Území strachu

Dvojce kriminalistů Molčík-Vízner je s přimhouřenýma očima ucházející, solidní výkony Přeučila, Rimského, Syslové a Pana Tau, ale ten zbytek herců neherců je tak strašně strašně špatný, že se na to skoro nedá koukat (údržbáře + milenku Přeučila snad museli vzít k natáčení přímo z ulice, horší ochotníky jsem nikdy neviděl) . K tomu děsná hudba... A dokonce jsem si vzpomněl, že jsem to už viděl tehdy nějak v tom 86 :-D (02.11.2013)

Viděla jsem x-krát a přesto teprve včera (když jsem u toho začala usínat) jsem zjistila, že by to mohlo klidně (vzhledem k nedostatku akce) fungovat i jako rozhlasová hra, protože málokdy se stane, že v jednom filmu se sejde tolik herců, kteří mají tak příjemný hlas (Molčík, Přeučil, Rímský, Schwarz). (02.08.2017)

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit. (01.10.2020)

Nenáročná československá kriminálka, která neměla zas tak marný příběh a přesto ji moc lidí nezná. Což je docela škoda, protože herecké obsazení bylo slušné, stejně tak i jejich výkony a atmosféra. Přeučil jako „velký klátil“ v továrně plné ženských, Pavel Rímský coby šofér autobusu, Vízner snaživý policajt a přesto je všechny strčil do kapsy Antonín Molčík s falešným cigárem… (09.11.2020)

U textilky řádí vrah žen. V jednom případě mu to vyšlo a v tom druhém oběť útok přežila. Všichni soudruzi jsou podezřelí. Vrahem je však jen jeden a není to soudruh zahradník. A hlavně má motiv jako hrom. Vyšetřující kapitán Antonína Molčíka a poručík Oldřicha Víznera jsou tím lepším, co tahle (o něco méně) socialistická televizní krimi nabízí a dostávají větší prostor než Jan Přeučil, kvůli kterému byl film zařazen po cyklu Neobyčejné životy, který byl věnován právě jemu. Hrál inženýra s tak trochu tajemnou minulostí. Moc se tady nesoudruhovalo, zato tady byla "esenbácká" volha, Husák, nikoliv na provázku, nýbrž visící na zdi a snaha o dusnější atmosféru. První vražda Steinmasslové nic extra, druhá byla socialistickou variací na Vřískot, ale napadená to rozchodila. Vražd už nepřibývalo, tak nějak se to vleklo, a kdo je vrah bylo postupem času lehké uhádnout. Přechody z exteriérů do okatých studiových interiérů hodně rozmělnily tempo. Jednoznačným plusem je méně zprofanované herecké obsazení, z něhož nejlépe své party zužitkovali vyšetřováci. Poctivá česká tv krimi, která kupodivu není až tak zatížená dobou, a jako by jí měla chvílemi plné spartakiádní cvičky. Zajímalo mě jen, kdo je vrah, a jestli ho uhodnu. Uhodnuto a jednou stačilo vidět. Případná repríza nehrozí. 40% (08.08.2012)