Režie:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrají:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (více)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (344)
Výkon Donutila byl opravdu výjimečný. No ale co ten zbytek? Za prvé, tohle mělo být to naše Národní divadlo? Vrzající prkna, divná akustika? (ano, nikdy jsem tam nebyl a vypadá to, že spíš než o divadelní zážitek tady jde o historickou hodnotu a vlastenectví). Dále celé to zpracování - chabé kulisy, běhání ze strany na stranu, hudební stránka. To všechno mi přišlo takové ledabylé. A pak samotná hra - nevím, jestli to bylo psané tak, aby se divákům neustále sdělovaly vnitřní pochody, myšlenky a vysvětlování souvislostí. Ono vlastně všechno, kde nebyl Donutil, mě nebavilo - výběr ostatních herců docela zklamání. A i ten pitvořící, gestikulující Donutil časem docela omrzel. Na druhou stranu tam byly dobré momenty, kdy se dalo od srdce zasmát. Pudlik a komunikace s publikem, slovní hříčky a jiné vychytávky sedící přesně k Donutilovi. Takže je to pro mě takové poloviční. Z jedné strany na mě kouká Donutil, bez kterého by ta hra byla ztracená, z druhé strany ten zbytek, který to celé umrtvoval. Dám 3, ale vidět to už nepotřebuju. Aspoň jsem konečně viděl, jak vypadá dabér Bruce Willise. ()
Tohle představení stojí jen a jen na Donutilovi (s milou podporou Alexeje Pyška) a ten svou roli hraje tak, jak žánr žádá - afektovaně, s přehnanými gesty a expresivní komikou. Přesto je můj dojem dosti rozpačitý. Některé části jsou vyloženeně estrádní a to nemyslím jako pochvalu, u jiných jsem si zkoušel do role dosadit Josefa Dvořáka, který by se v Trufaldinovi citil určitě dobře. A vlastně bych radši viděl jeho (anebo Donutilovo) podání na prknech malého divadla, bez dechovkovitého hudebního doprovodu a s herci, u kterých se nenudím, když hlavni tahoun není zrovna na scéně. Nechci být ošklivý, ale občas jsem měl totiž pocit, že se dívám na představení oblastního divadla, ve kterém v hlavní roli hostuje umělec z Prahy. V Národním jsem nebyl velmi dlouho, chodím spís do menších divadel (Jizerka, Palmovka, Bez zábradlí nebo Ćinoherní klub) a všechna představení za poslední léta byla nakonec zábavnější než tohle one man show. ()
Naprosto famózní a opravdu geniální. Donutil je naprosto grandiózní, všichni ostatní "jen" výborní, samotná hra je pak naprosto neuvěřitelná tím, jak je vtipná. Dvě a půl hodiny trvající odvaz, kterým jsem se prochechtal od začátku až do konce, a i přes tu na první pohled neúnosnou délku - na komedii - tam není jediné hluché místo. Tohle je totiž nejlepší komedie, kterou jsem kdy viděl a jen těžko někdy uvidím nějakou lepší! Opravdová esence geniality a hereckého mistrovství. 100%. ()
Tady není o čem přemýšlet. M. Donutil ve své životní divadlení roli, alespoň pro mě. Člověk se musí smát, jen ho tam vidí napochodovat. Hru znám, takže děj mi nebyl neznámý a tak jsem si mohl užívat MD dovednosti. Paráda! Jediná škoda, že tím totálně zastínil všechny ostatní herce.... Ale co už. Až budu potřebovat posilovat břišní svalstvo, začnu tímto kouskem... ()
Naprosto perfektní divadelní hra. Má nejoblíbenější... Kdykoliv mám náladu se zasmát, okamžitě po ní sáhnu a směju se znova a znova těm výborným vtipům a hláškám. Miroslava Donutila jsem neměla moc ráda do té doby, než jsem uviděla tuto hru v televizi. Ale poté jsem ho začala jako herce, hlavně v komediích, brát. Předvedl zde naprosto excelentní výkon. Samozřejmě i ostatní herci byli skvělí. A musím dát poklonu i pánům muzikantům. Nejlepší scéna se dá těžko vybrat, protože nejlepší jsou všechny. Ovšem pudink ala pudlík a ratlík je nezapomenutelný... "No krásně to stojíte, opravdu grandiózně. Já se vám do toho nechci vkládat, ale kdyby tudy náhodou nedejbože šla bouřka, dejte ten kord takhle." Někdy jsem měla pocit, že M. Donutil improvizoval podle reakcí ostatních herců, což ale hru dovedlo k dokonalosti. Nejlepší divadelní hra a hned po ní následuje Matka v režii Františka Laurina z roku 1985. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
Reklama