Pán času - Série 9

I když nesleduji Doctora Who přísným chronologickým způsobem, považuji tuto sérii (zatím) za nejlepší. Několik slabších momentů se najde, ale jako celek funguje série výborně. Myslím si, že hodně prospělo rozdělení příběhů do dvou až tří epizod. Tento přístup se projevil především v epičnosti a v bohaté nadílce plot twistů. Zvláště musím vyzdvihnout závěrečné díly, kde jsem měl velké obtíže udržet slzu... Atmosféra byla patřičně temná, což se promítlo do chování postav, jež jsou brilantně herecky ztvárněné. Je zapotřebí vyznamenat Capaldiho, který zkrátka válí. Jenna je prostě cute a (SPOILER) bude mi velice chybět (konec SPOILERU). Potěšila i Maisie, jež tu měla postavu do určité míry připomínající Aryu (náhoda?). Tak abych to sečetl - zasloužených 5 hvězd! (25.12.2017)

Deviata séria ma zatiaľ zo všetkých bavila najmenej. A nie kvôli Capaldimu, ten je úžasný a mne osobne sadol od samého začiatku. Ale už to nie je ono, epizódy sa každou sériou opakujú a stráca sa originalita. Osobne si myslím, že Clara si zaslúžila lepší odchod zo seriálu. Ashildr/Me si pýtala viac priestoru a možnosť lepšie rozpracovať jej charakter. Seriál stále doprevádzajú skvelé hlboké myšlienky a Doctor je naozaj skvelo scenáristicky napísaný. Ale kedy nebol, však? Ešte k tomu, keď hrá na gitare... 3,5/5 (27.02.2024)

10/10: Zprvu jsem měl obavy, že série složená převážně z dvojdílů nebude fungovat. Ale ono to fungovalo výborně! Zmiňovat oblíbené epizody nemá smysl, protože bych vypsal absolutně všechny (i mnohými neoblíbenou Sleep No More). Doktor už není mrzout jako v předchozí sérii, Capaldi i Coleman hrají dobře. Dohromady se super zápletkami, několika skvělými mytologickými díly a silnými charaktery, tak je z toho suverénně nejlepší série. A celé to končí v nejintimnějším, nejsmutnějším a nejpřekvapivějším finále celého obnoveného Doctora Who. (17.02.2019)

Letošních dvanáct epizod přináší vše, na co jsme u Doctora Who zvyklí – mix sci-fi i fantasy ve vědeckém kabátku, nové i staré známé protivníky (dorazí třeba Dalekové nebo Zygoni), humanismus v té nejčistší podobě a hlavně charismatického titulního pána času. Peter Capaldi byl perfektním Doctorem už od první minuty a nejinak je tomu i teď. Oproti svým „klukovštějším“ předchůdcům je vážnější a trochu úspornější, zároveň toho ale dokáže i jen mimikou odehrát neuvěřitelně hodně. Postrádá Smithovu a Tennantovu rozvernost, ovšem doctorovské spravedlivé rozhořčení mu sedí ze všech představitelů ústřední role snad nejlépe. Když si v jedné epizodě vystřihne bezmála hodinové herecké sólo, ani vám žádní další herci chybět nebudou. Doctorovou společnicí je stále mnohými milovaná i nenáviděná Clara. Jenně Coleman nic nevytýkám, ale postava Clary je psána jaksi mdle, prakticky bez osobnosti (jen srovnejte s Rose nebo Amy, o Donně nemluvě). Její přítomnost v seriálu po dvě a půl řady je snad až příliš. I přesto dokážou její osudy v divákovi vzbudit emoce, děje se tak ale spíše zprostředkovaně skrze Doctorův vztah k ní. Příště by to chtělo zase kapku osobitější společnici (zatím se můžeme těšit přinejmenším na River Song ve vánočním speciálu). V nové řadě si zahostuje fanoušky očekáváná Maisie Williams (Arya ze Hry o trůny) jako vikingská dívka Ashildr; do Doctorova světa zapadne naprosto bezproblémově. Ve vedlejších rolích se dále na pár dílů vrátí i Missy, již si herecky vychutnává Michelle Gomez, a prototyp fanynky slečna Osgood. Scenáristicky se pořád jedná rozmanitou a nápaditou antologii, jež hladce přechází mezi vážnými scénami, hluboce lidskými poselstvími i čistě prvoplánově stylovými momenty. Příkladem posledně jmenovaných budiž třeba všechny scény s kytarou nebo Doctorovy nové sonické brýle. Dovedu si představit, že spoustě diváků budou ležet v žaludku, ale přitom změna a pozitivní přístup k novému je jedním z hlavních aspektů celého Doctora Who. Co jiného je taky neustálý koloběh Doctorových regenerací a společnic. Doprovodná hudba možná není tak rozmáchlá, jak si ji pamatujeme třeba ze Smithovy éry, ale pořád funguje výborně a zejména ústřední téma dvanáctého Doctora je krásné. Doctor Who ve své 9. řadě nabízí kromě jednoho přešlapu (díl Sleep No More) jedenáct solidních až vynikajících epizod, jež diváka nechají polonasyceného a hladového po přídavku, který naštěstí přijde již o Vánocích. Ani po stovkách epizod (z toho i jen od obnovení se počet dílů vyšplhal přes sto) tedy britský televizní klenot neztrácí dech. (03.04.2020)

Who's been stealing my nightmares? Byl to Steven Moffat, Doctore, a kradl tak důkladně, že výsledkem je nejlepší série za pořádně dlouhou dobu. Peter Capaldi dokáže rozdávat úsměvy i husí kůži a jeho čím dál výrazněji polidštěná regenerace mě fascinuje záběr od záběru víc. Když je navíc způsob vyprávění stylem dvojdílů dokonale funkční, ať už jde o velkolepé dalecké dobrodružství, nečekaně politicky průraznou debatu se Zygony nebo zamyšlení nad nekonečností časoprostoru po boku tajemné Ashildr, je zážitek takřka dokonalý. A když rozpoutá hlavní hrdina v brilantně gradovaném násobném finále opravdovou bouři, je dokonalý už úplně. Tenhle seriál má sílu v srdci pořád nezdolnou. Možná právě proto, že má ta srdce dvě. (14.05.2024)