Star Trek II: Khanův hněv

Druhé shlédnutí a zvedám hodnocení na 70%, ale tak tak. Oproti prvnímu dílu je tu už značný posun k lepšímu, dočkáme se i nějakých těch soubojů a normálního (šíleného, pomstou hnaného) protivníka, který mi seděl. Přestože na přesun na Enterprise zase čekáme pár desítek minut, toto čekání je vyplněno zábavnými akcemi - ať už operace Kobayashi Maru (znovu jsem musel ocenit, jak dobrou práci udělali kluci-pánové na Star Treku (2009), zase se dočkáme pár slov ve Vulkánštině a při druhém souboji Enterprise s Khanem dokonce i čehosi silně připomínající ponorkovou bitvu z Pluj tiše, pluj hluboko (aspoň myslím, že to byl on - je to už dávno). (16.05.2006)

Vyprázdněné osmdesátkové béčko, které se však stává jakousi esencí "startrekovské" poetiky. Zápletka průměrné epizody natažená na dvouhodinovou stopáž, celý děj se odehrává ve čtyřech podobných kulisách, postavy více mluví než konají a když dojde na akci, tak je nepříjemně statická, až to bolí. To vše navíc s přepáleným a přehrávajícím záporákem v podání Ricarda Montalbana. Jednička byla velkolepý a atmosferický trek, dvojka už je jen "stará dobrá" vesmírná soap opera, jak jí známe ze seriálů. Naštěstí to zde zachraňuje emotivní finále a pár vskutku vypečených scén. Příští setkání však nehrozí. 7/10 (01.04.2013)

Tak jsem konečně viděl tenhle legendární film a musím říct, že jsem si ho docela užil. Už chápu, proč má takový kultovní status. Ten závěr je parádní a možná mi přišel ještě dojemnější než jeho novější verze v poslední "Star Treku". Postava admirála Kirka je tu tentokrát více jak snesitelná a je vidět, že mezi ním a Spockem skutečno bylo silné pouto. Khan je parádní záporák. (23.03.2015)

Velká legenda mého dětství a rozhodně jedna z nejpovedenějších hvězdných štrapácí pro velké plátno. Po "seriózněji" pojatém startu, který byl z velké míry tematicky i stylisticky ovlivněn Kubrickovou Vesmírnou odyseou (jako mnozí další), takže místo epických bitev předvedl relativně filozoficky orientovaný zážitek v kombinaci s hypnotickým opájením se krásou vesmírných lodí (v rytmu božské Goldsmithovy hudby) a mysteriózní atmosférou, zacílil takřka kompletně obměněný tvůrčí tým na plnokrevné dobrodružství, na spektakulární space operu se vším všudy. Nový režisér Nicholas Meyer přinesl do druhého ST celovečeráku esenci toho nejlepšího ze seriálové produkce, kvintesenci hardcore ST a ukázal, že dokonale rozumí jejím postavám i interakcím mezi nimi. Khanův hněv je vtipnější, napínavější, emocionálnější a melodramatičtější. Avšak rozhodně nejzajímavějším specifikem je to, že se inspiroval jednou ze svých dávných čtenářských lásek a "oficiální" dění na Enterprise i vesmírná klání s Reliantem vymodeloval podle života a způsobu vedení bitev v námořnictvu za dob napoleónských válek. Nutno podotknout, že velmi věrně! James Horner (v počátcích své kariéry) navíc zkomponoval nádherně pompézní, dynamickou partituru, která je zaslouženě počítána k vrcholu ST hudby a naopak trikaři z ILM odvedli úžasně poctivou práci na tricích, které ani dnes - v éře digitálního morfingu - neztratily nic ze svého nostalgického kouzla a "zemitosti". Jedním z důvodů, proč je Khanův hněv tak dobrý filmem, je v neposlední řadě i logicky odvoditelný fakt, že má naprosto výtečného a maximálně charismatického záporáka, jehož konflikt s admirálem Kirkem má ten pravý osobní rozměr (Hitchcock by mi jistě dal za pravdu). Zkrátka Khanův hněv je i po letech výbornou a nenudící záležitostí. Dokonce natolik, že jsem schopen mu odpustit i jisté "osmdesátkové" neduhy a recyklaci záběrů z jedničky ze scény v "suchém" doku. (08.08.2007)

Měl jsem to zafixované jako nejlepší filmový příspěvek s původní posádkou. No, nostalgie si se mnou zase jednou krutě pohrála. Normální epizoda seriálu akorát roztažená na neúnosné dvě hodiny. Čtyři laciné kulisy, zpracování naprosto neodpovídají počátku osmdesátých let, žádné napětí, veškerá akce se skládá ze dvou přestřelek (tři malované žluté koule versus cca sedm stejnobarevných čar/laserů a jako bonus dva výstřely z blasterů či co to bylo), s výjimkou závěrečné půlhodiny se ani nic neděje, žádné špičkování postav, prostě nic... Ne, to bych lhal. Něco by se přeci jen našlo. Geniálně tragický záporák v podání Ricarda Montalbana. Kombinace jeho hereckého neumětelství (zbožňuji to "hrozivé" poulení očisek) s tím, co mu scénář cpe do huby, vytváří, když ne rovnou něco nezapomenutelného, tak přinejmenším velice nebezpečného pro vaší bránici. (28.04.2009)