Území strachu

Jedno se těmhle starým českým detektivkám musí nechat a to je mrazivá atmosféra. Ta hudba, ty záběry a ta oběť jsou vždycky trošku strašidelné, že se pak bojím večer lesem z hospody. Území strachu to ještě akcentovalo zimní depresivní lokací. Mínus hrálo přehršle postav, zamotaný příběh a složité odhalení viníka. Jedná se o průměr a ani vyšetřovatelé nechrlí charismatem. Takový Kanyza nebo Zedníček z jinych inscenací tomu dávali šmrnc. Vízner je nemastný, trošku slaný, ale k těm balóňakóvým vyšetřovatelům má daleko. (11.08.2019)

"Stejné místo, stejný způsob provedení. Vsadím sto ku jedné, že se jedná o stejný motiv a tím pádem o stejného pachatele." Soudruzi kriminalisté mají teda toho fištrónu dostatek. Na to by jen tak někdo nepřišel. Já jsem tedy hlavně obdivoval jejich geniální schopnost nezeptat se při vyšetřování na nic podstatnýho, aby mohli nechat diváka tápat. Ono je tam totiž podezřelejch celá fabrika a přilehlý okolí, takže to mělo bejt těžký. Nicméně i průměrnej šťoural mýho typu dostal brzy dost indicií na rozlousknutí případu a mohl se tak v klidu bavit nad zadumaným pohledem detektiva kouřícího nad výdobytkem moderní techniky - psacím strojem. Za mě je to prostě i na socialistickou kriminálku slabý, ale megasamec Ing. Mikuláš Král byl ve svý skromnosti naprosto jedinečnej. (22.10.2021)

Průměrná televizní, převážně interiérová, detektivka, která začne, vyšetřování plyne a nakonec skončí, aniž by se téměř cokoli stalo. Kromě toho, že si při výslechu podezřelých poručík (Oldřich Vízner) sedá vždy na stůl, naprosto chybí akce. Ale pravdou je, že se scénáristům podařilo dlouhou dobu udržet vraha v utajení před diváky. (08.08.2012)

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit. (01.10.2020)

U textilky řádí vrah žen. V jednom případě mu to vyšlo a v tom druhém oběť útok přežila. Všichni soudruzi jsou podezřelí. Vrahem je však jen jeden a není to soudruh zahradník. A hlavně má motiv jako hrom. Vyšetřující kapitán Antonína Molčíka a poručík Oldřicha Víznera jsou tím lepším, co tahle (o něco méně) socialistická televizní krimi nabízí a dostávají větší prostor než Jan Přeučil, kvůli kterému byl film zařazen po cyklu Neobyčejné životy, který byl věnován právě jemu. Hrál inženýra s tak trochu tajemnou minulostí. Moc se tady nesoudruhovalo, zato tady byla "esenbácká" volha, Husák, nikoliv na provázku, nýbrž visící na zdi a snaha o dusnější atmosféru. První vražda Steinmasslové nic extra, druhá byla socialistickou variací na Vřískot, ale napadená to rozchodila. Vražd už nepřibývalo, tak nějak se to vleklo, a kdo je vrah bylo postupem času lehké uhádnout. Přechody z exteriérů do okatých studiových interiérů hodně rozmělnily tempo. Jednoznačným plusem je méně zprofanované herecké obsazení, z něhož nejlépe své party zužitkovali vyšetřováci. Poctivá česká tv krimi, která kupodivu není až tak zatížená dobou, a jako by jí měla chvílemi plné spartakiádní cvičky. Zajímalo mě jen, kdo je vrah, a jestli ho uhodnu. Uhodnuto a jednou stačilo vidět. Případná repríza nehrozí. 40% (08.08.2012)