Povodeň

Příběh o osamělosti, pocitu sounáležitosti, o vůli člověka překonat nejtěžší chvíle svého života. Katastrofa může mít mnoho podob, záleží jen na společném jmenovateli. Poslední partnerské setkání legend českého filmu Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové je nedostižným hereckým koncertem mimořádných rozměrů, v němž neschází smutek, smích i naděje a zklamání. Jen stěží se v budoucnosti dočkáme podobných příběhů. Tak silných a tak opravdových. (17.07.2010)

Strojená a vznešená paní "výtvarníková", která myje podlahy na nádraží a živelná "baba" z Karlína, milující lidi. Jedna se záznamníkem, druhá úplně sama. Příběh mi trochu připomínal "Utopím si ho sám". Velice rád jsem viděl společně alespoň dvojici ze Světáků a připomněl si, o jak mnoho více jsem měl raději Jiřinu Jiráskovou, byť druhou Jiřinu také uznávám. Jak mě film zaujal, tak konec mě rozebral. Takovému příběhu já říkám lidský. (30.04.2020)

Paní Gabriela (Jiřina Jirásková), zaslechne v rádiu zprávy o povodních, které zasáhly pražskou čtvrť Karlín. Vzhledem k tomu, že po smrti manžela žije sama ve velkém bytě, rozhodne se pomoci. Přes rádio nabídne ubytování jakékoliv starší ženě, kterou postihly povodně. O pár dní později přijíždí svérázná Jiřina (Jiřina Bohdalová), a brzy se s obou žen stanou kamarádky. Ale jen do okamžiku, kdy paní Gabriela odhalí tajemství paní Jiřiny... Fakt nevím jak to Jirka Strach dělá, ale tohle byl opět zásah do černého. Zní to hrozně jednoduše - vzít vcelku jednoduchý námět (scénář Ivo Pelant) a pár hereckých jmen (kromě Jiřiny a Jiřiny, i Josef Somr či Jiří Dvořák), ale jen Jirka Strach z toho dokáže udělat film (byť v televizní produkci), který prostě stojí za podívání. Spousta skvělých hlášek (pravda, většina z nich pochází od Josefa Somra), nádherně zahrané postavy obou dam i překvapivý (a vlastně i smutný) závěr. A jedna hluboká pravda (z úst paní Jiřiny Bohdalové) - Život je jako žebřík do kurníku, krátkej a posranej... (31.07.2013)

Jiří & Jiřina & Jiřina & otravná plkina... Ryze zase ze života, že... Tak ještě že se to dá všechno svést na ten >televizní film< ... :-/ . . . Mám ale strach, že Strach to stejně všechno točí tak na jedno brdo. Tak užívejte, milovníci filmového umění, ten >telemagický realizmus< českotelevizáckých ambicí... °-/ . . . Mě osobně mrzí, že jsem podlehl zdejšímu červenému povyku a ztratil hodinu a půl života. Na tv nova zrovna frčel film "Dopisy vrahovi". Proti téhle >ustrašené< vypocenosti hotový (odemne kdysi se stejným hodnocením) hollwoodský majstrštyk. - - - P.S. Přiznávám, že už cítím bytostný odpor ke všem těm současným rádobyvyhláškovaným srdcervoucím telenovelovým slátaninám, přehrávaným všelijakými těmi zasloužilými umělci jak o život, byť jde jen o nějaké to >žánrové< plkání. Otravné, nudné, na nic. - - - - - (Poprvé viděno a navždy v kalu odplaveno na >povodňovém prostoru< 2.3.2011, hodnocení 701., komentář zde otráveně jako pětatřicátý - 3.3.2011) (03.03.2011)

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)