Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Tohle je ten způsob adaptování knihy, jakékoliv knihy, který z duše nenávidím. Tomuhle se říká zabít ducha knihy. Tomu se říká přistupovat ke knize tak, že žádného nemá. Tomu se říká --- já nevím jak se tomu říká, kniha a film je každé něco jiného a neměla bych to posuzovat vedle sebe. Tenhle film je strašný. Rochester vůbec nebyl protivný a to jim nikdy nezapomenu. Stejně jako to, že jsem neviděla ani ždibínek vášně. A ta hudba - ta je tak strašná! Mohu jenom s rozpaky připustit, že jakmile takovýhle film identifikuji, tak se na něj dodívám do konce jen proto, abych na něj mohla potom nadávat. --- No a taky jsem se podívala na pana režiséra a s hrůzou jsem zjistila, že to je ten, co má na svědomí otřesnou adaptaci Hamleta. Aspoň pro příště vím, že jeho filmům se mám zdaleka vyhýbat. Zkrocení zlé ženy od něj nebylo tak strašné, protože tam zase exhiboval někdo jiný. ()
Protože jsem před filmem zhltla knižní předlohu, byla jsem z filmu lehce zklamaná. Spousta věcí v něm chybělo nebo bylo jinak, Jane byla ve filmu charakterově nedokreslená a chybělo mi tam větši rozpracování jejích vnitřních pocitů, o postavě Edwarda Rochestera nemluvě. Ale na druhou stranu musím říct, že mě potěšil zjev herečky Anny Paquin. Asi takhle nějak jsem si Jane Eyrovou představovala... ()
Kde je ta distributorem proklamovaná spalující vášeň? Máte-li předvídatelný příběh, ve kterém jako ve správném romantickém díle nechybí starobylé sídlo, tajemství, platonická láska a trocha sebetrýzně završené happyendem, nemůžete čekat smršť na své "kulturní buňky", obzvlášť působí-li hlavní představitelé chladně a strojeně. Žádná chemie, takže spíš komedie. ()
"Navzdory skvělému režisérovi je pro mě tahle adaptace mého oblíbeného románu zklamáním. William Hurt opravdu není "divoký vulkán" nýbrž naprostý flegmatik." Tak část tohoto komentáře jsem napsala asi tak před půl rokem. Trochu jsem změnila názor. Zklamání to není, je to jen jiné vyprávění než jak bych si ho já představovala. Když se člověk oprostí od "svého ideálního vidění" a dovolí i výklad jiný, může být i mile překvapen. V příběhu opravdu nelétají vášně a hromy a blesky, režisér spíš všechno vsadil na klidnou, melancholickou notu a podle toho vybral i představitele. Jane v podání Charlotty Gainsbourg je vnímavou a citlivou dívkou, Rochester Williama Hurta tedy opravdu není "vulkán", ale zklamaný, unavený - občas ironický, ale vlastně milý člověk. Oba herci k sobě ale byli vybráni dobře. Velkou výtku mám ale ke způsobu sestřihu filmu. V tomto směru se mi daleko víc líbila verze z roku 97. Tam (přestože na to měli cca o 10 minut méně) jsem měla pocit, že mi nic nechybí a vše podstatné bylo řečeno. Tady mi zase přišlo zbytečně dlouho natahované dětství a vlastně od svatebního dne se děj hnal přímo úprkem. Zkrátka tu mám pocit nevyrovnanosti. Celkové hodnocení 70 %. ()
Tak jsem se po deseti letech, kdy jsem viděl verzi z roku 2011 a kterou jsem tehdy považoval za dokonalou, podíval na verzi od Zeffirelliho a musím říci, že je ještě dokonalejší. Méně současná a současně reálnější, syrovější, zemitá a zeffirelliovská, což považuji za plus. Tipuji, že verze 2011 je na ČSFD lépe hodnocena také proto, protože Mia Wassikovská je krásnější, než Charlotte Gainsbourg. Asi. Jenže Jana Eyrová nemá být prvoplánovitě krásná. Má mít osobnost, ducha, inteligenci a vnitřní sílu. Což vše má zeffirelliho Jana mírou vrchovatou. ■ Po druhém a třetím vidění potvrzuji maximální hodnocení. Trailer. ()
Reklama