho mladší. Protože na to mají. Nemají potuchy, jaká je to někdy makačka, vstát ráno z postele, nazout si pantofle a uklohnit si něco k jídlu. Nevědí nic o pokoře. Podle toho vypadá jejich „sociální cítění“, jejich úcta a láska k lidem. --- Tento film říká o stáří mnoho dobrého a pravdivého. Je užitečné dívat se pozorně a snažit se porozumět těm několika krásně nedokonalým osobnostem. (01.04.2011)

V pár pohľadoch je film veľmi skromný. Sú nimi napríklad rozpočet, počet postáv a stopáž. To však nie sú rozhodujúce stránky filmu a ten je priam bohatý v tých hlavných. Určite medzi ne môžeme zaradiť herecký koncert obidvoch Jiřín, rozvitie ich charakterov a celkom slušný scenár. Najmä kvôli priebehu filmu počas jeho sledovania som čakal na konci väčší príval citov, no tých som sa nedočkal. Záver bol pomerne chladný, no ešte musím pochváliť úvodné zvládnutie priebehu „katastrofy“. 65%. (28.06.2007)

Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu. (07.12.2013)

Strojená a vznešená paní "výtvarníková", která myje podlahy na nádraží a živelná "baba" z Karlína, milující lidi. Jedna se záznamníkem, druhá úplně sama. Příběh mi trochu připomínal "Utopím si ho sám". Velice rád jsem viděl společně alespoň dvojici ze Světáků a připomněl si, o jak mnoho více jsem měl raději Jiřinu Jiráskovou, byť druhou Jiřinu také uznávám. Jak mě film zaujal, tak konec mě rozebral. Takovému příběhu já říkám lidský. (30.04.2020)