Strašidla z Vikýře

Strašidla z Vikýře jsou pro mne obrovským překvapením. Podle mne je to jeden z nejlepších rodinných filmů, který v sobě má příchuť moderní pohádky a také něčeho trošku strašidelného. Tím je samotné oživlé strašidlo Cvikýř, které vyrobil dědek Malý, věčný snílek, že jednou sám vzlétne na svém vlastnoručně vyrobeném kluzáku. Strašidlo je milé, roztomilé, i když také dělá nějaké ty lumpárny a hodně se podobá samotnému dědkovi Malému. Hlas Jiřiny Bohdalové je už takovou samozřejmostí u takového pohádkového strašidla... Další zajímavou postavou je zbohatlík Napakunk, takový malý kmotr místní vesnice, který si potrpí na sochy svých dog, jenž vypadají jako dalmatinové. Jejich přemísťování z brány na střechu a zase do postele bylo fakt srandovní, stejně jako vylitý kýbl černé barvy na malou Terezku, rozřezávání přilby Hrušínského a Dočolomanského snaha zbavit se svého tetování. Celá tato moderní pohádka se hemží úsměvnými scénami, nádhernými, i když lehkými filmovými triky a navozuje příjemnou rodinnou podívanou. [4931. hodnocení, 84. komentář, 61%] (03.12.2020)

Spíš nepovedený film, který zachraňují Rudolf Hrušínský, Josef Somr a Michal Dočolomanský, kteří plochým postavám dodávají životnost.. Mizerný scenář, špatně vybrané i režijně vedené děti (stačí si vzpomenout třeba na Ať žijí duchové, a je jasné, že to jde jinak). Plus "humor" jak se děda skulil do sena nebo jak se mu "zasekla" hlava do přilby - juj to jsme se ale všichni nasmáli... A nebo ten lump, co neumí použít ruční brzdu a radši se napraví... Ve své době možná průměrná dětská fantazie pro nenáročné ("Chobotnice" nebo "Lucie, postrach" jsou ze stejného rodu, ale fakt trochu jiná liga) , ale po letech už to chce opravdu hodně sebezapření a "přivřené" víc než jen jedno oko, aby se to dalo vůbec dokoukat... Nuda, trapnost, a sem tam světlejší okamžik. (16.08.2020)

Takovou babičku a dědečka by určitě chtělo každé dítě. Jen by dědeček v podání výborného Rudolfa Hrušínského nemusel létat s rogalem, ale kdyby nelétal, tak by ho nezachraňovala Jana Štěpánková. Zahrada plná strašidel by byla třešínkou na dortu, který bych si klidně dávala před spaním místo večerníčku. (07.04.2010)

Upřímně, je to spíše slabší, scénář i herecké výkony. Důvod, proč nemůžu ohodnotit, je ale ryze osobní vztah k tomuto filmu - natáčel se totiž v naší a sousední dědině a okolí. Dědečkova strašidla strašila (ve všech významech tohoto slova) na zahrádce domu ještě donedávna a možná, že tam ještě pořád jsou. EDIT PO LETECH: Tak strašidla tam už nejsou, stejně jako ten dům... (18.11.2008)

Po letech jsem našla odvahu na reprízu a došla jsem k obratu, Cvikýř už mi tolko nevadí. Pořád to není žádný zázrak, ale solidní duo Hrušínského a Štěpánkové má své chvilky, obzvláště doplněné Dočolomanským, a casting taky vyloženě nesáhl pro Šulajovou vedle. Nicméně je pořád poměrně škoda, že jde patrně nechtěně více o sociálně realistickou sondu do života jedné malé obce a jejích obyvatel, nežli od nápaditou pohádku pro mládež. Pohádkově hravá zůstává převážně jen zdařilá Soukupova hudba a několik rekvizit jejichž show ideálně upomíná na to nejlepší, co nabízelo v plné míře již dobrodružství při Tajemství hradu v Karpatech. (11.03.2009)