Hvězdné války podle Turka

Odpad si tahle kolosální slátanina rozhodně nezaslouží. Při projekci jsem byl sice střízliv, což filmu dozajista nepomohlo, neb je dle mého dobře stravitelný pouze v stavu podnapilém, leč i tak musím turecké autory ocenit. Děj je vskutku snůška žvástů, často mi přišlo, že scény na sebe ani nijak moc dějově nenavazují... Mám v plánu dát Dünyayi kurtaran adam ještě jednu šanci, a to když se předem s přáteli náležitě posilníme omamnými látkami. Za střízliva si to však více nezaslouží... 50% (31.05.2010)

Co k tomuhle napsat ... Tohle prostě NENÍ film!! Dost bych pochyboval i o tom, že jeho tvorba byla někdy míněna vážně. Podle mě to vypadá jako účelová taškařice ... Těžko říct. Každopádně filmově, technicky, scénář, herecké výkony a všechno, co dělá film filmem je neskutečný odpad a demence nejukrutnějšího zrna!! Bohužel neuvěřitelné na tom je to, že je to prostě v určitém vztahu a situaci neuvěřitelně zábavné. Koukal jsem na to s kámošem u piva a smáli jsme se víc, než u jakékoliv komedie za posledních 5 let... Tohle je prostě film "MUST SEE"!!!! Tohle rozšiřuje opravdu hranice a obzory diváků světelnými roky a obličeje zaplavuje slzami smíchu, dojetím (nad ubohostí, která se bere tolik vážně), nepochopením, absurditou, bizardností a ujetostí. Opravdu nevím, co si o tomhle mám myslet, navíc vzhledem k tomu, že ve filmu nefunguje absolutně vůbec nic, fungují akční - bojové "karate scény", které nejsou výrazně sestříhané a hlavní hrdina si soupeře podává naprosto nonšalantně po větší část druhé poloviny filmu. Dávám tři hvězdičky jako u povedeným "(z)prasáren", protože je to neskutečný odpad, ale já se šíleně bavil ... Každopádně, přistupte na to, co se tam děje a nechte se unášet, jen pozor na to, abyste se vrátili a nemuseli vás vracet v psychiatrické léčebně ... (23.09.2008)

JÁ TO ŘÍKAL! já sem říkal že v týfajtrech lítaj i klaďasové! --(ok půlka rebelů na nich začínala)-- další plus mají u mně za bojové scény ne nepodobné té co jsme předváděli ve třetí třídě na školní besídce. Tamtéž se vyskytla také maska podobná té kterou používá hlavní záporák filmu .......... tohle prostě pobaví. (16.05.2012)

Málo drog... Tedy já měl málo drog. Zato tvůrci jich měli evidentně více, než by běžný člověk vůbec zvládl ustát bez totálního a nevratného pobláznění neurotransmiterů. V téhle šílenosti byste ovšem na běžného člověka narazili dost těžko. Už úvodní titulky byly těmi vůbec nejdebilnějšími, které jsem za svůj bohatý filmový život viděl. Kostýmy a masky jsou něco příšerného. Dokonce se mi zdálo, že ti ti turečtí retardi celé nejdřív natočili a pak nějak dodatečně dodal postavám hlasivky. Snad by bylo i lepší, kdyby se na ty hlasivky vysrali. Postavy třepou ze svých úst neskutečné debilismy. Nejvíce jsem se nasmál u tréninku a v podstatě to byla jediná pasáž, kde jsem se zasmál. Nejdříve pan chytil u kamínků epileptický záchvat. Až byl rozehřátý, tak si rekreačně přesekl menší kamínek. Na závěr vytáhl eso z rukávu, když si pan připevnil na nožky dva oblázky a skákal jako klokan. No, prostě paráda. Zbytek filmu je totálně debilní, až mi bylo všech zúčastněných upřímně líto, že jsou součástí něčeho tak příšerného. Příběh byla nesnesitelná nuda o záchraně života, vesmíru a vůbec. Jo a asi nejdůležitější poznámka. Předpokládám, že většinu diváctva film naláká právě tím, že by se snad mělo jednat o něco jako Hvězdné války. Tak na to rovnou zapomeňte. Chybí tu pár maličkostí. Světelné meče a vlastně i úplně všechno ostatní. Však se na tu debilitu koukněte na vlastní nebezpečí sami. Myslím si, že jsem člověk, který má pochopení pro humor a nadsázku. Tento počin byl však daleko za hranicí jakékoli divácké snesitelnosti. Ve velkém stylu mě to celé nebavilo a nezajímalo. Odpad je hodnocení, které moji úrovni zhnusení sice neodpovídá, ale nejvíce se ji blíží. Fuj. (22.07.2016)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)